Novela 159/1999 Sb.: hladina se uklidňuje

V polovině letní sezony nabyla účinnosti narychlo schválená novela zákona č. 159/1999 Sb. o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, která přinesla nové povinnosti cestovním kancelářím i cestovním agenturám. S novelou se český trh teprve sžívá, všichni sbírají zkušenosti. Postupně se také sjednocuje výklad jednotlivých ustanovení. Ministerstvo pro místní rozvoj v této fázi intenzivně spolupracuje s profesními svazy a snaží se tak předejít nepříjemnostem, ke kterým by vinou nejednotného výkladu mohlo dojít po 1. lednu 2007.

Jen kolem málokterého zákona či jeho novely se ještě během jeho projednávání odehrával takový „cirkus“. Novela „stopadesátdevítky“ se v průběhu uplynulých let dočkala desítek různých znění, až byla nakonec narychlo schválena letos na jaře. Rychlost, kterou si vynutila harmonizace české legislativy s právními předpisy Evropské unie, přitom zaskočila všechny. Kromě cestovních kanceláří a agentur také pojišťovny, které byly rázem postaveny před nelehký úkol uzavřít v neskutečně krátkém čase dodatky ke smlouvám se svými stávajícími partnery z řad touroperátorů a k tomu ještě pojistit ty cestovní agentury, jež se nehodlaly vzdát organizace zájezdů na objednávku a musely se transformovat v cestovní kanceláře. Naštěstí se podařilo dojednat dočasný „klid zbraní“, během kterého živnostenské úřady přivírají oči nad podnikateli, kteří vše nestihli doladit do konce července. Mimo jiné i vinou nejasného výkladu zákona. Po Novém roce ovšem příměří vyprší…

Svoji roli v tomto procesu hrají nejen jednotlivé cestovní kanceláře a agentury, které si nechávají zpracovávat různé právní rozbory a výklady novely, ale také jejich profesní svazy. A také Ministerstvo pro místní rozvoj. Jak na zářijovém Klubovém dnu Asociace cestovních kanceláří České republiky v CLUB HOTELU PRAHA – Průhonice informoval Mgr. Marek Jahůdka, který je pověřen řízením sekce cestovního ruchu MMR, ministerstvo nemá zájem jít ve výkladu Směrnice 90/314/EHS dál, než vyžaduje Evropská komise. Zástupci ministerstva proto obeslali Evropskou komisi a úřady všech okolních států dotazy, jak jsou některá sporná ustanovení směrnice vykládána tam. V září mohl Marek Jahůdka operovat pouze s odpovědí z EK a z Rakouska, na další teprve čekal.

Snaha o sjednocení výkladu

První z bodů, u kterých požadovalo MMR výklad, se týkal toho, zda je třeba za zájezd ve smyslu zákona považovat kombinaci služeb prodávaných firmám a institucím, tedy zda jsou zájezdem firemní akce, školení apod. Výklad EK i Rakouska je shodný – tyto služby by měly být prodávány prostřednictvím cestovních kanceláří a měly by být pojištěny. Jahůdka tento výklad nepovažuje za šťastný a hodlá tuto problematiku ještě dále konzultovat. Do návrhu nové evropské směrnice by se podle jeho slov mělo ministerstvo pokusit prosadit změnu. Podle Jahůdky je třeba vycházet ze smyslu směrnice, kterým je ochrana zákazníka. V případě prodeje služeb podnikateli jde o klasický obchodní vztah, který s sebou vždy nese určitou míru rizika, což každý z podnikatelů akceptuje.

Tyto a další připomínky budou zakomponovány do návrhu změn, který ministerstvo předá Evropské komisi. Na Klubovém dnu ACK ČR vyzval Jahůdka představitele této asociace, aby se na přípravě připomínek aktivně účastnili. Stejně tak hodlá MMR spolupracovat i s Asociací českých cestovních kanceláří a agentur. Náměty by měly vzejít mj. ze schůzky, na kterou Jahůdka pozval zástupce obou asociací.

Agenti, panika není na místě!

Jedno z nových ustanovení novely zákona 159/1999 Sb. se týká prodeje zájezdů přes internet. Dlužno podotknout, že povinnost prodejce zveřejňovat jména cestovních kanceláří, pro které jednotlivé zájezdy zprostředkovává, vzbudila určitou míru nevole. Zástupci agentur se báli, aby zákazníci nekupovali zájezdy raději přímo u cestovních kanceláří. Podle Jahůdky jsou ale takové obavy liché, situace se dle jeho názoru příliš nezměnila – i dříve musel být organizátor zájezdu uveden na cestovní smlouvě a zákazník si tak mohl zkontrolovat, zda prodejce zájezd nepředražuje. Návrh, jak by měly vypadat stránky internetové cestovní agentury, lze najít na stránkách MMR. Při jeho přípravě vycházeli zástupci MMR z německé praxe.

