Ochranný svaz autorský (OSA) zažaloval zhruba patnáct lázeňských domů pro neplacení autorských poplatků za televizní a rozhlasové přijímače. Jako hlavní argument uvádí, že český zákon je v rozporu s evropskými normami.
Autorský zákon totiž dává výjimku v placení poplatků pouze zdravotnickým zařízením. „OSA zpochybňuje fakt, že lázeňská zařízení jsou zdravotnická zařízení. Podle nich jde v našich lázeňských zařízeních o čistý hotelový provoz. S tímto lázně zásadně nesouhlasí a neustále tvrdí a dokazují, že v našich zařízeních je primárně poskytována zdravotní péče, a proto musí platit stávající znění autorského zákona,“ vysvětluje Martin Plachý, viceprezident SLL. „Dle našeho názoru se na lázeňská zařízení osvobození nevztahuje. Rozhodně lázeňská zařízení nelze považovat za standardní zdravotnická zařízení, kde dochází k poskytování zdravotní péče. Řada lázeňských zařízení řádně hradí autorské odměny za používání rozhlasových a televizních přístrojů na pokojích,“ argumentuje naopak Petr Soukup z oddělení PR a komunikace OSA.
Kapka ke kapce…
Lázně by podle OSA měly zaplatit autorské poplatky za všechny rozhlasové a televizní přijímače na pokojích a ve společných prostorách. Pokud se jedná o přístroje umístěné na pokojích příslušného zařízení, měsíční sazba odměny za televizní přístroj byla pro období od 19. 5. 2009 do 31 12. 2010 ve výši Kč 33,41 a za rozhlasový přístroj Kč 11,25. Od 1. 1. 2011 jsou měsíční sazby odměny stanoveny ve výši Kč 26,73 za televizor a 9 Kč za rádio. Vše bez DPH. „Jedná se o částky ve snížené sazbě, které poskytujeme provozovatelům v případě řádného sjednání licenční smlouvy a bezproblémové platební morálky vůči OSA,“ vypočítává Petr Soukup.
Na první pohled se jedná o zdánlivě malé částky, celkem jde však o miliony korun, o které se nyní OSA soudí s patnácti lázeňskými domy. „Členové Svazu léčebných lázní ČR jsou v tuto chvíli žalováni souhrnně o téměř 10 milionů korun. Jedná se v tuto chvíli o doplatek z minulých let. Negativní dopad na lázně to samozřejmě bude mít. Rok od roku rostou náklady na zajištění provozu, kdežto realizovatelná prodejní cena pobytu neustále stagnuje či spíše klesá. Zmenšuje se rentabilita tohoto odvětví a tím se ohrožuje jeho stabilita do budoucna. Navíc je nutné podotknout, že v řadě zemí lázně žádné autorské poplatky neplatí nebo jsou spíše symbolické. To zmenšuje naši konkurenceschopnost na zahraničních trzích,“ říká viceprezident SLL Martin Plachý.
„Při celkového počtu našich pokojů a měsíčních paušálních sazbách za jedno zvukové či obrazové zařízení můžeme dopočítat celkovou částku 570 tisíc korun ročně dohromady pro OSA a Intergram. O likvidačním dopadu hovořit nelze, ale o negativním ano. Jde nám zejména o princip. Je třeba mít na zřeteli, že tyto pobyty jsou z velké míry hrazeny zdravotní pojišťovnou,“ vypočítává Rudolf Bubla, výkonný ředitel Léčebné lázně Bohdaneč, a ihned dodává: „Pokud by u soudu OSA uspěla, dalším napadeným by byly nepochybně nemocnice.“
Autorské svazy totiž tvrdí, že náš zákon je v rozporu s evropským právem, proto by neměly být od poplatků osvobozeny ani nemocnice. „Je důležité zdůraznit, že samotné ‚osvobození‘ zakotvené v autorském zákoně pro zdravotnická zařízení je v rozporu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána,“ uvádí Petr Soukup z oddělení PR a komunikace OSA. „Pokud bychom byli okolnostmi nuceni k výběru autorských odměn od nemocničních zařízení, přistupovali bychom k takovému výběru velmi citlivě,“ ujišťuje Roman Strejček, předseda představenstva OSA. Na řadě teď mohou být i další zdravotnická zařízení.
