Parkovací zóny jako bič na hoteliéry

Hotel v centru Prahy je v představách mnoha laiků zlatým dolem. O rezervace není nouze, hosté jsou za ubytování v historickém středu města ochotni zaplatit nekřesťanské sumy a majitel se do podniku dostaví jen dvakrát do měsíce, aby si v kufříku odvezl hotovost. A vše běží jaksi samo – k plné spokojenosti hoteliéra, jeho personálu i hostů. Jenže pohled laika je v tomto případě naprosto mimo realitu. Provozování hotelu se vinou legislativních, hygienických a dalších požadavků nezřídka stává spíše noční můrou. Jedním z posledních příkladů zhoršování podmínek pro podnikání v hotelnictví je zavedení parkovacích zón ve vybraných pražských čtvrtích.

Představte si, že bydlíte v centru Prahy nebo nedaleko od něj. Lákavé? Možná. Ale pak se zkuste vžít do situace, kdy po náročném dni v práci přijedete před dům a zjistíte, že nemáte kde zaparkovat. Dvacet minut objíždíte blok domů a marně vyhlížíte sebemenší skulinu, do které byste zaparkovali svůj vůz. Za skřípění zubů a pronášení slov, která Mirek Dušín v životě neslyšel, se nakonec vydáte dál od domu. Při troše štěstí se vám nakonec zaparkovat podaří „jen“ tři zastávky tramvají od bydliště…

Anebo jinak. Dejme tomu, že jste podnikatel a osud vám přihrál do cesty provozovnu v centru města. Navíc za velmi výhodných podmínek. Že by odolal jen blázen? Pokud by byl ve svém podnikání odkázán na používání automobilu, jeho počínání by bylo navýsost rozumné. Parkovací místa v okolí provozovny by totiž každé ráno byla zaplněna, z velké části automobily s mimopražskými registračními značkami.

Záměr dobrý, ale…

Přesně tyto dva vzorové případy byly důvodem, proč se před časem hlavní město, resp. některé městské části rozhodly zavést parkovací zóny vyhrazené pro obyvatele příslušných čtvrtí, případně pro podnikatele se sídlem v těchto lokalitách. Na tamních radnicích mohou rezidenti za rozumnou cenu získat parkovací karty opravňující je ke stání ve vymezených oblastech. Podnikatelé (abonenti) si sice za kartu poněkud připlatí, ale většině se to vyplatí. Modré zóny, tedy úseky vyhrazené rezidentům a abonentům, byly vymezeny dopravními značkami, stejně jako zóny oranžové a zelené, kde může po zaplacení parkovného na omezenou dobu svůj vůz odstavit kdokoli. Myšlenka dobrá, jenže má svá „ale“. Nikdo se například nejspíš nezabýval tím, kde mají parkovat ti řidiči, kteří v příslušných zónách sice bydlí, ale používají automobil registrovaný na jinou fyzickou či právnickou osobu. A do dokonalosti měl zpočátku daleko také systém kontroly – tzv. modré zóny byly svého času plné vozidel bez platných parkovacích karet. Nerezidentům se nejspíš vyplatilo riskovat pokutu. A rezidenti s abonenty oprávněně lamentovali – koupě parkovací karty jim nezaručovala šanci zaparkovat.

Vytlačit „vetřelce“ z rezidenčních zón v Praze 1 se nakonec téměř podařilo. Výsledek? Přeplněné ulice v dalších částech města, především ve druhém, třetím a sedmém pražském obvodu. Rozšíření parkovacích zón do těchto čtvrtí pak bylo jen otázkou času. A městská policie se tam činí. Rezidenti si pochopitelně oddechli. Koneckonců – zkuste si večer zajet třeba na Vinohrady – tak prázdné ulice jste dlouho neviděli. Jenže co vítají jedni, je druhým trnem v oku. Nikdo totiž nepřemýšlel o tom, jak se zavedení parkovacích zón dotkne hotelů, kterých je v centru a jeho širším okolí přehršel. Ty, pokud nemají k dispozici vlastní parkoviště či podzemní garáže, přišly ze dne na den o argument pro přilákání individuálních klientů cestujících do města automobily. Někteří dokonce v souvislosti se zónami placeného stání hovoří o likvidačním opatření.

