Jste touroperátorem a svým klientům k zájezdům nabízíte komplexní cestovní pojištění? Nebo jste naopak klientem a s takovýmto pojištěním vyrážíte na cesty? Pak vězte, že existuje řada rizik, která nejsou tímto pojistným produktem kryta. A že i na první pohled banální úraz vzniklý při některé z adrenalinových či jen méně obvyklých aktivit může mít znatelné finanční následky, pokud není člověk adekvátně pojištěn. To je třeba mít na paměti také nyní, kdy se turisté vydávají do světa, aby si užívali zimních radovánek.
Podobných činností, které řada klientů cestovních kanceláří na dovolené běžně provozuje, a které nejsou zahrnuty v běžném cestovním pojištění, je vícero. Tisková mluvčí Generali Pojišťovny Kateřina Bílá připomíná, že jde například o oblíbené projížďky na koni či na velbloudu, let na padáku taženém motorovým člunem či třeba surfing. Tedy aktivity, které klienti podnikají, aniž by si uvědomili, že potenciální riziko je docela vysoké. A jen málokoho napadne se pro tyto případy připojistit. Podle Bílé přitom není ani tak překvapující fakt, že o nutnosti připojištění nejsou informováni klienti cestovních kanceláří, ale to, že si tuto skutečnost často neuvědomují ani pracovníci těchto cestovních kanceláří, kteří by měli zákazníky informovat. A to přesto, že se pojišťovny snaží s touroperátory na minimalizaci počtu takových případů spolupracovat. Například formou školení, jak vyplývá z ankety na následujících dvou stranách.
David z našeho druhého příběhu měl „štěstí v neštěstí“, jeho nehoda se obešla bez trvalých následků, odnesla to pouze peněženka jeho rodičů. Archivy pojišťoven ovšem obsahují i tragičtější kauzy. Dagmar Koutská, tisková mluvčí České pojišťovny, vzpomíná například na osud českého snowboardisty, který sjížděl se skupinou vyznavačů adrenalinu v Rakousku svahy mimo oficiální sjezdovky a strhl lavinu. A pod tou také zahynul. „Pojištění měl však sjednáno pouze turistické, pojistné plnění za repatriaci bylo v tomto případě kráceno ve stejném poměru k zaplacenému pojistnému,“ připomíná Koutská. A přidává ještě jednu historku, nad kterou zůstává rozum stát. Ilustruje totiž nepoučitelnost některých lidí. „Setkali jsme se s unikátním případem lyžaře, který na sjezdovce v Itálii utrpěl hned dva úrazy,“ říká Koutská a přidává detaily: „Jeden den upadl a zlomil si ruku, a přestože již neměl do konce pobytu sportovat, vydal se přes zákaz lékařů na sjezdovku se sádrou znovu – při druhém pádu si zlomil nohu.“ Že si velkou část nákladů na druhé ošetření již hradil sám, snad netřeba dodávat.
Akutní ošetření, odvoz do nemocnice, rentgenová vyšetření, chirurgické zákroky či repatriace nejsou vůbec levnými záležitostmi. Několik běžných příkladů ze zahraničí přinášíme v následující tabulce.
