Zásada koncentrace turistických zařízení a služeb vyžaduje, aby jejich umístění bylo rozloženo podle potřeb předpokládaných uživatelů. Tuto zásadu lze absolutně použít pouze v oblasti, kdy jsou k dispozici volné kapacity a prostor, třeba pro budování koupališť, golfových hřišť apod. V případě turistických atraktivit a zařízení v již stávající zástavbě takové možnosti nejsou a je třeba danou situaci řešit jednotlivě, ale se snahou dodržet definované zásady.
Zásada rovnoměrného servisu turistům je spojena se zásadou koncentrace a předpokládá, že v místech s obdobnou turistickou hodnotou bychom se měli snažit o dosažení srovnatelné úrovně uspokojení potřeb turistů a nabízených služeb.
Zásada seskupování turistických zařízení a služeb předpokládá logické a také očekávané rozložení nabídky pro určité kategorie turistů. Takže luxusní hotel by neměl stát osamoceně bez dalších služeb a atraktivit pro hosta hotelu, ale má mít tenisové kurty, fitness centrum, nabízet wellness programy, případně mít k dispozici golfové hřiště apod. V sousedství motelu je čerpací stanice, horská chata má k dispozici půjčovnu nebo i prodejnu sportovního vybavení.
Zásada dostupnosti turistických zařízení a služeb patří k nejdůležitějším zásadám, protože určuje využití nabízených atraktivit a služeb turisty. Dostupnost, tj. snadný přístup a dosažitelnost neznamená jen dopravní infrastrukturu, ale jde až k jednotlivci, například přístupem i pro handicapované návštěvníky.
Zásada provázanosti a vzájemného působení turistických zařízení a služeb umožňuje vzájemnou spolupráci a také podporu subjektů na různých úrovních turistického průmyslu, ať již horizontálně či vertikálně. Např. při plánování otevření přírodního parku by v dosahu mělo vzniknout muzeum věnované přírodnímu bohatství, historickému vývoji, měly by být vybudovány naučné stezky či založeno vzdělávací ekologické centrum.
A zároveň by měla zajišťovat sladění potřeb turistů s každodenními potřebami a životním stylem rezidentů, aby nedocházelo k procesu vytlačování základních funkcí sídla, k tzv. turistifikaci, což známe třeba z historického jádra Prahy.
Je jasné, že při uplatňování uvedených zásad, které jsou brány v úvahu při plánování lokalizace turistických zařízení a služeb, je třeba vycházet z reálných možností daného území, tak aby turismus byl i v souladu s životem stálých obyvatel a také neohrožoval přírodní prostředí a kulturní identitu území. Je nezbytné zachovávat přírodní a kulturní dědictví. S tím souvisí i stavební rozvoj či rekonstrukce objektů v historických částech měst a obcí, které by neměly architektonicky vybočovat z okolní zástavby – viz třeba rekonstruované centrum Českého Krumlova.
V článku jsou použity pasáže z knihy Kowalczyk, Derek 2010: „Turystyka zrownowazona“ .
Ing. Dagmar Kerplová, ředitelka společnosti Psalterium, s. r. o.
PGS PřF UK Praha