Povinnost zveřejňovat, pro koho daná agentura prodej zprostředkovává, se týká pochopitelně nejen internetových prodejců, ale i klasických „kamenných“ cestovních agentur. A ani těm není v mnoha případech po chuti. Jsou ovšem i výjimky. Například Renata Wochnerová z AC Tour Jihlava říká: „Pro klienta, který přijde do kamenného obchodu a nevyhledá si zájezd přes internet, je většinou prioritou osobní kontakt s profesionálně vyškoleným pracovníkem, který je schopný podat mu informace nad rámec popisu v katalogu. Neumím si dost dobře představit, jak by se nám dařilo klientovi vše vysvětlit a udělat prezentaci jednotlivých produktů bez toho, aniž bychom mu hned v první fázi nesdělili, kdo tento produkt nabízí. Proto mě trochu zaráží fakt, že výklad zákona argumentuje možností klamání spotřebitele neidentifikací cestovní kanceláře v propagačních materiálech. Cílem každého zdravého obchodu je zákazník, který se vrací, a proto je pro cestovní agenturu i důležitým faktorem výběr touroperátora, o jehož kvalitě služeb je přesvědčená a s jistotou ho klientovi může doporučit. Proto v označení jednotlivých nabídek jménem pořádající cestovní kanceláře vidím minimální problém.“

Má se hotel pojišťovat?

Novela zákona rozvířila i relativně poklidné vody českého incomingu. Mnozí zástupci incomingových agentur nechápavě kroutili hlavami nad tím, proč by se měli najednou pojišťovat i oni. A co vlastně se v jejich případě považuje za zájezd. K tomu ale Mgr. Jahůdka říká, že jde o trvalé nedorozumění, neboť zákon ve znění platném do konce července nerozlišoval mezi incomingem a outgoingem, tudíž pojištění se na příjezdy vztahovalo také. Zájezdem se i v případě incomingu rozumí kombinace dvou a více služeb cestovního ruchu, která je prodávána konečnému zákazníkovi.

Co je ale služba cestovního ruchu a co je možno považovat jen za službu doplňkovou? Tyto otázky trápily a trápí nejednoho podnikatele. Je například zájezdem ubytování se snídaní a s transferem na letiště, tedy klasický hotelový balíček? Podle Marka Jahůdky nikoli, jiní odborníci (i uvnitř ACK ČR) jsou však odlišného názoru. Výklad dotyčného ustanovení směrnice je totiž poměrně volný, v praxi tak záleží na výkladu toho kterého podnikatele, pojišťovny apod. „Jediným, kdo u nás může zákon vykládat tak, aby se to stalo pravidlem, je pouze soud,“ upozorňuje Marek Jahůdka. Podle jeho názoru se ovšem výklad zákona u nás již prakticky ustálil.

Pel-mel dotazů

Díky Jahůdkovi se účastníkům setkání dostalo odpovědí na řadu praktických otázek týkajících se novel. JUDr. Lenku Fialovou z Čedoku kupříkladu zajímalo, zda MMR zvažuje iniciovat změnu občanského zákoníku, který nyní vyžaduje písemnou formu podpisu cestovní smlouvy, což může ztěžovat prodej zájezdů přes internet. Podle Jahůdky se taková novela aktuálně nepřipravuje, nicméně již dnes se za písemnou formu považuje i uzavření smlouvy pomocí internetu. A to i přesto, že v České republice je zatím málo rozšířeno používání elektronického podpisu. Přístup kontrolních orgánů je dle jeho slov liberální a nikdo nebyl popotahován kvůli absenci písemných smluv na zájezdy prodané přes internet.

Jahůdka odpovídal také na dotazy týkající se dokumentů o zprostředkování prodeje zájezdů pro cestovní kanceláře z Evropské unie, které ministerstvo po českých cestovních kancelářích a agenturách vyžaduje. Tyto doklady slouží podle Jahůdky pouze k evidenčním účelům. Ministerstvo díky nim získá přehled, které cestovní kanceláře z EU na českém trhu působí a zda neporušují ustanovení o dočasnosti takového fungování.

Nejasnosti ohledně výkladu zákona se týkaly i oblasti služebních cest. Jahůdka musel (jako již několikrát v minulosti) vysvětlovat, že podle litery zákona je účastníkem zájezdu i obchodní cestující, tedy i služební cesty musejí být pojištěny pro případ úpadku. Jahůdka ovšem přiznal, že osobně se s tímto výkladem neztotožňuje.

Další okruh otázek se týkal problematiky prodeje zájezdů školám a dalším podobným institucím. Účastníky zajímalo, jak v takovém případě řešit pojištění pro případ úpadku cestovní kanceláře, neboť v době uzavírání smlouvy není často zřejmé, kolik osob se zájezdu zúčastní, natož jejich jména. Podle Jahůdky jde o věc dohody mezi cestovní kanceláří a pojišťovnou. Podstatné je pouze to, aby každý účastník byl patřičným způsobem chráněn.

Vzhledem k tomu, že případů, kdy je na místě dohoda touroperátora s pojišťovnou, je v souvislosti s novelou zákona 159/1999 Sb. vícero, měli by se zástupci pojišťovacích ústavů zúčastnit již zmíněného setkání zástupců MMR a profesních svazů.

-pmu-