Pár dní v kolébce samby

„Vítajte u nás, v Riu. Jsem ráda, že ste privezli krásnépočasí!“ vítá nás roztomilou česko-slovenštinou paní Henrieta, nesmírněvitální a sympatická dáma původem z Prešova, která už 52 let žije vBrazílii a pracuje jako průvodkyně. S její dokonalou péčí i specifickýmhumorem se setkávají také klienti brněnské CK EMMA, která jako jedna z málačeských cestovek pořádá zájezdy do této latinskoamerické země. Tentokrátovšem nemá jen tak ledajaké klienty, ale kolegy z branže. Tedy zástupcecestovních kanceláří a agentur, pro něž CK EMMA uspořádala desetidenníinfocestu. A navrch dva novináře a jednoho fotografa. Jak ale na konci cestykonstatujeme, Henrieta je profesionálka a jen tak ničeho se nelekne. Má lvípodíl na tom, že snad všichni se domů vracejí s odhodláním Brazíliiznovu navštívit, a také tuto zemi aktivně nabízet svým klientům. 

Už druhý den musí Henrieta přiznat, že se s hodnocením počasí unáhlila.Na obloze jsou šedé mraky a občas zaprší. A to ještě netušíme, žepodobný ráz vydrží ještě několik dalších dní a že nejspíš nebudememít šanci někoho ohromit snímky spoře oděných mulatek na prosluněnýchplážích. Paradoxní je, že před naším příletem nepršelo 3 měsíce. Jeovšem třeba objektivně přiznat, že počasí nám až tak příliš nevadí,Rio je krásné i za deště. 

Copacabana – horko a žár

Hotel Copacabana Praia, v kterém bydlíme, stojí necelých 100 metrůod stejnojmenné pláže. Pověstná Copacabana je zhruba 3 km dlouhá a po celédélce ji kopíruje frekventovaná silnice, která ji odděluje od souvislé řadyrestaurací a moderních výškových budov hotelů. A také chodníkem, po němžneustále běhají tisíce příznivců joggingu všech možných národností avěkových kategorií. Na pláži samotné zase skupinky domorodců hrají vedne v noci volejbal a fotbal. Kopanou Brazilci opravdu žijí. Na každém rohuse prodávají dresy nejznámějších klubů i národního mužstva, ty pak nejčastějise jménem národního idolu Ronalda. Ale zpět ke Copacabaně. Kdo má radšipláže klidnější, měl by dát přednost některé ze sousedních, kupříkladuIpanema. Copacabana je přece jen nejznámější (a nebude to jen díky písniHeleny Vondráčkové) a zejména o víkendu, kdy na ní kromě turistů trávívolný čas i tisíce obyvatelů Ria, bývá zde trochu těsno. 

Rio ale nejsou zdaleka jen pláže. Turisty do města stejnou silou přitahujíi dva světoznámé vrcholy – Pao de Azúcar (Cukrová homole) a Corcovado. NaCukrovou homoli se návštěvníci dostanou pouze kabinovou lanovkou, postavenoujiž roku 1912. Ti, kteří mají strach z výšek a při pohledu na lanovku sejim dělá nevolno, by měli překonat obavy. Odměnou jim budiž překrásný výhledna velkou část Ria s jeho četnými zálivy, bílými plážemi a strmýmikopci, po kterých se pnou chudinské čtvrti zvané favely. A také možnostpodívat se z očí do očí pilotovi letadla startujícího z vnitrostátníholetiště, které leží v zálivu uprostřed Ria. 

K majestátní soše Krista na vrcholu Corcovado vede klikatá silnice, většinanávštěvníků však volí spíše atraktivní zubačku. Třicet metrůvysokou sochu z bílého kamene nechala postavit církev v roce 1931, a aniž byměla pojem o destinačním managementu a podobných záležitostech, postaralase tím městu na dlouhou dobu dopředu o příliv turistů. Ke Kristovi zamířísnad každý, kdo v Riu stráví alespoň 1 den. My zde prožíváme jeden malýzázrak. Přestože je celý den zataženo a socha je skryta v hustých mracích,po našem příjezdu se na půl hodiny vyčasí, a tak spouště fotoaparátůcvakají ostošest. 

Fotbal, samba a churrasco

Jak již bylo řečeno, pro Brazilce je kopaná národním sportem. Rionení výjimkou. Koneckonců – ve městě stojí již od 50. let minuléhostoletí největší fotbalový stadion světa, Maracaná. Do jeho ochozů sevejde 130 tisíc diváků. Stadion i jeho zázemí včetně hráčských šatenje součástí organizovaných prohlídek města a jeho návštěva potěší pánykluky každého věku. Dámy zase nejspíš přiláká Sambodrom, tedy místo,kde každoročně probíhají světoznámé karnevaly. Tanečnice v třpytivýchkostýmech zde během roku nejspíš nepotkáte, ale i tak stojí tato 800 mdlouhá dráha lemovaná tribunami za vidění. Nám sambu alespoň na ukázkuzatančila Henrieta. Chtěl bych mít ve svém věku její vitalitu! 

Sambu v podání krásných mulatek si můžete vychutnat během některé zfolklorních show, které se turistům nabízejí. Představení, které jsmenavštívili my, provází diváky uměleckou zkratkou historií Brazílie, takžena pódiu defilují původní indiánští obyvatelé a portugalští dobyvatelé,ale také tanečnice v nádherných originálních karnevalových kostýmech. 

