Jednou z nejvýznamnějších aktivit Evropské komise s budoucím dopadem na podnikání v cestovním ruchu je v letošním roce bezesporu i úvaha o návrhu revize Směrnice č. 314/90 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy (Package Travel Directive). Z této směrnice, přijaté již v roce 1990, vycházejí národní zákony upravující oblast organizovaného cestovního ruchu, tedy i náš zákon č. 159/99 Sb.
V Evropské unii tato direktiva „slouží“ již 16 let, vývoj cestovního ruchu mezitím pokročil o notný kus dále a Evropská komise uvažuje o nutnosti revidovat tuto směrnici s cílem posílit především práva spotřebitelů. K pracovnímu (diskusnímu) dokumentu Evropské komise se do září letošního roku vyjadřovala příslušná ministerstva jednotlivých zemí EU a následně, na základě připomínek národních asociací, i evropská asociace ECTAA. V pracovním dokumentu přichází Evropská komise (EK) s řadou úvah a návrhů změn v direktivě.
Dle zvažovaného návrhu definice se zájezdem rozumí i „minimálně jedna z kombinovaných služeb, která není službou doplňkovou, prodávaná nebo nabízená k prodeji vlastním jménem organizátora“, za zájezd ve smyslu direktivy by tedy bylo nově považováno poskytnutí jedné služby. EK zvažuje, zda jinak definovat výraz „předem sestavená kombinace“ (v souladu se soudním případem „Garrido“), zda v definici zájezdu vyjasnit výraz „jiné služby cestovního ruchu“ a výraz „významnou část zájezdu“, zda činnost cestovních diskontních klubů (Travel Discount Club – Timeshare), kdy klient hradí vstupní členský poplatek do klubu, který nabízí pobyty za zvýhodněné ceny, by měla spadat do působnosti nové direktivy.
Komise navrhuje, aby informace, poskytované před uzavřením cestovní smlouvy, byly součástí této smlouvy. Dále zvažuje, zda by měla cestovní smlouva obsahovat ustanovení umožňující doúčtování administrativních nákladů spojených s nuceným dodatečným zvýšením ceny (palivové příplatky apod.). EK navrhuje, aby zákazníkovi náležely kompenzace i v případě včasného zrušení zájezdu z důvodu nedostatečného počtu účastníků a aby v direktivě byl stanoven způsob výpočtu kompenzace. Dále EK zvažuje, zda by prodejce, který prodává produkt organizátora sídlícího v jiné zemi EU nebo i třetí zemi, měl být spoluodpovědný s organizátorem, navíc EK zvažuje zrušení práva limitování odpovědnosti v případě materiálních škod, začlenění opatření uznávající právo na odškodnění spotřebitele z důvodu morálních škod a zavedení povinnosti zveřejnit limity odpovědnosti v souladu s mezinárodními dohodami. EK také zvažuje, zda by direktiva měla zavést harmonizované schéma garancí k zajištění náhrad pro všechny občany EU v případě úpadku nebo insolvence organizátora. AČCKA, stejně jako většina národních asociací EU, s některými z navrhovaných či zvažovaných bodů nesouhlasí, zaslané připomínky jsou i součástí finálního dokumentu ECTAA předloženého Evropské komisi. Úlohou evropské asociace ECTAA je dohlédnout na přípravu návrhu směrnice tak, aby nedošlo k neúměrnému navýšení nákladů či odpovědnosti organizátora/prodejce a tím ke zhoršení podmínek podnikání v tomto sektoru, který je již nyní, ve srovnání s jinými, dostatečně regulován.
Ing. Roman Škrabánek
viceprezident ECTAA