Novela zákona působí problémy ve smluvní přepravě osob

Letos 1. května vstoupil v platnost zákon č. 102/2013 Sb., kterým se novelizuje zákon o silniční dopravě, a jenž výrazně ovlivnil smluvní přepravu osob ve vozidle do kapacity 9 osob. Tímto krokem byla de facto smluvní přeprava osob zrušena a zařazena pod taxislužbu.
Se stejnými podmínkami a omezeními, které pro taxislužbu platí. Zástupci smluvních přepravců ale upozorňují na některé sporné části novely i na to, že smluvní přeprava osob se od taxislužby v některých důležitých aspektech liší. ­Zajímalo nás, jak novelu zákona o silniční dopravě vidí zástupci ministerstva dopravy, a proto jsme se jich zeptali na stanovisko k některým vybraným problémům.

Na začátku je třeba uvést, že smluvní přeprava osob vychází vstříc specifickým požadavkům svých klientů, často je poskytována tzv. „na míru“ a své služby nabízí klientům i prostřednictvím hotelů, cestovních kanceláří či kongresových center. Naopak taxislužba je veřejná služba, jednotně daná, kdy smlouva vzniká de facto už pouhým nástupem osoby do vozidla. Řidiči taxislužby neposkytují služby tzv. „na míru“. To obě služby od sebe už na první pohled odlišuje. Od května letošního roku by ale obě služby měly více méně fungovat podle stejných pravidel. Jaké jsou tedy sporné části novelizovaného zákona o silniční dopravě ze strany smluvních přepravců?

Například v obcích, které stanoví řidiči taxislužby jako podmínku, aby mohl nabízet svou přepravu na území obce, povinnost prokázat se zkouškou znalosti místopisu, nebude řidiči, který poveze zákazníka například z Prahy do Plzně, kde zákazníka vyloží, umožněnxo stejného zákazníka opět naložit, nebude-li mít zkoušku znalosti místopisu v Plzni…

„V tomto případě se jedná o samostatnou působnost obce. Zmocnění pro obce je poměrně široké, takže při úpravě zkoušek řidičů taxislužby z místopisu, právních předpisů a taxametru umožňuje obcím značnou variabilitu,“ říká Andrea Volaříková z tiskového oddělení ministerstva dopravy. Podle ní je tedy pouze na rozhodnutí obce, po kterých řidičích taxislužby a v jakém rozsahu bude zkoušky požadovat. Zda bude obec vyžadovat zkoušku z místopisu obce i po řidičích taxislužby, kteří běžně služby na území obce nenabízejí, nebo zkoušku z taxametru i po řidičích vozidel taxislužby bez taxametru, záleží tedy pouze na zastupitelích konkrétní obce, kteří obecně závaznou vyhlášku obce upravující zkoušky řidičů taxislužby vydali.