Ignorovat systém parkovacích zón se nevyplácí.

„Zóny placeného stání považujeme za zásadní problém,“ říká například Aleš Motýl, ředitel hotelu Aron, který stojí v Praze 3. „Před jejich zavedením byla pro hotelové hosty vyhrazena parkovací místa přímo před hotelem, zábor komunikace hradil hotel, hosté měli parkování zdarma, prostor byl sledován kamerovým systémem. Výhodou bylo, že host mohl počítat s volným a relativně bezpečným zaparkováním svého vozidla. Po nuceném zrušení hotelového parkoviště a vyřazení této informace z nabídky služeb hotelu se výrazně snížila obsazenost hotelu i tržby za služby,“ vysvětluje Aleš Motýl. Připouští, že na obsazenost a tržby měly vliv i další faktory, parkovací zóny však považuje za hlavní. „V našem případě došlo k poklesu průměrné obsazenosti od data zavedení ZPS do konce května o 29 %, výnosy za ubytování jsou na úrovni 60 % výnosů ve stejném období roku 2007. Snížila se i návštěvnost hotelové restaurace a její obrat, zejména ve večerních hodinách, kdy přijížděli hosté vlastními vozy,“ sčítá škody Motýl. Pro hotel Aron byla individuální klientela klíčová, vlastními vozy přijížděla asi třetina hostů.

Na fenoménu parkovacích zón prodělává třeba také hotel Perla v Praze 1. Ten pro parkování hostů musí využívat stání v garážích Národního divadla. „Je to však příliš daleko, ale jsou to jediné garáže volné na této straně Václavského náměstí na pomezí Nového a Starého Města,“ říká ředitel hotelu Tomáš Startl. „Bez DPH stojí jedno stání 8 000 korun. Hostům jej prodáváme za 500 Kč na noc. Měsíčně máme na parkovném ztrátu asi 30 000 korun. Považujeme to však za nutnou službu hostům a další absenci infrastruktury zajišťované městem,“ říká Startl.

Jiné možnosti řešení ovšem hotely prakticky nemají. Zakoupit parkovací karty umožňující stání v tzv. modrých zónách nemohou, získat výjimku ze zákazu stání v zónách také ne. „Pokud má hotel štěstí, získá tzv. žlutou klikatou čáru, která před hotelem vymezí manipulační prostor k zastavení,“ naznačuje Startl. Ani to ale situaci prakticky neřeší. Na tomto prostoru nesmí řidič opustit auto, taxikář nemůže stát delší dobu apod., jinak jsou pokutováni. Pokuty dostávají nejen taxikáři, kteří čekají na hosty, ale i servisní firmy či zásobování. Prostor vymezený pruhy na silnici navíc hotel nemůže označit dopravní značkou, která by prostor vyhradila pouze pro něj. Takovou značku mohou podle Startla v Praze 1 získat pouze zastupitelské úřady. „Dochází tak k paradoxním pochodům turistů s bagáží centrem města. Například pro náš hotel je jakýmsi překladištěm turistů prostor na nábřeží – ale pozor, ne u Národního divadla, ale na druhé straně, tedy smíchovské,“ vysvětluje ředitel hotelu Perla.

Oranžové a zelené zóny s parkovacími hodinami situaci hotelů neřeší – je jich málo a parkovat se v nich smí jen omezenou dobu (2, resp. 6 hod.).

Pražský parkovací paradox: vyslovte „modrá zóna“ a mnozí hoteliéři uvidí rudě.

