Krom toho, že jsou vedoucí světové letecké společnosti pod vzrůstajícím tlakem globálního ekonomického poklesu, terorismu a stále vzrůstající pravděpodobnosti války v Iráku, jsou vystaveny možná ještě větší hrozbě. Tu představují jejich nízkonákladoví konkurenti, pro jejichž vzestup nastala vhodná doba.
S tím, jak vzrůstá počet obsluhovaných linek a cestující hledají méně nákladné alternativy dopravy, získávají v posledních několika letech nízkonákladové letecké společnosti čím dál tím větší podíl na trhu. K tomu všemu nezanedbatelný úspěch těchto přepravců, jako je Ryanair a Easyjet, nalákalo ke štěpení další společnosti. Bitva o cestující teprve začíná a na nejoblíbenějších linkách se rozjíždí hra, zvaná cenová válka, ale vzrůstající konkurenční boj není ta poslední bídná zpráva pro existující a zavedené operátory.
Je jasné, že nízkonákladový model funguje. Zatímco americké letecké společnosti hlásí ztráty v miliardách dolarů, evropští dopravci, jako je KLM, ztrácejí miliony a aerolinie po celém světě ruší méně výdělečná spojení, počet letů nízkonákladových společností letí k oblakům a jejich zisky také. Podle čísel, které poskytl globální informační letecký systém OAG, vzrostl v roce 2002 počet letů nízkonákladových leteckých společností z/do Velké Británie o 73 %, a když po zahájení provozu nízkonákladové společnosti Lufthansy Germanwings a Hapag-Lloyd Expressu koncernu TUI započítáme i Evropu, dojdeme k nárůstu o 119 %. Úspěch nízkonákladového modelu se v žádném případě neomezuje jen na Evropu. V asijsko-pacifickém regionu vzrostl počet letů nízkonákladových společností o 121 %, na letech mezi Severní a Jižní Amerikou o 98 % a na území samotných Spojených států o 18 %.
Největší evropská nízkonákladová letecká společnost Easyjet přepravila v prosinci minulého roku 1 433 400 cestujících, což je o 38,6 % více než ve stejném měsíci roku 2001.
Ryanair přepravil v prosinci 2002 o odhadovaných 64 % cestujících více než v předcházejícím roce a předpokládá, že do konce roku uspokojí potřeby cestování 20 milionů lidí (v roce 2002 jich bylo 14,5 miliónu).
Společnost Virgin Express, vzniklá po kolapsu belgického přepravce Sabeny, oznámila, že v roce 2002 přepravila 2,7 milionů cestujících, což je o 14 % více než v roce 2001. Tím se Virgin Express stala největší leteckou společností, operující z bruselského letiště.
Hapag-Lloyd Express zahájil svoji činnost v říjnu 2002. Od té doby zaznamenal 350 000 rezervací, z toho 94 % se jich uskutečnilo přes internet. Tato společnost doufá, že do konce roku 2003 dosáhne počtu 1,3 milionů rezervací.
Buzz, nízkonákladová letecká společnost KLM, vznikla před třemi lety. Nedávno byla za deklarovaných 15 milionů GBP prodána Ryanairu. V roce 2002 přepravila 459 000 cestujících a měla průměrnou obsazenost 74 %.
Německý dopravce Air Berlin oznámil meziroční nárůst počtu cestujících o 20 %. Následně mu vzrostl obrat o 22,5 % na 697 milionů eur.
Ve Spojených státech vznikly v roce 2000 JetBlue Airways. Už se jim podařilo přepravit více než 10 milionů cestujících a oznámily, že jejich provoz v roce 2002 stoupl o 87,3 %. Ve srovnání se stejným obdobím předcházejícího roku se jejich kapacita zvýšila o 74,4 %.
Všechny tyto úspěchy lákají napodobovatele a pohánějí další uchazeče, aby naskočili na stupačku. V Glasgowu plánuje egyptský podnikatel Dhia Al-Ani založit Air Scotland, levnou společnost, která si dělá čáku na to, stát se skotským národním dopravcem. Od března má létat z Edinburghu a Glasgowa do šesti španělských destinací. Počítá se s tím, že později budou následovat lety z Aberdeenu a Prestwicku. Tato společnost zřejmě rozpoutá cenovou válku se svým konkurentem Globespan, který z Edinburghu operuje rovněž tři podobné trasy.
Ve Velké Británii má v dubnu zahájit provoz Planet Air, další přírůstek do sektoru nízkonákladových leteckých společností. Nový dopravce bude létat do Malagy, Alicante a do Fara.