| Co se může stát | Jaká může být cena |
| Odvoz z místa úrazu | 50 – 300 eur |
| Přeprava vrtulníkem | 1 000 – 3 000 eur |
| Doprava do nemocnice sanitkou | 100 – 300 eur |
| Ambulantní ošetření | 100 – 500 eur |
| Hospitalizace (paušální denní sazba) | 250 – 1 000 eur |
| Převoz domů sanitkou | 25 000 – 65 000 Kč |
Zdroj: Česká pojišťovna
Zimní sezona je na úrazy poměrně bohatá, cestovní kanceláře i jejich klienti by proto měli věnovat zvýšenou pozornost podmínkám, za jakých se mohou podnikat zimní sporty. Stačí totiž jen málo a ze standardní činnosti kryté cestovním pojištěním se rázem stane aktivita riziková. Tomáš Hejda, tiskový mluvčí ČSOB Pojišťovny, uvádí modelový případ lyžaře, který odjíždí na hory s předpokladem, že bude lyžovat pouze na vyznačených sjezdovkách, a sjedná si cestovní pojištění se standardním pojištěním léčebných výloh. Ovšem na místě se pak rozhodne vyzkoušet tzv. freeriding, tedy jízdu na lyžích nebo snowboardu mimo vyznačené sjezdovky. „Pokud se mu nic nestane, je vše v pořádku,“ konstatuje Hejda. „Ale v případě, že se během této aktivity zraní a je nutný zásah záchranářů a lékaře, bude mít klient problém, protože freeriding není v rámci standardního pojištění léčebných výloh kryt. Kdyby měl klient sjednáno cestovní pojištění s pojištěním léčebných výloh ve variantě nebezpečné sporty, poskytli bychom pojistné plnění,“ vysvětluje neúprosnou logiku pojistných podmínek.
O tom, že se vyplatí být dobře pojištěn, se přesvědčují zejména lyžaři ve francouzských střediscích, kde záchranáři přistupují ke zvláštním praktikám. Tvrdí to alespoň Dagmar Koutská z České pojišťovny, podle které v případě, že zraněného lyžaře nebo snowboardistu musí vyprostit nebo svézt ze sjezdovky, požadují záchranáři peníze za svoz okamžitě v hotovosti. Nemá-li u sebe lyžař dostatečnou hotovost, vezmou si do zástavy jeho lyže nebo snowboard a vydají je až po zaplacení. V případě, že je pojištěn, bývá otázkou rychlosti a zkušenosti asistenční služby té které pojišťovny, jak rychle se lyžař dostane zpět ke svému vybavení. Byť jej bezprostředně po propuštění z nemocnice většinou hned nepotřebuje
K podobným případům může ovšem docházet i v létě. To když se klient, který vyrazí do hor provozovat pěší turistiku, dostane (je jedno, zda úmyslně či náhodou) do míst, kde musí projít zajištěnou cestou, zvanou též via ferrata nebo klettersteig. U většiny pojišťoven spadá zdolávání těchto zajištěných cest pod alpinismus a ten není kryt standardním pojištěním léčebných výloh Turista by proto v případě úrazu nemohl počítat spojistným plněním od pojišťovny, jak potvrzuje i nedávný případ, který řešili v Pojišťovně VZP. Vladimír Kubec, ředitel odboru likvidace pojistných událostí tohoto pojistného ústavu, vzpomíná: „Zaznamenali jsme případ, kdy se klientka zranila na túře v Malé Fatře. V našich pojistných podmínkách máme hranici do 2 000 m n. m., což Malá Fatra sice nemá, ale jednalo se o horský úsek, který je zajištěn záchrannými řetězy a lany. Takže klientčino základní pojištění k úhradě léčebných výloh nestačilo, a tím pádem neměla nárok na úhradu.“ Stejně by se pojistné ústavy postavily třeba také ke standardně pojištěnému klientovi, který by došel úhony během kurzu potápění s dýchacím přístrojem, pro jehož absolvování by se rozhodl během dovolené. Přístrojové potápění, na rozdíl od šnorchlování, totiž nebývá kryto běžným cestovním pojištěním. „Před sjednáním cestovního pojištění je vždy nutné si uvědomit, čemu se budu v zahraničí věnovat a pro jaké případy se vlastně chci pojistit,“ připomíná hlavní zásadu Tomáš Hejda. A Dagmar Koutská doplňuje: „Důležité je, aby rekreační, výkonnostní nebo i ti adrenalinoví sportovci zvolili cestovní pojištění adekvátní riziku jejich činnosti v zahraničí. Stačí, aby své sportovní záměry při uzavírání pojistky zkonzultovali se zkušenými pracovníky pojišťovny, pak se nemůže stát, že by v případě úrazu byli nepříjemně překvapeni.“
Mnozí cestovatelé se ovšem pojišťují v cestovních kancelářích, případně mají cestovní pojištění automaticky zahrnuto v ceně zájezdu. V takovém případě je ona konzultace na bedrech cestovní kanceláře. I v jejím zájmu je, aby se klienti vraceli z cest bez úhony, v nejhorším případě pak adekvátně odškodněni. V době neustále sílící konkurence může být i toto jedním z argumentů pro rozhodování klientů o koupi zájezdu té které cestovní kanceláře.
