Není euro jako euro

V posledních dvou měsících plní stránky novin a časopisů euro, přičemžsnad ani zoology nenapadne, že by takový zájem mohl vzbuzovat stejnojmennýdruh klokana (Macropus robustus), žijící mezi australskými skalisky. Samozřejméevropské euro, do konce roku se vyskytující jen ve své elektronické podobě,se v těchto dnech stává stejně hmatatelné jako jeho sympatičtější chlupatýdlouhonohý skákající jmenovec od protinožců.

Oficiálnímuvedením euro bankovek a mincí do oběhu ve dvanácti zemích eurozóny, byl1. ledna 2002 učiněn další významný krok na cestě k vytvoření evropskéhosuperstátu. Tím následujícím bude strategie přesahující představy většinyz více jak 300 miliónů obyvatel eurozóny, kteří si v tuto chvíli opakujípředevším násobení a dělení, snažíce se dát do souladu svou výplatu s novýminezvyklými cenovkami v obchodech. Dále následují nekonečné a nesmyslnédebaty o vzhledu nové měny a konečně, alespoň pro někoho, celkem pochopitelnánostalgie nad ztrátou národní měny jako symbolu státnosti a národního blahobytu.

Nicméně nutno přiznat, že i tak rozsáhlá a složitá operace, jakou zavedenínové měny bezesporu je, probíhá bez velkých pohrom a masových nepokojů.Něco podobného, i když v mnohem menším měřítku, probíhalo v Británii vroce 1971, když Britové bez velkého nadšení převáděli svou měnu do desetinnésoustavy. Tehdy tato zásadní změna byla také provázena mnoha obavami, včetněstrachu z teroristického útoku velšských nacionalistů na mincovnu v Llantrisantnebo že decimalizace by mohla vést k výrazné inflaci. Tehdy dokonce vzniklkatastrofický scénář, co se stane, jestliže Její veličenstvo královna zemředříve, než bude vyraženo 4.140 miliónů mincí s jejím portrétem. Inflacesamozřejmě existovala před decimalizací a existuje stále. To samé platíi o královně, avšak nutno připustit, že ani ona – stejně jako inflace –není už tak rychlá, jako bývala před 30 lety.
Přetrvávání či odeznívání nostalgie nad ztrátou národních měn budezáviset především na tom, jak si euro povede a na jeho vlivu na různorodénárodní ekonomiky. Již dnes je zřejmé oběma stranám, jak euroskeptikům,tak eurooptimistům, že vyrovnávání střetů mezi jednotností a rozmanitostíbude také něco stát. Pravděpodobně tato „daň za unifikaci“ převýší nákladyna zavedení jednotné měny, které se odhadují na 180 miliard eura. Nicménětyto problémy již nejsou v kompetenci jednotlivých národních vlád, alejejich vyřešením se budou zabývat byrokraté a ekonomové v Bruselu.

Výhodami, které euro přinese českému cestovnímu ruchu, jsme se již zabývalina stránkách našeho časopisu. Výzvou pro podnikatele je uvědomit si a maximálněvyužít předností jednotné měny pro potřeby cestovního ruchu.

Tiskem již proběhlo množství informací o kurzech a časových plánechpro výměny národních měn v jednotlivých zemích eurozóny. Snad jen pro případ,že jste právě ty důležité noviny omylem vyhodili do koše, předkládáme přehlednoutabulku s potřebnými údaji.

Turisté chystající se do Černé Hory nebo dokonce odvážlivci mířící doKosova by měli vědět, že euro se stalo oficiální měnou i na těchto územích.Eurem se platí také v Andoře, Monaku, San Marinu, Vatikánu a na územích,která zbyla z francouzských kolonií, včetně ostrovů Martinique a Guadeloupev Karibském moři a Réunion v Indickém oceánu.

Do měnové unie se nezapojily pouze tři země EU – Dánsko, Švédsko a Spojenékrálovství Velké Británie a Severního Irska. Nicméně řada velkých odchodůa obchodních řetězců v UK akceptuje platbu v euro, avšak, jak dosavadnípraxe ukazuje, použijete-li při placení euro, zaplatíte víc, než je původnícena v librách, přičemž už i ta je v mnoha případech vyšší než za srovnatelnézboží kdekoli jinde v Evropě.
 

Fred Rooks