Skandinávské aerolinie SAS zahájí činnost své nízkonákladové společnosti v březnu 2003. Budou obhospodařovat dosud nepokryté destinace, jako je Alicante, Atény, Boloňa, Lisabon, Malaga a Mallorca.
A na řadě jsou další následovníci. Společnost Gulf Air, kterou vlastní vlády Bahrajnu, Ománu a Spojených arabských emirátů a je třetím největším přepravcem tohoto regionu po Saudi Arabian Airlines a Emirates, oznámila, že v červnu zahájí provoz své nízkonákladové pobočky. Jejím cílem bude uspokojit regionální poptávku po rekreačním cestování.
Ve Spojených státech plánuje Delta Air Lines vytvořit také svoji nízkonákladovou společnost. Bude se jmenovat Song a činnost má zahájit letos v dubnu. Rovněž restrukturalizační plány bankrotující společnosti United Air Lines (UAL) počítají se zrodem nízkonákladového přepravce. Proti tomu se ovšem tvrdě postavily odbory UAL, protože do nízkonákladové společnosti má být převedeno odhadem asi 40 % zaměstnanců, kteří budou požádáni, aby přistoupili na nižší platy. UAL tedy musí do dubna dosáhnout dohody s odbory a zaregistrovat restrukturalizační plán u amerického úpadkového soudu.
Tento segment ale nepředstavuje jen učiněný boom. Založení nízkonákladové letecké společnosti není receptem na zaručený úspěch a i zde došlo k několika fiaskům. V dubnu minulého roku vznikla švédská společnost Goodjet a letos v lednu požádala o ochranu před věřiteli. V Itálii se pokoušela uchytit Ciao Fly a ztroskotala po šesti týdnech.
Zatímco nízkonákladové společnosti vrážejí nohu mezi dveře, za nimiž čeká lukrativní trh levných letenek, probíhá boj o to, který ze středoevropských leteckých uzlů shrábne lví podíl na vzrůstajícím provozu. V Maďarsku prý jedná Budapest Airport Rt, vlastník budapešťského mezinárodního letiště Ferihegy, s Ryanairem i s Virgin Expressem. Představitelé letiště by velmi rádi viděli Ferihegy jako budoucí hub pro nízkonákladový provoz, ale konkurence je zuřivá. V závodu o přilákání rozpočtových dopravců má mnohem větší výhodu Česká republika. Jak Česko, tak Slovensko již přijaly dohodu EU, zvanou „Open Skies“, podle které letecké společnosti nemusí už v rámci EU žádat vlády jednotlivých států o povolení ke vstupu do národního leteckého prostoru. Tím jsou pro přepravce mnohem atraktivnější. Maďarsko se v současné době rozhodlo pro přijetí dohody „Open Skies“ a nutí letecké společnosti ke sdíleným letům se státem vlastněnou společností Malév, která bojuje o život. Navíc Praha svoji životaschopnost jakožto středoevropský diskontní hub už dokázala – z Ruzyně létá do Velké Británie pětkrát denně Easyjet.
Také Slovensko doufá, že posbírá nějaký ten byznys. Vídeňské letiště Schwechat je notoricky drahé, takže roste motivace leteckých společností, aby přistávaly o 50 km dále v Bratislavě. Experti předpokládají, že do dubna 2004 by tam mohli začít létat hlavní diskontní dopravci, jako je Ryanair nebo Easyjet, což by zviditelnilo Bratislavu a pomohlo bratislavskému diskontnímu dopravci SkyEurope.
K rozhodnutí, které středoevropské město shrábne většinu provozu, zatím ještě nedošlo. Ale úspěch mnoha nízkonákladových přepravců v kombinaci s tahanicí o podíl na trhu v expandující Evropské unii znamená, že konkurenční boj mezi regionálními letišti a mezi jednotlivými přepravci se bude stupňovat.
Pro dobře zakořeněné lokální dopravce ale celý ten konkurenční boj nemusí nutně znamenat soudný den. V jistém slova smyslu je konkurence pro průmysl jako pro celek dobrá. Jak British Airways, tak ČSA těží ze vzrůstající konkurence na letech z Prahy do Londýna. Jejich příjmy stoupají navzdory konkurenci nízkonákladového přepravce Easyjet. Ale s nástupem dalšího diskontního přepravce Germanwings, který v březnu otvírá svou linku Kolín/Bonn – Drážďany – Praha, se konkurenční boj zintenzivní a tradiční letecké společnosti se pravděpodobně budou i nadále cítit pod tlakem.
Kip Bauersfeld