Odpověď na tuto otázku je jen zdánlivě jednoznačná. Jak vyplynulo z kulatého stolu o cestovní medicíně, který pod stejným názvem uspořádala společnost Ewing Public Relations, většina českých cestovatelů vyjíždějících do zahraničí podceňuje rizika, s kterými se mohou na svých cestách setkat, případně je vůbec nezná. Víc než kde jinde ale u zdravotní prevence platí, že neznalost neomlouvá.
Hlavními aktéry, kteří zasedli ke kulatému stolu, byli lékaři zabývající se cestovní medicínou – MUDr. Eva Jílková z Očkovacího centra Zdravotního ústavu v Ústí nad Labem, prof. MUDr. Jiří Beran, CSc. z Centra pro očkování a cestovní medicínu Kliniky infekčních nemocí FN Hradec Králové a Doc. MUDr. Jiří Vaništa, CSc. z Infekční kliniky FN Na Bulovce v Praze.
Z jejich příspěvků mimo jiné vyplynulo, že v roce 2002 si 23 turistů přivezlo z ciziny nechtěný suvenýr v podobě virové hepatitidy A (byla po průjmových onemocněních druhým nejčastějším onemocněním), 10 onemocnělo virovou hepatitidou B, 21 malárií, 1 břišním tyfem, 2 cholerou a 6 vyhledalo lékaře s onemocněním horečkou dengue. A zcela zbytečně – všem těmto onemocněním se dalo předejít očkováním, malárii pak užíváním antimalarik.
„V současnosti existuje jediné povinné očkování, a to proti žluté zimnici. Požaduje ho celkem 17 států Střední a Jižní Ameriky a rovníkové Afriky. V dalších 24 zemích, kde se žlutá zimnice vyskytuje endemicky, nemusejí certifikát o očkování požadovat. Přesto se turistům očkování proti této chorobě vzhledem k riziku nákazy důrazně doporučuje,“ řekla MUDr. Eva Jílková. Seznam doporučených očkování je však širší a liší se podle jednotlivých států. K prevenci importovaných onemocnění mohou přispět i cestovní kanceláře, například zahrnutím tohoto seznamu do svých katalogů. S riziky se totiž mohou setkat i turisté vyjíždějící do zemí obvykle považovaných za „bezpečné“, jistá rizika, například v podobě klíšťové encefalitidy, s sebou nesou i tuzemské cesty. „Pravděpodobnost importu infekčního onemocnění závisí vždy na ‚rizikovém či nerizikovém‘ chování cestovatelů,“ dodává prof. MUDr. Jiří Beran, CSc.
Každý cestovatel by měl 4-6 týdnů před cestou navštívit lékaře zabývajícího se cestovní medicínou a prokonzultovat nejvhodnější způsoby ochrany, zejména očkování. Po lednové reformě hygienické služby v ČR se očkováním zabývají zdravotní ústavy v krajských a některých bývalých okresních městech, centra cestovní medicíny a očkovací centra při infekčních odděleních a klinikách. Informace o cestovní medicíně lze najít i na internetu, například na níže uvedených adresách.
-pmu-