Někdo možná namítne, že situaci by měli hoteliéři řešit s příslušnými radnicemi či s Magistrátem hlavního města Prahy. Pokoušeli se. Tedy alespoň ti, se kterými jsme při přípravě článku komunikovali. A výsledek? Darmo mluvit „Problematiku jsme se pokoušeli intenzivně řešit s příslušnými úřady již při prvních úvahách o zavedení zón placeného stání,“ říká Aleš Motýl z hotelu Aron a dodává: „Radnice Prahy 3 se touto záležitostí odmítala jakkoliv zabývat s tím, že se jedná o vyhlášku Magistrátu hl. m. Prahy a Praha 3 je jen jejím vykonavatelem. Nutno podotknout, že velmi důrazným – služebna Městské policie je hned v sousedním objektu. Magistrát hl. m. Prahy sdělil, že hosté mají dostatek možností parkovat na placených parkovištích v okolí a že se jedná o problém řešený ve všech velkoměstech v Evropě podobně, a proto zahraniční návštěvníci nemohou mít důvod k nespokojenosti, respektive musí s tím počítat.“

Co na to magistrát? Mlčí!

O vyjádření k některým otázkám týkajícím se parkování v Praze jsme zástupce Magistrátu požádali také my. Dotazy jsme zaslali radnímu Rudolfu Blažkovi, do jehož kompetence tato problematika spadá, stejně jako mluvčímu Magistrátu Jiřímu Wolfovi. Dokonce opakovaně. A pro jistotu jsme se obrátili také na Libora Šímu, který šéfuje oddělení rozvoje a organizace dopravy magistrátu. Ve všech třech případech jsme se setkali s naprosto totožnou reakcí. Totiž s mlčením. Nevyslyšena zůstala také naše prosba o aktuální mapu parkovacích zón v Praze. Jestli je toto způsob, jakým pražská radnice řeší problémy podnikatelů ve městě, pak Bůh ochraňuj všechny podnikatele a živnostníky na území metropole.

V zájmu objektivity je třeba napsat, že k určitému zlepšení situace v parkovacích zónách, alespoň z hlediska běžných občanů, v posledních týdnech přece jen došlo. Těsně před uzávěrkou tohoto vydání časopisu rozhodl magistrát o několika úpravách systému, které začaly okamžitě platit. Jednou z nich je možnost zakoupení desetihodinové parkovací karty, která opravňuje ke stání v rezidenčních zónách v době od 8.00 do 18.00 hodin. Její cena je 400 korun. Jenže z pohledu hoteliérů se toho až tak moc nezměnilo. „Desetihodinová karta problém příliš neřeší – nepokryje ani minimální dobu pobytu hotelového hosta s jedním přenocováním,“ kroutí nespokojeně hlavou Aleš Motýl z hotelu Aron. „Pro návštěvníky restaurace by bylo možno tuto kartu využít, ale je to příliš nákladné, a pokud by se na nákladech měl podílet i klient, bylo by to asi odrazující. Možná by pomohla možnost parkovat i bez karty v modré zóně o víkendech, kdy je téměř prázdná, ale bylo by to jen částečné řešení,“ zamýšlí se Motýl.

Možnosti řešení

Budiž řečeno, že ne všichni hoteliéři jsou se stávající situací nespokojeni. Záleží totiž na tom, na jakou klientelu se to které ubytovací zařízení zaměřuje, případně na tom, na jak vstřícné partnery hoteliéři při hledání řešení narazí. Kupříkladu Jan Mikulka, ředitel žižkovského hotelu Victoria, říká, že vlastními vozy přijíždí jen asi 5 % hotelových hostů. Většina přilétá letadlem, případně přijíždí vlakem. A o vozy svých hostů měl hotel postaráno ještě před zavedením parkovacích zón. „O tom, zda daný klient přijede autem, víme ve většině případů předem, na tuto skutečnost se tedy můžeme připravit. Parkování hostů řešíme dohodou s hotely, které leží v těsné blízkosti našeho hotelu. S těmito hotely máme i dohody o přijatelné ceně parkování,“ vysvětluje Mikulka.

