Nebyloto jen naše zbožné přání či snaha ohromit čtenáře, kvůli čemu jsme velmipozorně na svých stránkách sledovali aktivity vedení ACK ČR a AČCKA, ježusilovaly o vytvoření jedné společné asociace. Argumenty zdůvodňující nezbytnosttakového kroku zaznívaly a stále ještě zaznívají velmi jasně a silně ajen málokdo se jim uměl otevřeně postavit. To by koneckonců znamenalo otevřeněse postavit proti zájmům cestovních kanceláří a agentur, a tím i protizájmům cestovního ruchu jako takového.
Síla argumentů v tomto případě nicméně nestačila k přesvědčení většinyčlenů AČCKA, kteří zřejmě stále ještě žijí v neopodstatněných a nelogickýchobavách z toho, že budou pohlceni druhou, byť početně menší asociací. Poté,co vedoucí představitelé obou asociací odvedli usilovnou a pečlivou přípravnoupráci, je samozřejmé, že se ti, kterým leží na srdci skutečné zájmy odvětví,cítí podvedeni a zklamáni vývojem. Za těchto okolností se rezignace panaSvětlíka, který vzal sjednocovací proces za svůj, zdála logickým krokem.
Pro AČCKA to bohužel znamená, že již nebude mít ve svém čele člověka,který umí hovořit na veřejnosti, rozumí hlavním problémům a je schopenje prezentovat. Takových osobností je poskrovnu v českém veřejném životěobecně, natož pak v cestovním ruchu. Ano, pan Světlík, stejně jako mnozíjiní v oboru – a COT Business nevyjímaje – evidentně podcenil sílu tradičníčeské nedůvěry a malicherného cechovního sektářství. A co je horší – vtomto případě dokonce sektářství v rámci jednoho cechu.
Historie českého národa od Přemyslovců až k Havlovcům je ostatně plnávysokých očekávání a hořkých zklamání. Nic však není ztraceno a síla argumentůje na straně pana Světlíka a jemu podobných, bez ohledu na zákulisní praktikytěch, kteří sázejí na osvědčenou taktiku „rozděl a panuj“.
Fred Rooks