Petr Manuel Ulrych
Příběh první: pozor na banány!
Pokušení svézt se na nafukovacím banánu taženém motorovým člunem Jitka dlouho vzdorovala. Nejela přece do Chorvatska proto, aby se oddávala takové infantilní zábavě. Nechápala, co na tom ty holky od nich ze třídy mají – nechat se pár minut tahat po hladině a pubertálně ječet. Zvlášť když si uvědomila, jak dlouho trvá, než si brigádou u tety v cukrárně vydělá oněch třicet eur, které ta legrace stojí. A mezi námi – taky se trochu bála, což by ale nikdy nepřiznala. Jenže na druhou stranu ten mladý Chorvat, který oblíbenou atrakci provozoval, se jí líbil od prvního dne pobytu. Nakonec se tedy osmělila a jízdu na banánu si zaplatila. Ještě při placení byla trochu nervózní, dokonce uvažovala, zda si nevzít prothazin, nakonec ale stačil pohled do hlubokých očí majitele atrakce a jeho ujištění, že se nemůže nic stát. Jenže ono se stalo. Ve velké rychlosti Jitka z banánu spadla, uhodila se hlavou o plovák jednoho ze šlapadel brázdících hladinu Jadranu a probrala se až v nemocnici, kam ji s otřesem mozku odvezla záchranka. Nejhorší šok ale přišel ve chvíli, kdy se zjistilo, že cestovní pojištění, které měla Jitka k zájezdu uzavřeno, se na podobné vodní hrátky nevztahuje. Účet, který nemocnice vystavila, by Jitka brigádami v cukrárně splácela hodně let
Případ druhý: sníh, lži a prachy
Na ten zájezd do Alp se David těšil už od léta. Při sebemenším náznaku ochlazení si radostně mnul ruce a občas zašel do sklepa láskyplně pohladit skluznici snowboardu, který dostal k narozeninám. Posledních sto dnů před odjezdem dokonce stříhal metr. Pak se nakonec dočkal. Týden ve snowboarďáckém ráji. Skvěle upravené sjezdovky i terény pro freeriding. To sliboval prospekt cestovní kanceláře, který už pár měsíců nosil s sebou. A taková byla i realita. Nechyběla dokonce ani U-rampa, o které si mohl v Česku nechat jen zdát. Jenže právě ta se stala Davidovi osudnou. Při zkoušení jednoho z triků, které odkoukal od místních borců, upadl a poranil si krční páteř. Zranění nakonec nebylo tak vážné, nemocnici proto David opustil po svých. Ovšem díra v rodinném rozpočtu, kterou svou neuvážlivostí způsobil, se bude ještě nějakou dobu zacelovat. Mladík měl totiž uzavřeno klasické turistické pojištění, které snowboarding v U-rampě nekryje ani omylem. Pravda, David se snažil lékaře přesvědčit, že jel po sjezdovce a do U-rampy sjel nedopatřením, protože vjezd na ni splýval s terénem sjezdovky. Jenže měl smůlu, ze záběrů snowparku na internetu bylo jasně vidět, že U-rampa je řádně a viditelně označena právě kvůli bezpečnosti ostatních lyžařů. Davidovu teorii o vjezdu na rampu nedopatřením následně vyloučilo i hlášení horské služby přímo z místa nehody. Záznamy pojišťovny proto stroze konstatují, že „pojistné plnění bylo kráceno“.