Všechny smlouvy musejí být ve vozidle

Zákon o silniční dopravě dále uvádí, že dopravce je povinen zajistit, aby v den, kdy je vozidlem taxislužby poskytována přeprava na základě předchozí písemné smlouvy, bylo toto vozidlo vybaveno všemi smlouvami nebo jejich kopiemi, na jejichž základě je přeprava v právě probíhajícím dni prováděna. „V tomto režimu není možné provádět například svozy hostů z hotelů, kteří si objednají okružní jízdu na poslední chvíli,“ míní Richard Bílý, jednatel společnosti Data Autotrans a předseda dopravní sekce Asociace cestovních kanceláří ČR a dodává: „Řidiči vozidla, který svozy provádí, není možné doručit smlouvy (objednávky) na všechny jízdy, které jsou objednány v den, kdy se svozy realizují , neboť se jedná o objednávky, které vznikají i 10 minut před začátkem plánované okružní jízdy nebo výletu. K zajištění přepravy pomocí taxislužby není finanční prostor, neboť klienti tuto službu dostávají zdarma, a tudíž je řešena v rámci režijních nákladů. Také na řidiče jsou kladeny určité požadavky, obzvláště jazykové, které řidiči taxi nejsou schopni splnit. V tomto chápeme odlišnost taxislužby jako plošného zajištění přepravy a smluvní přepravy, která je úzce specifikována.“ Písemnou objednávku by si navíc v takovém případě vystavil sám provozovatel okružních jízd, který svozy provádí. V případě, kdy by si řidič objednávky nebo jejich kopie vyzvedával, vznikla by provozovateli ekonomická zátěž v podobě zvýšeného nájezdu kilometrů a času, která by byla navíc i zátěží ekologickou.“ Ministerstvo dopravy to ale vidí jinak. Podle něj se stávající úprava od dřívější příležitostné osobní silniční dopravy příliš neliší. „I za dřívější úpravy museli mít řidiči ve vozidle kopii záznamu objednávky, který navíc musel být pořízen v sídle dopravce, a to ke každé jednotlivé přepravě,“ říká Andrea Volaříková z tiskového oddělení ministerstva dopravy s tím, že náležitosti tohoto záznamu upravuje § 15a vyhlášky č. 478/2000 Sb. Pokud tedy dopravce nezajistí, aby ve vozidle taxislužby (dříve ve vozidle příležitostné dopravy) byla smlouva nebo její kopie (dříve kopie záznamu objednávky) na každou přepravu, nemůže využít výjimky z označení a vybavení vozidla taxislužby a musí přepravu poskytnout vozidlem označeným střešní svítilnou s nápisem TAXI a vybaveným taxametrem. Podle slov Andrey Volaříkové si tedy budou muset dopravci nejprve ujasnit, v jakém modelu budou své služby poskytovat. „V případě, že budou chtít nabízet i přepravy bez předchozí písemné smlouvy nebo nedokážou způsobem podnikání – provozování dopravy, jaký zvolili – zajistit, aby smlouvy nebo jejich kopie byly ten den ve vozidle, nemohou využít výjimky z označení a vybavení vozidla a musí si pořídit takový vozový park, který bude obsahovat i vozidla taxislužby se střešní svítilnou a s taxametrem, a na tyto přepravy pak následně vysílat jen takto označená a vybavená vozidla,“ upozorňuje.

Podle ministerstva dopravy se naopak jedná o lepší variabilitu pro podnikání dopravců, než tomu bylo dříve. V minulosti nemohl smluvní dopravce přepravu bez předchozí smlouvy poskytnout vůbec, pokud neměl také koncesi na taxislužbu a zaevidované vozidlo. „Sloučením těchto druhů dopravy tak nemusí mít další živnostenské oprávnění a všechna jeho vozidla již jako vozidla taxislužby zaevidována jsou,“ dodává Volaříková. Richard Bílý upozorňuje na konkrétní příklad: „Pokud se bude zajišťovat přeprava například na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech nebo na jiné velké akci, pokud nebudou ve vozidle k dispozici smlouvy, ve kterých bude přesně vyspecifikována trasa, a budou obsahovat přesné identifikační údaje klienta, musela by vozidla být označena jako TAXI a vybavena taxametry. To v zásadě úplně potlačuje smluvní přepravu a také možnost podpory vozového parku, např. vozy z autopůjčoven či od lokálních i zahraničních dealerů, neboť tyto vozy nebudou zařazeny v registru vozidel magistrátu. Toto jsou právě odlišnosti, které ministerstvo nebere v potaz. Na těchto akcích je mnohdy potřebný větší počet vozidel stejného typu a luxusní výbavy, což není běžný standard. A zde se opět objevuje problém s průkazem řidiče taxislužby a jeho složením zkoušky z místopisu, neboť řidičů s tímto průkazem bude třeba v době konání Karlovarského festivalu málo. Toto zcela popírá tvrzení o zvýšené variabilitě, neboť s těmito luxusními vozy nejde vzhledem k vysokým nákladům provádět standardní taxikaření. Dopravce by musel mít dvě flotily vozidel, což je utopie.‘‘

