Na seminář Partnerství v regionech tematicky navázal seminář nazvaný „Využití národních a krajských rozvojových programů a EU fondů k rozvoji cestovního ruchu“. Především zástupcům krajských a městských úřadů a dalších regionálních institucí se mělo dostat praktické rady, jak dosáhnout na evropské finance a jak s jejich pomocí nejlépe podpořit turismus.
Logicky byl proto pozván zástupce Ministerstva pro místní rozvoj, tedy instituce, která peníze z evropských fondů spravuje. Leč Ing. Pavel Franěk, ředitel odboru cestovního ruchu, se z neznámých důvodů nedostavil. O své zkušenosti s financováním projektů na podporu cestovního ruchu se tak s nepříliš početným publikem museli rozdělit pouze předseda České asociace rozvojových agentur Ing. Manfred Helmich, ředitel Regionální rozvojové agentury Středočeského kraje PhDr. Jiří Svítek a ředitel sekretariátu A.T.I.C. Luděk Šorm. Seminář přitom neměl menší ambice než stát se platformou pro vznik námětů do připravované Koncepce státní politiky cestovního ruchu na léta 2007 – 2013.
Manfred Helmich auditorium seznámil s Českou asociací rozvojových agentur (ČARA) a s její úlohou. ČARA coby účelové sdružení třinácti krajských rozvojových agentur je servisní organizací, jejímž úkolem je přispět k zavedení standardních postupů a podněcovat rozhodující instituce z veřejného i hospodářského sektoru ke spolupráci. Spolupracuje s veřejnou správou, hospodářskými profesními sdruženími i jednotlivými firmami a s dalšími neziskovými organizacemi různého zaměření. Dále Helmich hovořil o tom, jaké legislativní, administrativní, finanční, informační a koordinační rozvojové nástroje využívá státní hospodářská politika, jaké rozvojové dokumenty připravuje a na jaké oblasti se soustředí. Pokusil se též stručně představit možnosti, které v oblasti podpory regionálního rozvoje skýtají fondy EU.
Praktické rady zájemcům o veřejnou podporu přinesli (zleva) Jiří Markl, moderátor Petr Havel, Manfred Helmich a Jiří Svítek |
Těm, kteří by rádi některé z nástrojů podpory využili, mohou rozvojové agentury nabídnout informační servis, pomoc při zpracovávání rozvojových dokumentů, přípravu, koordinaci a management projektů, regionální marketing, prezentace a poradenství, získávání tuzemských i zahraničních finančních zdrojů pro financování projektů, případně vyhledání možností a koordinaci mezinárodní spolupráce.
Tezí o tom, že nikdy předtím nebylo tolik možností veřejné podpory jako nyní, zahájil svůj vstup Jiří Svítek. Zároveň ovšem připustil, že celý systém je velmi nepřehledný (například dotace přiděluje 7 různých ministerstev) a lidé často nemají čas a sílu na hledání odpovědí na otázky, které si v této souvislosti kladou. Proto existují rozvojové agentury.
Dále Svítek přinesl přehled, kolik financí bylo rozděleno pomocí kterého nástroje a jaké možnosti ještě pro případné zájemce o podporu jejich projektu zbývají. Z posluchačského hlediska zajímavější a pro další dění užitečnější byly Svítkovy postřehy z dosavadního fungování systému veřejné podpory. Ukázalo se totiž, že oproti očekávání bylo dosud alokováno méně prostředků. Existuje velká diskrepance mezi počtem projektů podaných, schválených a projektů s již uzavřenou smlouvou. Přeloženo do češtiny: jen málokterý zájemce o dotaci je úspěšný, přičemž vysoká míra neúspěšnosti má vliv na obecné klima v této oblasti a na připravenost subjektů do dalších kol – po druhém či třetím neúspěšném pokusu to zájemce vzdává. Obdobná situace přitom byla již u předstrukturálních fondů, kde bylo odmítnuto devět z deseti projektů. Svítek proto případným zájemcům doporučil, aby provedli důkladnou analýzu nákladů na své projekty. Řešením by podle něj bylo také vyčlenit prostředky na fázi přípravy projektů, kdy by se odfiltrovaly předem neúspěšné projekty.
Do diskuze se zapojil také Jiří Markl, ředitel Informačního centra venkovských regionů, který se pokusil přinést přehled prostředků zbývajících v jednotlivých programech spravovaných ministerstvy pro místní rozvoj, zemědělství, životního prostředí atd. Přimlouval se přitom za větší diverzifikaci programů a jednoznačnější kritéria pro hodnocení projektů – dosud byly programy podle jeho názoru definovány příliš obecně a bylo velmi složité vzájemně porovnávat projekty, které se v nich sešly.
–pmu-
O závěr semináře se postaral ředitel sekretariátu A.T.I.C. Luděk Šorm, který se pokusil posluchače vyprovokovat k diskuzi o informačních systémech cestovního ruchu. V úvodu vyslovil domněnku, že peníze se v poslední době staly modlou a lidé přestali přemýšlet o smyslu konání. Dokládal to na příkladu nesčetných portálů cestovního ruchu, jejichž vybudování spolykalo nemalé prostředky (mj. formou dotací), jejich přínos je ale v řadě případů sporný. De facto každý může publikovat cokoli, výsledkem čehož je stav, že průměrný uživatel se v záplavě těchto webů nevyzná, informace na nich publikované považuje za nedůvěryhodné a raději se obrací na turistická informační centra. Vzhledem k tomu, že je málo pravděpodobný vznik jednotného informačního systému, o kterém se kdysi uvažovalo, považuje Šorm za nejlepší řešení napojení stávajících serverů na jedno společné informační jádro, z kterého by čerpaly data. Myšlenka jistě zajímavá, nicméně její realizace asi těžko představitelná. Šormovi se navíc bohužel nepodařilo motivovat posluchače k diskuzi na toto téma. Možná proto, že tematicky jeho vystoupení ne zcela souviselo s tématem semináře.
Petr Manuel Ulrych