O konání soutěže o nejlepšího mladého recepčního roku, David Campbell Trophy, jsme vás v minulosti již několikrát informovali. Naposledy jste se v lednovém vydání mohli seznámit s výsledky českého kola této soutěže. Vítězka Pavlína Hejdová z hotelu Four Seasons Prague nás v lednu reprezentovala ve finálovém kole soutěže ve švýcarské Basileji. A nadmíru úspěšně – stala se v desetileté historii soutěže vůbec první vítězkou z České republiky.
Mezinárodní finále David Campbell Trophy proběhlo v rámci XVII. mezinárodního kongresu AICR, který se konal v lednu 2005 ve švýcarské Basileji. Letošní finále bylo dosud nejpočetnější – zúčastnilo se jej 11 finalistů z 11 zemí. Porota složená ze zástupců AICR a dalších odborníků z oblasti cestovního ruchu se shodla na tom, že mělo zatím i vůbec nejvyšší úroveň za celou dobu konání této soutěže od roku 1995.
Pavlínu Hejdovou na soutěž doprovázel a morálně podporoval |
Šťastné finalistce jsme položili pár otázek:
Jak soutěž recepčních probíhá a co se v ní hodnotí?
České kolo i zahraniční finále probíhá podle stejného scénáře. Tedy nejprve každý soutěžící odpovídá na sérii otázek. Některé se týkají teorie, v jiných se soutěžící zpovídá, proč si vybral tuto práci, dalšími se zjišťuje, jak by jako recepční řešil určitou situaci, která by během jeho práce nastala. Jak české, tak zahraniční klání se mimochodem odehrává v angličtině. V druhém kole se pak během scénky simuluje konkrétní situace z práce recepčního. Například je soutěžící postaven do situace, kdy se v recepci sejdou dva hosté s různými požadavky. Já konkrétně musela klientce podat informaci o tom, jaká divadelní představení může večer navštívit, a současně ubytovat dalšího, pro změnu trochu problematického hosta, který si stěžoval, že mu nebyla donesena zavazadla na pokoj a podobně. Porotci hodnotí způsob, jakým recepční tuto situaci vyřídí. Tedy zda dodrží předepsané standardy, jestli není danou situací stresován a vůbec jak celkově na hosty působí. Následně ještě porota složená ze zástupců AICR se soutěžícím scénku zhodnotí a zeptá se, co by v reálné situaci udělal jinak. A pak se již rozhoduje o vítězi.
Co rozhodlo o vašem vítězství? V čem jste byla lepší než ostatní?
Myslím, že z poloviny to bude našimi hotelovými standardy. Díky jim se o hosty maximálně staráme a děláme pro ně vždy něco navíc. Tím nechci srážet ostatní hotely, ale vím, že ne všude jsou nároky kladené na zaměstnance tak vysoké. Takže to, co je pro mne denním chlebem, je pro jiné něčím navíc. A jinak od lidí z poroty vím, že velkou pozornost věnují osobnosti soutěžícího, tomu, zda je příjemný, zda vše dotáhne do konce a podobně. Hodně přitom záleží na tom, zda je ten který soutěžící nervózní. Při českém kole jsme totiž byli během scének natáčeni kamerou, což mohlo některé účastníky znervózňovat. Dobrý recepční ale musí být svým způsobem herec, takže i takovouto situaci by měl zvládnout.
Připravovala jste se nějak na soutěž?
Chtěla jsem, protože když jsem se dozvěděla, že budu reprezentovat hotel i v zahraničním kole, měla jsem malinko strach. Jenže souhrou náhod to nakonec dopadlo tak, že jsem do Basileje odjížděla bez jakékoli předchozí přípravy. A možná to bylo lepší, protože jsem reagovala tak, jak mi velel cit.
Co vám soutěž dala, zejména ve vztahu k zaměstnání?
Mně osobně určitě pocit zadostiučinění, protože jde o práci ve službách, a ta není vždy jednoduchá. Ne se všemi klienty je vždy příjemné jednání, občas bývají unavení po cestě či mívají osobní problémy, a to se projevuje v jejich jednání s hotelovým personálem. Takže určitě mi soutěž dala pocit, že přeci jen něco umím a něco jsem se naučila. A také to byla dobrá zkušenost. Já se v hotelovém průmyslu pohybuji teprve rok a půl, takže za každou zkušenost, která mne posune někam dál, jsem vděčná. Vítězství si vážím už proto, že mezi lidmi v oboru má soutěž dobrý zvuk.
Klaudie Soukupová a Petr Manuel Ulrych