Prezident republiky podepsal 26. října novelu zákona o cenách a ukončil tak dlouhý schvalovací proces této právní normy. Vzhledem k tomu, že zákon v novém znění pamatuje i na cenovou politiku cestovních kanceláří a agentur, uspořádaly profesní svazy sdružující touroperátory a jejich prodejce v rámci doprovodného programu veletrhu MADI seminář, který měl za cíl seznámit všechny zájemce s novými povinnostmi. Hlavní postavou semináře byl Tomáš Trojek z Ministerstva financí ČR.
Úvod semináře patřil prezidentovi Asociace českých cestovních kanceláří a agentur Romanu Škrabánkovi, který připomněl historii přípravy novely zákona o cenách a popsal i lobbistické snahy profesních svazů, jež chtěly znění zákona maximálně ovlivnit ve svůj prospěch. Jak Škrabánek připomněl, výsledné znění je kompromisem, s kterým se nyní cestovní kanceláře a agentury musí naučit žít. Do zákona o cenách (526/1990 Sb.) přibyl aktuální novelou § 3a, který se týká informování o cenách při poskytování služeb cestovních kanceláří. Píše se v něm doslova toto: „Při nabídce a prodeji zájezdů musí prodávající spotřebiteli poskytnout informaci o konečné ceně zájezdu, která má být zaplacena. Je-li informace o ceně zájezdu tvořena z více složek, uvede prodávající také aktuální cenu všech oddělených složek. Nelze-li cenu některé složky zájezdu uvést, musí v nabídce zájezdu informovat o čase a místě zpřístupnění této ceny pro spotřebitele jiným vhodným způsobem.“
Dotazy účastníků semináře ukázaly, že výklad tohoto ustanovení nemusí být zcela jednoznačný. Je proto podstatné, aby všechny zúčastněné strany včetně kontrolních orgánů (dodržování zákona o cenách nekontroluje Česká obchodní inspekce, pozn. red.) přistoupily na stejný výklad. Ten je pochopitelně v gesci ministerstva financí. Na rekordně navštíveném semináři se o něj postaral zástupce ministerstva Tomáš Trojek. Letmo zmínil i některá z dalších nových ustanovení cenových předpisů (povinnost vést cenovou evidenci, možnost provádění cenové kontroly i bez přítomnosti kontrolované osoby, oprávnění kontrolních orgánů pořizovat při cenové kontrole zvukové nebo obrazové záznamy, změny ve lhůtách pro kontroly, změny ve výši pokut apod.), převážná část jeho vystoupení se ale týkala uvedeného paragrafu 13a.
Trojek mimo jiné konstatoval, že povinnost uvádět informace o konečných cenách měly cestovní kanceláře již na základě dosavadního znění zákona, o revoluční změnu se tedy v případě novely nejedná. Nové znění zákona Trojek vysvětlil tak, že cestovní kancelář je povinna uvádět jak konečnou (souhrnnou) cenu zájezdu, tak aktuální cenu jednotlivých jejích složek, které klient musí zaplatit a jejichž výši cestovní kancelář v době nabídky zájezdu zná. „Neplatí žádná výjimka,“ upozornil v této souvislosti Trojek a poukázal na nepravdivé výklady v některých médiích o tom, že se povinnost uvádět konečné ceny netýká leteckých zájezdů. Nic se přitom nemění na dosavadní možnosti cestovní kanceláře ve lhůtě 21 dnů před zahájením zájezdu cenu jednostranně zvýšit (např. v důsledku změny kurzu). Proti povinnosti uvádět současně i ceny jednotlivých složek se mezi přítomnými zvedla řada připomínek především technického rázu – toto nařízení podle touroperátorů značně „nafoukne“ a znepřehlední ceníky. Trojek toto ustanovení zdůvodnil celoevropskou snahou o zvýšenou ochranu klienta. Jedinou výjimkou, kterou Trojek připustil, jsou zájezdy na poslední chvíli, kde může být uváděna pouze konečná cena. Zákon se také netýká kombinací služeb sestavovaných za přání zákazníka.
Seminář ale zdaleka nebyl pouze monologem zástupce ministerstva financí, prostor dostali také zástupci cestovních kanceláří, kteří ve chvílemi bouřlivé diskusi vznesli velké množství praktických dotazů. Dotazy účastníků semináře se týkaly zejména druhé a třetí věty zmíněného paragrafu. Zajímalo je například, zda mohou být odděleně uváděny pobytové taxy u zájezdů do Chorvatska, zda musí být detailně rozepsány ceny u zájezdu s fakultativně voleným způsobem dopravy atp. Na některé z dotazů dostali účastníci odpověď přímo na místě, odpovědi na řadu dalších se objeví v prováděcí vyhlášce.
Závěrem zmiňme, že novela začala platit v okamžiku publikování ve sbírce zákonů. A k tomu došlo 18. listopadu tohoto roku. Katalogy vydané před tímto datem samozřejmě liteře novely vyhovovat nemusí. Diskutovalo se také o tom, jak cestovní kancelář prokáže, že byl katalog zpracován před účinností zákona. Místopředseda ACK ČR Vladimír Dolejš navrhl, aby při případných kontrolách bylo za průkazné bráno třeba datum předání podkladů pro katalog grafickému studiu. Znění zákona by v každém případě měly odpovídat ceny publikované na internetu.
Petr Manuel Ulrych