Mezinárodní konference „Střední Evropa – bezpečná turistická destinace“ukázala jasně a názorně, že Česká republika patří do části světa, kteráje – i navzdory faktu, že byla kolébkou dvou světových válek – dnes relativněstabilní. Turisté, přijíždějící do této země, se nemusí příliš obávat,že jim nějaké ďábelské síly podříznou hrdlo, že je unesou příslušníci domorodýchkmenů nebo se dostanou do spršky kazetových bomb svržených silami svobodya demokracie.
Přesto ale na neopatrné turisty číhají jistá nebezpečí, a zvláště pakna ty, co se vypravili do Prahy. Tato rizika pochopitelně neohrožují anitak údy či životy návštěvníků Prahy, jako spíše jejich osobní majetek apeníze, které si s sebou berou na dovolenou. Ztráta takových věcí samozřejměsotva zpříjemní dovolenou. A to je důvod, proč by se právě o tuto záležitostměli zajímat ti, kteří chtějí, aby byla tato země pro zahraniční návštěvníkyještě přitažlivější.
První typické nebezpečí se týká starého problému podvodných taxikářů,a zvláště těch pražských. Kolikrát se toto téma objevilo v tisku a v televizi?Jak dlouho zabíralo cenný čas členů pražské radnice? A čeho se dosáhlo?Den co den jsou zejména zahraniční turisté nezakrytě olupováni. Z tohotodůvodu si Praha stále drží nechvalnou pověst ráje taxikářských pirátů,dokonce i v mezinárodním měřítku.
A přitom by řešení mohlo být tak jednoduché. Jak říká staré přísloví,když se chce, všechno jde. Co takhle osadit taxametry displeji, které bypřečetl i slepý. Muselo by se to samozřejmě spojit se striktním a přísnýmpostihem pirátství a podvodů. To by ovšem vyžadovalo nejen efektivní legislativu,ale také účinnou práci policie. Nic z toho tato země minimálně za poslednídekádu neměla.
Druhé nebezpečí představují bandy kapesních zlodějů, potulující sePrahou a vyskytující se kdekoliv, kde se shromáždí větší množství turistů.Jen málo lidí, pravidelně cestujících metrem, může například prohlásit,že nikdy nebyli přímými svědky nějaké akce těchto gangů. Minimalizace těchtonepříjemností by neměl být velký problém. Tady se samozřejmě nejedná ozáležitost legislativy, protože takové aktivity jsou rozhodně nelegálníi tady v Praze. Zakopaný pes vězí opět v nedostatku efektivní policejnípráce.
Třetí obecné ohrožení se týká turistů, cestujících po České republiceautem. Vzhledem k tomu, že jsem po léta v úzkém kontaktu se zahraničnímimotoristy, navštěvujícími tuto zemi, mohu čestně prohlásit, že jejich nejběžnějšízkušenosti s dálničními loupežemi nesouvisí ani s taxíkáři, ani s kapesnímizloději, ale bohužel se samotnou policií. Na rozdíl od policejní práce,zajišťující právo a pořádek na silnicích, zahrnuje „policejní práce“ sezahraničními turisty selektivní techniky typu „zastav a ober“, prováděnés veškerou finesou a elegancí hodnou Nikoly Šuhaje loupežníka.
Naši galantní příslušníci v bílých čepicích přičinlivě vybírají jednohozahraničního turistu po druhém a ukládají jim tučné pokuty splatné na místěza přestupky, o kterých ani nevědí, že by se jich dopustili. Lup se zderozděluje spravedlivě, část jde do státního rozpočtu a část zůstává v kapsáchpachatelů samotných. V tomto případě bohužel ani ta nejefektivnější policejnípráce nepřinese jakýkoliv výsledek – ani v prevenci, a už vůbec ne v opravdovémdopadení zlodějů. Nikdo se nebude přít o to, jestli je nutné policii kontrolovat– tato praxe odhalila v loňském roce 665 případů trestných činů policistů– ale ani to nestačí, pokud se bude směšovat funkce policisty jakožto preventivníhočinitele proti kriminalitě s funkcí výběrčího peněz.
Jakákoli změna ovšem není v dohledu. Notoričtí cynici tvrdí, že Ministerstvovnitra je se současnou situací vrcholně spokojeno. Ostatně, pokuty tvořívítaný přínos do napjatého státního rozpočtu. Obnosy, které zůstanou vkapsách dopravních policistů jsou zdrojem jejich štěstí a osobního majetku.A kdo by nechtěl šťastné a usmívající se policisty!
František Havran