Změna trasy, osob i dispozic je možná

Právě fakt, že podle nových podmínek nemohou smluvní přepravci měnit trasu a odchýlit se od písemné objednávky v případě, že objednatel nebo koncový zákazník v průběhu jízdy smluvní podmínky změní, je další skutečnost, která přepravcům na novém silničním zákoně vadí. Řidiči smluvní přepravy tak nemohou plnit aktuální přání zákazníků a dochází podle nich k degradaci cestovního ruchu. Jenže podle výkladu ministerstva dopravy pokud smlouva o přepravě mezi objednatelem a dopravcem umožňuje, aby cestující během přepravy měnil smluvní podmínky jako například trasu, cíl či počet cestujících, zákon o silniční dopravě tomu nebrání. Pouze stanoví, aby písemná smlouva obsahovala datum a trasu přepravy a údaje o přepravovaných osobách, což ovšem jen odpovídá obecným požadavkům na smlouvu. Ta musí vymezovat předmět smluvního vztahu, tedy to, co je objednáno. „Reálný život samozřejmě poté přinese spoustu variant při realizaci samotné přepravy. Například nedorazí všichni cestující, takže jich místo 8 bude jen 6, nebo si to během cesty rozmyslí a požádají řidiče o odbočení. Není nám tedy zřejmé, z čeho dopravci dovozují, že se na přání zákazníka nemohou odchýlit od trasy,“ argumentuje Volaříková. Novela silničního zákona to vysloveně nezakazuje.

I další problém, na který upozorňují smluvní přepravci, velmi úzce souvisí s pořádáním velkých společenských akcí, konferencí a kongresů. Řidič taxislužby, pod kterou podle nové úpravy spadá i příležitostná smluvní přeprava, musí být držitelem oprávnění řidiče taxislužby. To v důsledku znemožňuje zajištění dostatečného množství řidičů právě na konference či velké společenské akce například formou brigádníků. Vzhledem k tomu, že podle odhadu ministerstva dopravy je v současné době v České republice vydáno asi 20 tisíc oprávnění pro řidiče taxislužby, nepovažuje tuto stížnost dopravců za racionální. „Naopak, za předchozí právní úpravy docházelo běžně k tomu, že byli brigádně zaměstnáni nespolehliví řidiči, u nichž hrozilo, že dojde k újmě cestujícího na majetku, zdraví či životě. Stávající úprava cestující díky oprávnění řidiče taxislužby před touto nekontrolovatelnou skupinou řidičů chrání, protože oprávnění nemůže být uděleno osobě nespolehlivé,“ upřesňuje Volaříková.

Podle Richarda Bílého je ale opět otázkou, zda je u nás dost těchto regionálních řidičů a požadovaných specifických vozidel. Rovněž zmiňovaný počet vydaných oprávnění je podle jeho slov poměrně zavádějící, neboť z něj není patrné, kolik bylo dříve řidičů taxislužby a kolik řidičů využíval segment smluvní přepravy. „Tím, že u smluvní přepravy nebyli řidiči nikdy evidováni, tento údaj z mého pohledu nic nevypovídá,“ uvádí Bílý.

Za nedodržení zákona hrozí vysoké pokuty

Podle Richarda Bílého kontroly, zda řidiči smluvní přepravy dodržují všechna ustanovení novelizovaného silničního zákona, provádí nejen policie, živnostenský úřad, ale i Magistrát hlavního města Prahy. Hříšníkům hrozí jak vysoké finanční sankce, tak i zákaz podnikání. Smlouvy na letošní turistickou sezonu dopravci uzavírali loni od srpna do října, takže de facto většinou zahraničním partnerům nebyli schopni podmínky v průběhu sezony měnit a přizpůsobit je tak novele zákona. Pro následující sezonu uzavírají dopravci některé smlouvy právě teď a všechny už by měly odpovídat novelizovanému zákonu o silniční dopravě. I přesto, že implementace některých sporných bodů bude znamenat výrazný nárůst nákladů dopravců. „Podle našich zkušeností se situace průběžně stabilizuje tak, jak postupně dopravci ve stávající příležitostné osobní dopravě začínají chápat, že jejich model podnikání za nové právní úpravy vyžaduje jiné označení a vybavení vozidla, než měli dosud,“ říká Volaříková a uzavírá: „Ministerstvo dopravy stávající úpravu nevnímá natolik výrazně problémovou, aby bylo nutné přistoupit k novele zákona o silniční dopravě. Většina problémů vyplývá pouze z neochoty dopravců dodržovat právní předpisy, které dříve dodržovat nemuseli, nebo které obcházeli či přímo porušovali.“

Text: Martina Vampulová
Foto: -pmu- a Thinkstockphotos.com