Ten, kdo dává před tancem přednost zážitkům kulinářským, bude z Rianadšen. Za pozornost stojí zejména tradiční churrascarie – restaurace,kde personál obchází stoly s dlouhými meči, kterými hostům odkrajuje natalíř vybrané kousky výtečného rožněného masa. Oblíbené jsou taképodniky typu „a guilo“, kde si hosté sami naplní talíře lahůdkami dlesvého gusta, přičemž cena jídla se odvíjí od hmotnosti. Tedy talíře,nikoli hosta… Pokud jde o ceny, je Brazílie pro Čechy zemí nadmíru příjemnou.Zemí, kde pořídí večeři ve čtyřhvězdičkovém hotelu v přepočtu za200 Kč, není mnoho. Díky výhodnému kurzu koruny a aktuální ekonomickésituaci v Brazílii se český turista může bez obav pustit i do nákupu suvenýrůči navštívit libovolnou turistickou atrakci. 

Tropický ráj

Jednou z nich může být návštěva ostrůvku Ilha do Bernardo. Naturisty, kteří se do tohoto malého tropického ráje dostanou po zhrubahodinové plavbě, čeká příjemně strávený půlden. Při slunečném počasímohou „chytat bronz“ na malé romantické pláži nedaleko přístavu, případněv doprovodu roztomilých opiček „miko“ obdivovat tropickou flóru či nádhernévýhledy na okolní ostrůvky. V poledne pak na všechny čeká opulentní obědve stylové restauraci, která stejně jako celý ostrov patří jistému italskémupodnikateli. Ten, ač by již dávno mohl být na zaslouženém odpočinku,osobně pomáhá personálu s obsluhou hostů. Ostrov je oázou klidu a pohody,která určitě přijde vhod každému, kdo strávil několik dní v rušnémRiu. 

Rio je městem architektonických i sociálních kontrastů. V centru městavedle sebe stojí ultramoderní mrakodrapy i elegantní domy pamatujícímonarchii, a zatímco podél pláží rostou jak houby po dešti výškovébudovy s luxusními apartmány, které si mohou dovolit jen ti nejbohatší, povětšině kopců ve městě se pnou chudinské čtvrti zvané favely. V nich žijev opravdu nuzných podmínkách 80 % obyvatel čtrnáctimilionového města.Jsou chudí, ale ne nešťastní, jak záhy zjišťujeme při tzv. favela tour,tedy okružní jízdě terénními vozy za doprovodu místních průvodců.Individuální návštěvu nám však všichni důrazně nedoporučují. O šperkyči fotoaparát prý ostatně můžeme snadno přijít i v samém centru města,natož ve favele. Pouliční kriminalita v Riu je, jak známo, pro našince nepředstavitelněvysoká, ale při dodržování zásad, které žádný průvodce nezapomene svýmsvěřencům několikrát zopakovat, je riziko nepříjemností poměrně nízké. 

Samá voda

Být v Brazílii a nezavítat k vodopádům Iguacu by bylo chybou vícenež fatální. Jejich krása se jen těžko popisuje. Zasvěcenci tvrdí, žeNiagarské vodopády jsou ve srovnání s nimi nudnou podívanou. Jedno všakmají společné – oboje leží na rozhraní dvou států. Řeka Iguacu tvořípřírodní hranici mezi Brazílií a Argentinou. Vzhledem k tomu, že doArgentiny nepotřebují čeští turisté vízum, mají ideální možnost navštívittento přírodní skvost z obou stran. A opravdu to za to stojí! Na brazilskéstraně jsou návštěvníci odměněni vesměs panoramatickými pohledy na členitousoustavu vodopádů, ze strany argentinské se na raftech dostanou až k jejich70 m vysoké vodní stěně. 

Vodopády leží na území národního parku, který je turistům přístupný.Okolí města Foz de Iguacu, kde návštěvníci vodopádů vesměs bydlí, jeznámé jako „území tří hranic“. Kromě Argentiny je totiž na dohled iParaguay, kterou od Brazílie dělí řeka Paraná, jež zásobuje vodou největšívodní elektrárnu na světě – Itaipu. A vzhledem k tomu, že studijní cestyjsou od toho, aby jejich účastníci získali maximum informací, i myabsolvujeme exkurzi na přehradě, jejíž součástí je i projížďka po části8 km dlouhé a 196 m vysoké hráze, a tím i pár minut pobytu na územíParaguaje. Cestou si uvědomuji jeden paradox, jenž určitě potěšícestovatele, kteří si na mapě světa zapichují vlaječky do navštívenýchzemí. Pokud si z nabídky CK EMMA vyberou zájezd se stejným aranžmá, jako mělanaše skupina, bude je moci u srdce hřát pomyšlení, že s jedním vízem aza jednu cenu pobývali hned ve třech zemích. 

Kdy a jak?

K návštěvě Brazílie je pro Evropany nejlepší podzim a jaro, kdy seteploty pohybují mezi 25 a 31°C. Vzhledem k tomu, že ale většina cestovníchkanceláří své zájezdy pořádá na pravidelných linkách, mohou se češtíturisté za poznáním krás Jižní Ameriky vypravit kdykoli. Tuším přitom,že vlna obliby Brazílie u nás teprve přijde. Díky cenám a exotickým lákadlůmse může zanedlouho stát alternativou k dnes tolik populárním asijským cílům.

Petr Manuel Ulrych