V období ekonomické krize před pěti lety sáhla většina hoteliérů k úsporným opatřením. Zastavili investice, snížili náklady, zredukovali personál, přistoupili k outsourcingu pomocných sil a úklidu, omezili výdaje na marketing, personální práci zredukovali na outsourcing mzdové účtárny, výstupů a nástupů, přestali vzdělávat a trénovat atd. Zkrátka, krize je naučila šetřit a postupně utahovat kohoutky, kde jen to bylo možné. Pak se ukázalo, že s odloženými investicemi a spotřebou se dá přežít poměrně dlouhou dobu a na první pohled se to nepozná. Někteří šetří dodnes.
Velkou výzvou naopak stále zůstává schopnost zodpovědně vydělávat, řídit výnosy a rozlišovat, která místa, které procesy a lidé s nimi spojení generují zisk, a tam investovat a oprávněně očekávat návratnost. Investice do personálu se zredukovaly na vzdělávání financované odjinud, zejména díky evropským fondům. Polštář deprivované koruny vůči euru tuzemským hoteliérům, stejně jako exportérům, díky vyšší konkurenceschopnosti způsobené nízkou cenou v eurech dopřál zlaté časy. Nyní, nebo velmi záhy po zastavení intervencí, se teprve ukáže, kdo využil této několikaleté fáze ke stabilizaci a zvýšení profesních kvalit svých lidí.

Foto: Shutterstock.com
Podle průzkumu zveřejněného na serveru www.iHotelMax.cz je více než 30 procent zaměstnanců placeno jinak než zákonnou mzdou, nejčastěji kombinací nejnižší mzdy a doplatku v hotovosti. Podle průzkumu, kterého se účastnilo anonymně přes 1 000 zaměstnanců ve všech 14 regionech na 14 nejdůležitějších pozicích, se příjmy v našem oboru řadí mezi ty nejméně atraktivní. A to poměrně dlouhodobě. Platy na některých pozicích se od sebe liší podle regionů o desítky procent, ale u pozic s nejnižší kvalifikací se průřezově blížíme k nejnižší mzdě. Když se podíváte na inzertní servery, uvidíte stále se opakující inzeráty, na které se ale nikdo nehlásí.
Někteří provozovatelé se rozhodli svůj nedostatek lidí oznámit i na sociálních sítích a nepřijde jim ani trochu podivné tam, kde fanoušci „brandu“ očekávají „Fancy Postings“, vyvěsit, že hledají recepční nebo pokojskou s chutí pracovat a nabízejí za to méně než minimální mzdu. Logicky se nabízí otázka, zda utažené kohoutky tímto směrem budou dlouhodobě vykazovat úsporu stejně tak, jako úsporné LED osvětlení, rekuperace, změna dodavatele energií nebo piva.
Pomalu se tak zbavujeme lidí, kteří jsou schopni a ochotni aplikovat cross-marketing a up-selling v recepcích, což je něco úplně jiného než podávat klíče a ukazovat, kde je výtah. Přicházíme o lidi, kteří jsou schopni využívat nové nástroje dynamické práce s cenou, což je něco jiného než vytisknout ceník pultových cen. Marketing hotelu a restaurace nespočívá ve schopnosti vložit logo do záhlaví jídelního lístku, a up-selling v restauraci neznamená, že někdo donese na stůl cokoliv, co mu nandali v kuchyni.
Profesionály tak zvolna až nepozorovatelně nahrazujeme pracovními silami, které spojuje jen ochota přijít do práce za málo peněz. Ukazuje se, že jedinou správnou cestou je adekvátní odměňování závislé na výkonu a soustavný smysluplný trénink standardů, o které by každý slušný podnik měl pečovat a doplňovat je o nejnovější zkušenosti a Best Practices. A co s finanční motivací? Jak říká americký spisovatel Zig Ziglar: „Peníze nejsou všechno, ale řadí se na úroveň kyslíku.“