Záměry nového prezidenta sdružení SPOLHOST jsou poměrně jasné, nynízáleží na tom, jak se k nim postaví ostatní „potenciálně-koaliční“ partneři.Prezidenta Národní federace hotelů a restaurací ČR JUDr. Jana Filipa jsemse nejprve zeptal, jak hodnotí dosavadní spolupráci profesních sdruženív oboru.
Začínám tím jednodušším, tedy u PAKTu. Vzpomínám si, že v roce 1995,při letní konferenci NFHR ČR, jsme představili jeho vznik a cíle. Udělalijsme tedy nábor. Od té doby o nás PAKT nevěděl. Řada našich členů zrušilasvé členství. Někteří jsou nespokojení, protože PAKT málo akcentuje potřebypražských kongresových hotelů, jejichž připravenost a vybavenost pro konáníkonferencí je na světové úrovni a které investují do kvality služeb hodněprostředků. Situace je nyní taková, že se hledá spojení se zahraniční agenturou,která by, opět za prostředky hotelů, lépe respektovala jejich potřeby.NFHR ČR se tímto problémem zabývá a já jej uplatňuji v Komisi cestovníhoruchu hlavního města. My jsme byli vždy první, kteří spolupráci profesních sdružení předpokládali.Není však správné hledat pouze místa nespolupráce, protože důvodně vzhledemke struktuře svých členů máme na věci mnohdy jiný náhled. Je samozřejmé,že vstřícností nových představitelů se dospěje k lepším výsledkům. NFHRČR zůstává na stanovisku potřeby profesní organizace, která bude při vstupudo EU reprezentovat, třeba i odděleně, zájmy restaurací a zájmy hotelů.
Jak podle Vás bude sdružení spolupracovat v příštích měsících? Věřím ve spolupráci. Základem je vidět globální problémy, tedy hodnoceníčeského pohostinství jako celku. V tomto ohledu je výsledek závislý nanázorech ostatních, protože reprezentují tu část většiny, ve které je zcelkového hodnocení více co řešit. Programy NFHR ČR upřednostňují to, coobor potřebuje: vzdělání, kvalitu, péči o lidské zdroje, jejich realizacia celkovou prosperitu.
Prezident SPOLHOSTu Ing. Dohnal by rád inicioval užší spoluprácipři jednání se státními orgány. Má šanci na úspěch? Jeho snaha je jistě dobrá. NFHR ČR za celá léta získalo mezinárodnízkušenost, že v prostoru pro zdokonalování své práce vládu nepotřebuje,náš průmysl by měl svým chováním předcházet opatřením vlády a měl by sibýt vědom, že každé opatření vlády je vlastně opatřením proti němu. Toje to, co musí sdružení pochopit. Musíme pracovat tak, aby vláda potřebovalanás. Naše úspěchy jsou tvůrcem pracovních příležitostí a vláda pak přebíráodpovědnost za jejich jistoty. Nesmíme připustit, aby vláda našla příležitostmluvit do našich věcí. Tak je tomu ve světě. Proč jednat o spolupráci bezvýsledků na jedné i druhé straně.