Příběhy v nás

Všimli jste si, jak velkou roli hrají v našich životech příběhy? A nejen příběhy lidí, ale například i věcí. Vzpomínáte třeba na to, jak těžko jste se loučili se svým prvním autem? Jistě, byla to stará ojetina, ale díky vám měla svůj příběh. Stejně tak místa, která mohou na první pohled vypadat všedně, skrývají zajímavou historii a napínavé osudy. Náhle je vidíte v jiném světle a zjišťujete, že mnohé z nich žily vlastním životem, jenž si v ničem nezadal s tím, který prožívají lidé. A možná také přijdete na to, že příběh není kdesi venku, ale v nás.

Tak trochu jiný zámek

Nedaleko Prostějova se ve vodní hladině Podhradského rybníka zrcadlí vytáhlá a štíhlá zámecká budova, která je výraznou dominantou v širokém okolí. Na první pohled to není klasický zámek, na který jsme zvyklí. Je na něm něco zvláštního. A poloha na skalnatém ostrohu to jen zvýrazňuje. Skutečnost je taková, že nebyl nikdy dokončen. Za vše může rodinný spor z doby, kdy panství vlastnili Lichtenštejnové. Kníže Karel Eusebius sám nadšeně projektoval velkolepý zámek pro svého syna Jana Adama, který ale o tak impozantní sídlo nestál. Stavba navržená v mimořádných proporcích se už od začátku zdála být čirým bláznovstvím. Stavební práce se prodražovaly a otec se synem nenašli společnou řeč a jen se hašteřili. Po smrti Karla Eusebia realizoval jeho syn z původně navrženého čtyřkřídlého objektu pouze jedno křídlo. Roky dohadování ho natolik znechutily, že tady nechtěl ani pobývat.

Smutná černá paní

Vedle dnešního zámku stával po léta mocný hrad, jehož pozůstatky jsou patrné na zámeckém nádvoří a zbyla z něj i hláska. Postupně patřil různým rodům, k Pernštejnům se však váže příběh z 16. století o smutné černé paní, který málokdo zná. María Man­rique de Lara y Mendoza byla dvorní dámou na španělském dvoře, kde se s ní setkal významný český diplomat a politik Vratislav II. z Pernštejna, řečený Nádherný, který byl společníkem budoucího císaře Maxmiliána II. a později nejvyšším kancléřem Českého království. A María se stala jeho vyvolenou. Byla vychována v přísném katolickém prostředí a měla s manželem odjet někam do neznáma. Její matka jí na ochranu ke svatbě dala malou voskovou sošku Ježíška, kterou María vozila všude s sebou. A tak se soška několikrát ocitla i na Plumlově, kam s manželem občas zajížděli. María u nás velmi trpěla a nikdy si na nové prostředí nezvykla. Navíc byla pořád v jiném stavu a ve smutku, protože z jednadvaceti dětí jich deset zemřelo. Zoufalá matka neodkládala černé šaty. Sošku pak dala své dceři Polyxeně, když si brala Zdeňka Popela z Lobkovic. Polyxena ji později věnovala pražským karmelitánům a my ji známe jako Pražské Jezulátko. María stála po boku svého manžela, ale šťastná nebyla. Její duch prý stále bloudí na Plumlově a hledá hradní kapli, kam se ke svaté sošce chodívala modlit za zemřelé děti. Její portrét s dcerou Polyxenou i kopii Jezulátka lze dnes spatřit na plumlovském zámku.

Plumlovský zámek, postavený v letech 1680 až 1688 v manýristickém stylu, vlastně nikdy jako panské sídlo nesloužil. Jen čtyři vybavené místnosti byly určeny pro příležitostné návštěvy. V pozdějších letech se v zámku úřadovalo, a dokonce se uvažovalo o jeho zbourání. Město Plumlov ho postupně rekonstruuje a návštěvníci si zde mohou prohlédnout zajímavé stálé expozice, zámecké prostory i sklepení. Po dohodě je možné navštívit i dlouho nepřístupné páté a šesté patro. V létě se na zámku i v jeho okolí koná nespočet kulturních akcí.

Foto: Olomoucký kraj
www.ok-tourism.cz