Adrenalinové sporty a atrakce jsou v posledních letech čím dál populárnější. O adrenalinu přitom mluví nejen zasvěcení, zaklínadlem se toto slovo stalo i pro naprosté laiky, kteří mnohdy netuší, o čem hovoří. Abychom tuto situaci alespoň trochu napravili, navštívili jsme v Ústřední vojenské nemocnici v pražských Střešovicích MUDr. Roberta Pleskota a po vzoru majora Terazkyho se zeptali: „Pán doktor, čo si predstavujetě pod takým slovom adrenalín?“
MUDr. Robert Pleskot je jedním z lektorů systému zdravotních |
Adrenalin je hormon dřeně nadledvinek, hormon akce, hormon extrémního výkonu. Tedy výkonu, který je způsoben extrémním nebezpečím nebo aktivitou či okolnostmi, jež jsou velmi závislé na přežití daného jedince. Je to hormon útoku či útěku, což znamená, že mobilizuje veškeré rezervy. V těle je přítomen i jeho bratr noradrenalin, který je na úrovni vysoké aktivity, ale ne ještě zahnání do kouta. A pak ještě hormony kůry nadledvinek, kortikoidy, které jsou určené pro trvalou zátěž, tedy pro stres. Všechny tyto hormony na sebe navazují a spolupracují spolu. Jejich úkolem je připravit tělo na akci.
A to dělají jak?
Když na vás nyní zadupu, tak se asi nic nestane. (smích) Ne, jinak. Kdybych se proměnil v tygra a zařval bych, zpotíte se, začne vám rychleji bušit srdce, zvýší se vám krevní tlak a v krvi vám stoupne hladina cukru. Všechny tyto reakce jsou přípravou na to, abyste mne jako onoho tygra buď praštil, nebo utekl. A protože se při běhu budete přehřívat, potřebujete snížit teplotu – a proto je tu pocení. Potřebujete zároveň prokrvené svaly, takže je třeba zvýšit krevní tlak. Současně potřebujete, aby měly buňky co spalovat, proto ten cukr. Problém adrenalinu je trochu v tom, že tyto změny se nedají vzít zpět a má po nich následovat akce. V našich podmínkách ale skoro nikdy nenásleduje, což není dobře. Proto se říká, že nás stres ničí. Ono to tak je, ale na druhou stranu stres v určité míře potřebujeme. Jde spíš o otázku délky a celkového přijímání stresu.
Dobře, ale proč lidé podnikají různé „vylomeniny“, jen aby ze svého těla vyplavili trochu hormonů? V čem je kouzlo adrenalinu?
Jak adrenalin, tak kortikoidy i pohlavní hormony, které také připravují tělo k výkonu, mají zároveň psychické účinky. Tyto účinky jsou většinou vnímány příjemně. Na to, abyste podal maximální výkon, totiž nemůžete mít špatnou náladu. A vezmeme-li další skupinu hormonů, které se vylučují během výkonu, totiž endorfiny, pak mluvíme o vyloženě slastných pocitech. Endorfiny mají účinky stejné jako opiáty – jsou to látky, které například umožní fotbalistovi dohrát zápas s vymknutým kotníkem.
A právě pro tyto slastné pocity pramenící z hormonálních změn během hraničních zážitků a velké fyzické aktivity vznikl pojem „adrenalinové aktivity“. A není to náhoda, že se tyto aktivity zrodily v západní civilizaci. Ta je totiž na rozdíl od jiných neustále nasycená, pořád klidná, v neustálém, ale podprahovém stresu a skoro nikdy ze sebe nemusí fyzicky vydat všechno. V běžném občanském životě jde prakticky pouze o otázku sexu, porodu a pravděpodobně smrti. Takto zúžené spektrum zážitků nás samozřejmě nenaplňuje, a proto si tento nedostatek určitým způsobem kompenzujeme. Ať tím, že se pouze díváme na určité aktivity, s kterými se psychicky sjednocujeme, tedy například sledujeme v televizi fotbalové utkání a prožíváme euforii ze vstřeleného gólu, či tím, že sami provozujeme různé aktivity. V extrémním případě takové, které jsou na hraně ohrožení života. Je dobře si uvědomit, že tyto aktivity nejsou vůbec omezeny na skákání s padákem, lezení po skalách či jiné, které se běžně jako adrenalinové prezentují. Život ohrožující aktivita, která je kolem nás neustále, je dopravní provoz. Adrenalinu si hojně užívají jak řidiči, kteří jezdí rychle a nebezpečně tam, kde to není úplně bezpečné, tak děti přebíhající silnice mimo přechody těsně před čely aut.
Mám pocit, že kolem adrenalinu panuje řada mýtů a pověr. Někde jsem četl, že je adrenalin návykový, jinde pak, že má karcinogenní účinky. Co je na tom pravdy? Je skutečně adrenalin lidskému tělu škodlivý?