Další možnost řešení již naznačil Tomáš Startl z hotelu Perla. Po pronájmu parkovacích míst v okolí stále častěji sahají i jiní ubytovatelé. K tomuto řešení se musel uchýlit i hotel Aron. „V současné době má hotel pronajato pět parkovacích míst v podzemních garážích vzdálených 750 m od hotelu,“ říká jeho ředitel Aleš Motýl. Zároveň ale poukazuje na nedostatek tohoto řešení – pro řidiče, kteří neznají systém jednosměrných ulic v Praze 3, je příjezd poměrně složitý. A vzhledem k vysokým nákladům za pronájem garáží je i pro hosty parkování zpoplatněno. Výsledkem je podle Motýla nespokojenost klientů, kteří raději vyhledají konkurenční hotel s možností parkování přímo v jeho areálu, případně s možností bezplatného a bezpečného parkování. I u nás v redakci víme kupříkladu o hotelu na Malé Straně, který využívá služeb externí firmy, jejíž řidiči za úplatu přeparkují vozy hostů na hlídané (a samozřejmě placené) parkoviště jednoho velkého hotelu v Břevnově. Jistě, tento systém není příliš operativní, host nemůže kdykoli sednout do auta a vyrazit na výlet, ovšem řešení to je.

Výhled do budoucna: lépe už bylo

V současné době nic nenasvědčuje tomu, že by se situace v oblasti parkování u hotelů v Praze měla změnit k lepšímu. Spíše se dá očekávat ještě další „utahování šroubů“. O tom, že uvažují o zavedení parkovacích zón, se totiž nechali v nedávné minulosti slyšet také zástupci dalších pražských obvodů – například pátého, šestého či osmého. Není tedy divu, že se námi oslovení hoteliéři nedívají do budoucnosti příliš růžově. „Ani v budoucnu neočekáváme změny, které by byly pro naši činnost příznivější. Naznačované změny v systému zón placeného stání vůbec nezahrnují naše připomínky a připomínky jiných podnikatelů a neberou žádný ohled na mimopražské návštěvníky Prahy,“ konstatuje smutně Aleš Motýl z hotelu Aron. Otázkou ovšem je, zda vůbec je možné uspokojivé řešení najít. Kupříkladu vymezení tří parkovacích míst pro padesátipokojový hotel nelze za řešení považovat. Situaci by mohly zlepšit třeba karty, které by hotely odkoupily od radnic a které by za určitých podmínek přeprodávaly svým klientům. Tímto směrem ovšem nejspíš nikdo neuvažuje. „Globálně vidím problém v tom, že lidé, kteří navštíví naše město autem, mají minimální možnost svá auta ‚rozumně‘ zaparkovat. Praha jako celek trpí naprostým nedostatkem parkovacích míst. Jedinou šanci na vylepšení stávající situace vidím v jejich vybudování,“ přidává se Jan Mikulka z hotelu Victoria. Jenže v zastavěném centru se k parkovacím místům dá přijít snad jedině výstavbou podzemních garáží. O časové, investiční a další náročnosti tohoto řešení se však není třeba rozepisovat.

Zkušenosti odjinud

Parkovací zóny netrápí hoteliéry pouze v Praze. V minulosti už jsme například psali o tom, jak zavedení parkovacích zón v Hradci Králové přidělalo vrásky na čele Viliamu Sivkovi, předsedovi představenstva EuroAgentur Hotels & Travel. Hosté hotelu Eliška, který tam tato společnost provozuje, přišli ze dne na den o možnost zaparkovat svá auta u hotelu. A hotel prý o 60 % tržeb za ubytování. Parkovací zóny fungují například také v Liberci, Opavě či Českém Krumlově.

