Nová klasifikace ubytovacích zařízení po půl roce

O klasifikaci, nebo lépe certifikaci ubytovacích služeb bylo a je psáno a jednáno již celou řadu let. Dále zůstává v platnosti Živnostenský zákon, který ukládá provozovatelům ubytovacích služeb označit provozovnu kategorií a třídou. Skutečnost, že již neplatí žádná oborová norma a je ponecháno na hoteliérech samotných, jakou třídou si podnik označí, uvolnila jejich bezbřehé představy o úrovni kvality poskytovaných služeb jak v pozitivním, tak bohužel i v negativním slova smyslu.

Názor řady lidí, aby byla státem vydána norma o povinném vybavení a službách poskytovaných ubytovacími zařízeními, vypadá jako jednoduchý návod, jak zavést určitý řád v této oblasti. To však tak trochu zavání „dřívějšími způsoby“. Proto je klasifikace dobrovolná. Je na majitelích samotných, aby si rozhodovali o tom, kdy a do jaké míry investují do vybavení a služeb svého hotelu, penzionu či motelu, a ne, aby o tom rozhodoval stát… Je proto logické, že systém certifikace vytvořila a převzala profesní sdružení, jejichž členy jsou vlastně majitelé a provozovatelé ubytovacích zařízení. (Konečně je tomu tak i ve většině zemí Evropské unie.) Klasifikace obsahuje soubor povinných a povinně volitelných znaků, které korespondují s ubytovacími standardy ve vyspělých evropských zemích.

Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení ČR na roky 2006-2009 ukládá mimo jiné profesním sdružením povinnost provést kontroly ubytovacích zařízení, jimž byly propůjčeny Certifikát a Klasifikační znak. Ty proběhly ve všech třech profesních sdruženích v rozmezí června až srpna. Klasifikační komise se na svém prvním zasedání po prázdninách zabývala vedle schvalování nových žádostí i výsledkem uskutečněných kontrol. Ty, bohužel, nevyzněly příliš kladně ve prospěch žadatelů o klasifikaci ubytovacího zařízení.

V případě sdružení HOREKA bylo k 11. 9. 2006 zkontrolováno prvních 85 ubytovacích zařízení. Poznatky z těchto několika desítek kontrolovaných objektů nesou ve většině případů několik obecných rysů. Až na výjimky, nejvážnějším z nich je ten, že se vyplněné žádosti rozcházejí s údaji deklarovanými v žádosti. Kontroloři v roli „inventurníků“ pouze chtěli vidět, zda jsou fakticky ubytovací zařízení vybavená vším, co je na žádostech zaškrtnuto. Všechny žádosti jsou navíc opatřeny čestným prohlášením majitele, že veškeré zde uvedené údaje odpovídají pravdě!!! Nelze se divit, že kontroloři často nevycházeli z údivu. Ani jejich předem oznámená návštěva nepřiměla mnohdy žadatele k tomu, aby si provedli, nebo nechali personálem provést důkladnou inventuru toho, zda je vše tak, jak bylo v žádosti uvedeno, ještě před jejich příjezdem.

A tak se kontroloři setkávali s chybějícími „kufr-boxy“, sklenkami v hygienickém obalu, nedostatečným počtem židlí, nebo ramínek na šaty, telefony s přímou provolbou, neodpovídajícími rozměry lůžek atd.

Uskutečněné kontroly mimo jiné přispěly k získání mnoha cenných poznatků a zkušeností. Například, že v některých případech volba kategorie hotel a získání certifikátu za každou cenu se jeví jako zbytečná, jestliže vybavení a další specifika ubytovacího zařízení odpovídají jiné kategorii, například: kemp, chatová osada, turistická ubytovna, ubytování v soukromí. Tyto kategorie přece jen nepodléhají o mnoho přísnějším kritériím a nekladou na jejich majitele či provozovatele takové nároky, jako tomu je v případě ubytování hotelového typu.

Ačkoliv se najde vždy dost kritiků, význam jednotné klasifikace je nesporný. Autoři této jednotné klasifikace se přitom od začátku nezbavují odpovědnosti za obsah jednotné klasifikace. Připouští možné chyby, řadu z nich může otevřít právě až samotná praxe. Je nutné mít na paměti, že se jedná o „živý organismus“, který se neustále vyvíjí, formuje, modifikuje podle společenských a ekonomických podmínek.

Bohužel, je stále ještě většina těch, kteří jednotnou klasifikaci ignorují. Příčiny mohou být různé. Jednak že většina z tisíců ubytovacích zařízení v ČR stávajícím vybavením a poskytovanými službami nestačí na požadavky jednotné klasifikace a jednak že nepochopila význam a přínos jednotné klasifikace pro své ubytovací zařízení.

I když zůstává v platnosti, že jednotná klasifikace je nepovinná – dobrovolná, její prvořadé poslání TRANSPARENTNOST ubytovacích standardů ji staví na čelné místo v jejím významu, ať se to líbí odpůrcům jednotné klasifikace, či ne. Je tomu tak i jinde v rámci EU a zůstává na národních vládách, jak je to v jejich specifických podmínkách řešeno. Obdobným způsobem jako u nás k této problematice přistoupili i kolegové hoteliéři ve Spolkové republice Německo prostřednictvím své profesní organizace DEHOGA. A je legitimní, že jejich internetový portál Hotel Sterne bude perspektivně provázán s českým „hotelové hvězdy“, na kterém se již delší dobu s kolegy z NFHR ČR pracuje. Od tohoto kroku není daleko k rozšíření nabídek certifikovaných ubytovacích zařízení v rámci celé Evropské unie.

Dalším významným momentem podporujícím ideu jednotných klasifikací je výrazný nárůst požadavku na ochranu spotřebitele ze strany orgánů Evropské unie. Ochrana spotřebitele nabývá v rámci Evropské unie na významu. Česká republika musí do června 2007 přijmout právní dokument, který bude implementovat Směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES, ze dne 11. 5. 2005, o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu. V souladu s tímto dokumentem bude zvýšen význam certifikací a jejich vážnost.

Při reálném pohledu na stávající úroveň služeb poskytovaných ubytovacími zařízeními na území ČR je jednotná klasifikace významným prostředkem, jak sblížit jejich úroveň a kvalitu s vyspělými zahraničními sousedy. Souhlasím s tím, jak nedávno napsal náš kolega a přítel Michael Klima z USA: „… byly doby, kdy hotely nemusely mít označení žádnými hvězdami a vizitkou kvality bylo samo jméno majitele (Hotel Juliš, Hotel Šroubek atd..).“ Zda tomu tak u nás bude opět někdy v budoucnu, je velkou otázkou. Určitě prvními „vlaštovkami“ jsou např. pražské hotely UNION rodiny Rejzkových a REGINA rodiny Marianových. Věřím, že několik takových „vlaštovek“ budeme nacházet ve svém blízkém okolí a vysoká kvalita poskytovaných služeb se stane samozřejmostí. Mostem k docílení tohoto stavu může být právě Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení České republiky.

Milan Rambousek