Aby byl určitý sport adrenalinovým, musí s sebou nést určité riziko. Riziko samotné je zcela převažující, riziko spojené s vyplavováním adrenalinu je mizivé. Člověk nemůže žít na hraně pořád a v případě, že žije v sinusoidě zážitek-uklidnění, žije pravděpodobně zdravěji než neustále stresovaný manažer nebo vysoce zaměstnaný člověk. Protože při tom velkém uvolnění, které následuje po velkém napětí, se naše „baterky“ dobíjejí.
Pokud jde o karcinogenitu adrenalinu, o té nic nevím. V této souvislosti je třeba říct, že karcinogenita jakékoli látky je zjišťována na zvířatech či buněčných kulturách tak, že se jim ona látka podává v abnormálně velkém množství. Je možné, že v takto extrémně velkém množství adrenalin karcinogenní je, ovšem stejně tak člověka zabije přehnané množství vody, soli či kyslíku. Mimochodem – adrenalin a jeho deriváty se používají i jako lék. Uměle se dodávají lidem, jejichž organismus není schopen dostát zátěži.
Jak se jako lékař díváte na situaci, kdy se adrenalinovým aktivitám stále častěji věnují lidé, kterým je jinak jakýkoli pohyb cizí? Není u nich větší riziko úrazu či jiné zdravotní újmy?
Tam jsou dva úhly pohledu. Onen „adrenalinový rauš“ sám o sobě nebezpečný není. Otázka druhá je, jakým způsobem se k němu došlo. Myslím, že v některých případech může být netrénovanost takového jedince extrémním rizikem. Koneckonců nemusíme se bavit jen o adrenalinových aktivitách, vezměme zdánlivě obyčejnou aktivitu, jakou je squash. Tam je dosahováno skoro maximální zátěže během několika minut. Ti lidé vědí, že se mají před zápasem rozcvičit, ale nikdo to nedělá. Nebo to nedělá pořádně. S úrazy, které kvůli tomu vznikají, se jako lékař setkávám velmi často. Je tedy na provozovatelích adrenalinových atrakcí, aby na to dohlédli.
Bavíme-li se o adrenalinu, je třeba si uvědomit, že onen slastný pocit z adrenalinových aktivit je vnitřní záležitostí. A že k němu můžeme dospět i jinou cestou – stačí, když půjdeme s plným nasazením do méně efektních aktivit a nebudeme přitom tahat smrt za vousky. Lidé, kteří skočí bungee jumping, si užijí během několika vteřin tisíc procent, zatímco ti, kteří jezdí na horském kole či sjíždějí divoké řeky, si užijí stovky procent během několika hodin. V celkovém součtu to může být i lepší. Každopádně jako lékař můžu jen doporučit, aby se lidé před náročnými fyzickými aktivitami rozcvičili. Úrazy totiž málokdy vznikají při adrenalinových aktivitách, ale spíše při normálních hrách, které jsou postaveny na rychlých startech, změnách směru a rychlém brzdění. Rozcvičování by mělo být běžnou součástí života. My obdivujeme šelmy pro jejich krásu těla a ladnost pohybu. Všimněte si ale, že šelma sice po většinu dne spí, případně se někde pohybuje, ale po zbytek času se neustále protahuje. Šelmy si tělo pěstují a pečují o něj. Stejně tak by člověk měl udržovat své tělo v provozu. Já se věnuji thajským masážím a na svých pacientech vidím, že dokonale si protáhnout tělo je pro nás extrémní zážitek. Takže můj vzkaz zní: tělo vám umožní všechno, ale je dobře mu hodně dát.
Adrenalinových atrakcí je mnoho a vznikají stále nové. Jsou z pohledu lékaře všechny v normě, nebo jsou mezi nimi nějaké, které vás dráždí?
Z toho, co je oficiálně nabízeno různými provozovateli, bych jako extrémně nebezpečné nehodnotil nic. Tyto aktivity jsou vesměs velmi dobře regulovány. Pochopitelně nikdy nelze zcela vyloučit riziko selhání lidského faktoru, ale zpravidla je tato otázka velmi dobře ošetřena. Vrásky mi způsobuje spíše divoká, neřízená, adrenalinová aktivita. Největší výhrady mám v tomto smyslu k situaci na našich silnicích. A pak jsou aktivity, které jsou v jakési šedé zóně, tedy aktivity, které vám někdo umožní podnikat na vaše vlastní riziko. Mluvím například o high jumpingu, tedy skákání do vody z deseti a více metrů. Lidé, kteří toto organizují, si dobře uvědomují, že to je na hranici, a mám pocit, že komerčně se takovéto nebezpečné aktivity nenabízejí.
Máte přehled, jak jsou instruktoři firem nabízejících adrenalinové aktivity připraveni poskytnout v případě nutnosti první pomoc?
Vzhledem k tomu, že první pomoc vyučuji, určitý přehled mám. A musím říct, že některé firmy ke školení svých instruktorů přistupují velmi zodpovědně. To je pochopitelně dobře, na druhou stranu si ale musíme uvědomit, že u adrenalinových aktivit je rozhodující prevence. V okamžiku, kdy musíte poskytovat první pomoc, je zřetelně vidět, že selhala prevence.
Petr Manuel Ulrych