Anebo v Českých Budějovicích, odkud se také ozývají hoteliéři. Kupříkladu Petr Šalda, ředitel Grand Hotelu Zvon. Ten sice s povděkem kvituje, že se podařilo vyřešit vjezd autobusů do centra města, jako problém ale vnímá nemožnost získat pro hotel alespoň jedno parkovací místo před hotelem. Na vnější straně náměstí, na které hotel stojí, je totiž zákaz zastavení. „Naši hosté jsou často ihned při příjezdu před hotel kontaktováni městskou policií a vše je jen na dobré vůli strážníků, neboť oporu ve značení bohužel mají,“ říká Šalda. „Pokusili jsme se několikrát místo či nejlépe několik míst před hotelem dlouhodobě pronajmout, nicméně nám bylo řečeno, že je v pravomoci města určit, jaká místa nám pronajmou, a nabídli parkovací stání za radnicí, o jehož využitelnosti pro naše potřeby je možné směle pochybovat. Tuto štědrou nabídku jsme tedy odmítli a problém řešíme stále,“ říká ředitel Grand Hotelu Zvon. V zájmu korektnosti ještě doplňuje, že město po intenzivním nátlaku podnikatelů vyšlo vstříc alespoň „zásobovacími časy“, tedy přesně vymezenou dobou, kdy lze zastavit na dobu nezbytně nutnou pro nakládku a vykládku při vnější straně náměstí. „Pozitivně hodnotím i toleranci městských strážníků, kteří snad nikdy, a to i mimo tyto časy, nedali žádnému hostovi pokutu, vše se vždy podařilo usmlouvat, ovšem často za cenu nepříjemného prvního dojmu hostů při příjezdu. Zároveň nejsme takto schopni zaručit, že právě ono ‚naše‘ místo před hotelem bude při odjezdech i nájezdech hostů vždy volné a k dispozici, neboť jej může využít v povoleném čase kdokoliv, a náš host pak jen bezmocně krouží dokola kolem náměstí a hledá volné místo poblíž,“ doplňuje Petr Šalda.

Kdo by si myslel, že vyhráno má hoteliér sídlící mimo centrum a tamní parkovací zóny, je na omylu. Vezměme pražské Vysočany. Řidiči osobních vozů tam sice zaparkují bez větších problémů, potíže však nastávají v případě autobusů. Například hotel Arlington přišel před nedávnem o možnost parkingu autobusů – k jejich odstavení je nově třeba povolení radnice. „Problém s parkováním je z našeho pohledu opravdu závažný, řekl bych likvidační,“ říká ředitel hotelu Martin Erlebach. „Co mě štve, je skutečnost, že nemovitost neměla být zkolaudována, a pokud jednou byla, tak má mít zachována parkovací místa i na autobus,“ doplňuje. A současně upozorňuje na související problém. „Pokud pracovník rezervací získá v konkurenčním prostředí skupinu a autobus z donucení legislativy zaparkuje na parkovišti jiného hotelu, podruhé se již v malém hotelu bez parkování skupina neubytuje. Je totiž ubytována v hotelu, kde minule parkoval její autobus. Není to znevýhodnění malých ubytovacích zařízení, kterým se tímto místo místní podpory dostává likvidačních ústrků?“ táže se Erlebach. Úřady podle jeho slov problém nezajímá, řešením je podle nich úhrada za zábor komunikace. „Ale copak si můžeme dovolit zaplatit asi milion za zábor parkování před hotelem?“ věší do vzduchu další nepříjemnou otázku ředitel Arlingtonu. Odpověď je nasnadě…

Jak vidno, provozovat hotel v Praze či dalších turisticky atraktivních městech nemusí být nutně výhrou. Je ale možné, že ještě není dobojováno. V metropoli, kde je situace s parkováním nejpalčivější, totiž neustále přibývá hotelů v centru. Na druhé straně se pak nejspíš dá počítat s rozšířením parkovacích zón do dalších částí města. Sečteno a podtrženo – problém s parkováním bude v budoucnu řešit ještě větší počet ubytovacích zařízení než dosud. Pokud se jejich provozovatelé hromadně ozvou, měl by se jejich hlasem někdo zabývat. Zvlášť pokud by se problému ujala třeba Asociace hotelů a restaurací České republiky. Ta v minulosti již nejednou předvedla, že za zájmy svých členů umí kopat docela efektivně.

Text a foto: Petr Manuel Ulrych