Za majitelkou a ředitelkou cestovní agentury ORIANA Tours JUDr. Janou Smrčkovou jsem šel původně kvůli tomu, abychom si popovídali o tom, jak se jí líbilo na Djerbě a vybrali pro časopis fotografie, které tam nafotila se známým fotografem Jakubem Ludvíkem. K tomu jsme se ale vůbec nedostali – náš hovor se ze slunného Tuniska rychle stočil k poměrům v České republice a o potížích, s kterými se potýkají incomingové cestovní kanceláře. Kromě nelegálního působení zahraničních CK na našem trhu, nedostatečné propagace ČR a její nekoordinovanosti, problémů s taxikáři či s personálem v restauracích se Dr. Smrčkové nelíbí i řada věcí, na které se ovšem málokdo odváží veřejně poukázat.
Poslední dobou nemám vůbec z ničeho radost. Jediné pozitivum vidím v tom, že prezidentem se stal Václav Klaus, o kterém si myslím, že by mohl ovlivnit celkové klima ve společnosti a tím i budoucnost cestovního ruchu ve vztahu k zahraničí. Bohužel nemá šanci ovlivnit mezinárodní situaci, která rozvoji cestovního ruchu nepřeje, případně kurz koruny. Ten nám, tedy incomingovým cestovním kancelářím, dělá velké starosti, stejně jako konflikt v Iráku. Nechci polemizovat o tom, jestli je, nebo není nutný, ale každopádně přichází v nešťastnou dobu, kdy by cestovní kanceláře měly po loňských povodních a nepříliš vydařené zimní sezoně začít vydělávat.
Toto riziko se ovšem týká i hotelů a dalších subjektů, ne?
Ano, ale cestovní kanceláře a agentury mají dlouhodobě nejhorší pozici. Jakmile nastane nějaký problém, je zcela běžné, že naši zákazníci začnou zadržovat platby, my ale musíme hotelům platit včas. Já osobně si na spolupráci s hotely nemohu stěžovat, obecně mě ale mrzí fakt, že když se turistice daří, vše funguje de facto samospádem a hotely nás téměř neznají, neboť si spoustu věcí dělají samy. Jak ale přijde na lámání chleba, najednou si nás začnou předcházet. Nic nám ale neusnadní. Kupříkladu teď pro nás bylo těžké období. Skoro každý měl přes zimu problémy s cash flow, a naši dlouholetí partneři z hotelové branže, kterým jsme nikdy nic nezůstali dlužni, nám bez diskuzí odmítali ubytovávat klienty, když jsme se s nějakou platbou opozdili. Bohužel jsme v situaci, kdy se nemůžeme bránit.
Říkáte, že vy sama takové problémy nemáte. Proč na ně tedy upozorňujete?
Nejsem Johanka z Arku, abych bojovala za všechny „utiskované“ cestovní kanceláře a agentury, už ale nemohu mlčet. Odpovědní lidé by si konečně měli uvědomit, jaký je skutečný význam cestovního ruchu a jakým přínosem pro stát jsou subjekty podnikající v příjezdové turistice. Doufám, že současná stagnace je probudí z letargie a donutí je začít něco pro incoming dělat. Zároveň bych také chtěla, aby se ti, kterých se to týká nejvíce, tedy majitelé cestovních kanceláří a agentur, přestali bát ozvat, když se jim něco nelíbí. Nevím o tom, že by se například někdo z kolegů veřejně ohradil proti tomu, že nám hotely v závislosti na kurzu koruny vystavují faktury buď v korunách, či v cizí měně, podle toho, co je pro ně výhodnější. Stejně tak jsem asi první, kdo se ozve proti faktu, že smlouvy a další dokumenty dostáváme od řady hotelů pouze v angličtině. To je přece nenormální situace! Podobných příkladů je víc a já se s tím nehodlám smířit.
Jak by se podle vás dala tato situace řešit?
Bohužel musím přiznat, že v tuto chvíli možnost řešení nevidím. Naše slabina je totiž v neschopnosti se dohodnout. Každý se domnívá, že svojí vlastní politikou tento systém nějak obejde a dosáhne příznivějších podmínek. Přestože si myslím, že my jako silná incomingová agentura máme pozici při jednáních s hoteliéry poměrně silnou a nemuselo by mě to trápit, jsem přesvědčená, že společným postupem bychom všichni jen získali. Stav, kdy se všichni s hoteliéry známe a sázíme na přátelské vztahy při jednáních, je nenormální.
Jste členem Asociace cestovních kanceláří České republiky. Ta nepomůže?
Ač nerada, musím konstatovat, že ani na poli asociace nejsme schopni najít společnou řeč, natož přijmout nějaké opatření, které by naši pozici při jednáních s hoteliéry usnadnilo. Párkrát jsme tyto postupy veřejně napadli, ale v konečném důsledku se tato snaha obrátila jednotlivě proti nám. Já vím, že v naší národní povaze je někde potají hořekovat a veřejně mlčet, to se ale už konečně musí změnit! V žádném případě nechci vyhlašovat válku hotelům, ale ozvat se musím. Dlouhodobě je takováto situace přece neudržitelná!
Petr Manuel Ulrych