Provozovatelé lázeňských zařízení se obávají dalších nákladů na provoz. Autorský svaz si však nemyslí, že to může mít negativní (likvidační) dopad. Podle nich jsou provozovatelé lázeňských zařízení komerční subjekty a stejně jako provozovatelé hotelů promítají své náklady do ceny ubytování. V konečném důsledku tedy částku zaplatí pacient. „Převážná část pojištěnců zdravotních pojišťoven je velmi citlivá na jakýkoliv příplatek a o tom, že by licenční poplatek byl hrazen ze zdravotního pojištění, nemůže být řeč,“ potvrzuje Rudolf Bubla, výkonný ředitel Léčebných lázní Bohdaneč.
Hotelová paralela
Podobnou situaci řešili v roce 2008 provozovatelé restaurací a hotelů. Díky novele autorského zákona, kterou v roce 2005 schválil parlament, to vypadalo, že se i hoteliéři poplatkům vyhnou. Vzhledem k faktu, že byl tento náš zákon v rozporu s unijním, museli poslanci v roce 2008 tuto výjimku zrušit. Ani provozovatelům hotelů se nepovedlo uplatnit argument, že pokoje nejsou veřejným prostranstvím, kde jsou poplatky nutné, a nakonec museli vše uhradit.
OSA nevidí mezi provozovateli lázeňské péče a hotelů rozdíl. „Z pohledu autorského zákona žádný rozdíl nespatřujeme. Lázeňská zařízení poskytují ubytovací služby na komerční bázi stejně jako hoteliéři. V porovnání s restauracemi je sazba autorských odměn u hotelových a lázeňských pokojů nižší. V případě barů a restaurací hraje hudební kulisa podstatnější roli. Hudba často hraje klíčovou roli při vytváření celkové atmosféry,“ vysvětluje Petr Soukup.
„OSA zpochybňuje fakt, že lázeňská zařízení jsou zdravotnická zařízení. Podle nich jde v našich lázeňských zařízeních o čistý hotelový provoz. S tímto lázně zásadně nesouhlasí a neustále tvrdí a dokazují, že v našich zařízeních je primárně poskytována zdravotní péče, a proto musí platit stávající znění autorského zákona,“ oponuje Martin Plachý, viceprezident SLL a předseda představenstva LS ROYAL Mariánské Lázně, a dodává: „Řada poskytovatelů už se nechala slyšet, že odstraní televize a rádia ze všech svých pokojů.“
Co na to soudy?
Proč se vlastně autorský svaz rozhodl poplatky vybírat, jaký byl prvotní impulz? „OSA nikdy neupustil od výběru autorských odměn z lázeňských pokojů. Stejně jako u hotelových pokojů, OSA vybíral autorské odměny z lázeňských pokojů i před novelou autorského zákona z roku 2005, která do zákona vnesla výjimku pro ubytovací zařízení. Poté, co se ukázalo, že tato výjimka je v rozporu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, další novelou autorského zákona z roku 2008 se povinnost hradit autorské odměny z ubytovacích zařízení do zákona vrátila,“ vysvětluje Petr Soukup.
Na otázku, co vedlo autorský svaz k vymáhání poplatků, odpověděl i právní zástupce Bertiných lázní Třeboň a Lázní Aurora Michal Šalomoun: „Zřejmě rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci C-306/05 (SGAE ca Rafael Hoteles SA). Evropský soudní dvůr stanovil: ‚Ačkoliv pouhé poskytnutí fyzického zařízení nepředstavuje, jako takové, sdělování ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti, poskytování signálu hotelovým zařízením prostřednictvím televizních přijímačů klientům ubytovaným v pokojích tohoto zařízení představuje, nezávisle na užívané technice přenosu signálu, sdělování veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 této směrnice. Soukromá povaha pokojů hotelového zařízení nebrání tomu, aby v nich uskutečňované sdělování díla prostřednictvím televizních přijímačů představovalo sdělování veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29.‘ V tomto rozhodnutí bylo řečeno, že hotely mají za umístění televizních přijímačů na pokojích platit. A OSA pak přišla s tím, že lázně nejsou zdravotnické zařízení, ale jsou to ‚pouze‘ ubytovací zařízení pacientů, tedy hotely, a proto mají platit.“
Lázeňské domy se nehodlají vzdát bez boje. Veškeré soudní verdikty, proti nimž se však vždy odvolaly, byly ve prospěch autorských svazů. „V pěti případech soudy v prvém stupni již rozhodly. Ve všech případech došlo ze strany soudů k potvrzení oprávněných nároků ze strany autorů. Nyní se očekává rozhodnutí vrchního soudu,“ vysvětluje Petr Soukup.
První žalobu OSA podal již v srpnu 2009, a v současné době probíhá 15 soudních řízení. „Žádné z nich zatím nebylo ukončeno pravomocně, ale dílčí úspěchy OSA již zaznamenal. Již dva soudy (Krajský soud v Plzni a Městský soud v Praze) se shodly v názoru, že na ubytovacích pokojích lázeňských zařízení není poskytována zdravotní péče. Konkrétně jde o hotely Paris v Mariánských Lázních a Aura Palace v Karlových Varech, které jsou registrovány jako zdravotnická zařízení. V obou soudních kauzách bylo prováděno rozsáhlé dokazování. Každý soud zkoumal dokumenty, vztahující se k registraci hotelu jako zdravotnického zařízení, provozní řád, daňové doklady apod.,“ vypočítává Roman Strejček, předseda představenstva OSA.
Dne 8. 12. 2010 se Krajský soud v Českých Budějovicích přiklonil na stranu OSA a uznal oprávněné nároky autorů na odměny za umístění rozhlasových a televizních přijímačů na pokojích lázeňských zařízení. OSA chce poplatky zpětně, a to za období 2005 až květen 2008, kdy byl autorský zákon v rozporu s evropským právem.
„Soud vyhověl v plném rozsahu co do důvodu vzniku pohledávek na vydání bezdůvodného obohacení i co do jejich výše. Námitku promlčení žalovaných stran neuznal ani zčásti. Žalovány byly dvě firmy provozující lázně v Třeboni, a to společnosti Bertiny lázně Třeboň, s. r. o., a Lázně Aurora, s. r. o.,“ upřesňuje Roman Strejček, předseda představenstva OSA.
„Jedná se pouze o rozhodnutí nalézacího soudu, uvidíme, jak uspějeme u odvolacího soudu. Prohráli jsme proto, že soud v podstatě přijal argumentaci OSA, že k ubytování pacientů v lázních dochází na pokojích, kde se nevykonávají léčebné procedury, a proto se na toto ubytování nemůže vztahovat osvobození od poplatků, které mají zdravotnická zařízení. Tento výklad považujeme však za nesprávný, protože pak by museli platit i nemocnice, protože tam pacienti na pokojích také jenom odpočívají, neboť lékařské zákroky se provádějí jinde (na vyšetřovnách a operačních sálech),“ komentuje Michal Šalomoun, advokát zastupující Bertiny lázně Třeboň a Lázně Aurora. Zpochybňuje i hlavní motivaci autorských svazů, tedy práva autorů na zisk ze svých děl: „U jednotlivých zařízení jde o statisíce, v kontextu celé České republiky o miliony korun. Nejparadoxnější na celé věci je ale to, že OSA to dělá ‚ve jménu autorů, jejichž díla jsou takto užita‘, ale z takto vybraných peněz tito autoři dostanou (pokud vůbec) naprosto marginální částky (v řádu haléřů, možná ještě méně). Celý ten proces výběru odměn je uskutečňován kvůli výběrčímu těch poplatků a nikoli kvůli těm oprávněným, protože ti z toho nic nemají. Likvidační dopad to zřejmě mít nebude, nicméně se kvůli tomu bude muset zdražit lázeňský pobyt.“
„K domáhání se těchto poplatků vede autorský svaz pouze a jenom finanční profit. Čím více vyberou peněz, tím více si rozdělí na odměnách. Je to velký ‚business‘ pro tyto kolektivní správce. Autoři jsou až na druhém místě,“ potvrzuje Martin Plachý, viceprezident SLL.
A co se s vybranými poplatky děje? Jak jsou finanční prostředky rozděleny? „Velmi zjednodušeně lze říci, že vybrané autorské odměny se v případě OSA rozúčtovávají mezi nositele práv podle analogie. Vybrané autorské odměny za televizní přijímače se rozúčtovávají podle hlášení užité hudby od všech televizních vysílatelů, působících na území České republiky, kteří nám zasílají seznam užité hudby, včetně délky hudebních děl a počtu repríz za sledované období. Jedná se o hudbu v jednotlivých pořadech, soutěžích, seriálech, filmech či reklamních spotech. Obdobným způsobem se postupuje u výběru autorských odměn za rozhlasové přijímače, kdy se jako podklad použijí hlášení od rozhlasových vysílatelů. Autorské odměny se tak dostanou všem autorům, jejichž díla byla užita v rámci televizního nebo rozhlasového vysílání, dle zmíněného klíče, a to včetně zahraničních autorů. OSA prostřednictvím recipročních smluv se zahraničními partnerskými organizacemi celosvětově zastupuje více než jeden milion autorů,“ vysvětluje na závěr Roman Strejček.
Text: Eva Dekařová
Foto: Thinkstockphotos.com