Relativně pozitivním směrem se za švédského předsednictví posunul legislativní vývoj významného nařízení o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě, které je v současné době projednáváno společně s nařízením o právech cestujících v námořní a říční přepravě. Nařízení doplňuje škálu evropské legislativy regulující práva cestujících, zejména nařízení o právech cestujících v letecké přepravě a nařízení o právech cestujících v železniční přepravě. Návrh nařízení, který byl na jaře 2009 přijat přes velký nesouhlas odborné veřejnosti Evropským parlamentem v prvním čtení, přináší řadu nepřijatelných ustanovení týkajících se zejména odpovědnosti v případě nehod a odpovědnosti za zavazadla.
Návrh nařízení přináší v samostatné kapitole 2 odpovědnost podniků provozujících autobusovou dopravu za ztrátu nebo škodu vyplývající z usmrcení, úrazu nebo psychické újmy cestujících, které byly způsobeny nehodami, k nimž došlo během pobytu cestujícího ve vozidle nebo při nastupování nebo vystupování. Odpovědnost podniků nepodléhá žádnému finančnímu limitu. Pokud podnik prokáže, že nehoda byla způsobena okolnostmi, které nemají původ v autobusovém provozu, a podnik nemohl těmto okolnostem zabránit a odvrátit jejich následky přesto, že vynaložil péči odpovídající situaci, limit odpovědnosti činí 220 000 eur. V případě usmrcení nebo úrazu cestujícího nebo jiném poškození jeho tělesného nebo duševního zdraví v důsledku nehody musí podnik provozující autobusovou dopravu neprodleně, nejpozději do 15 dnů od zjištění totožnosti fyzických osob, které mají nárok na odškodnění, vyplatit zálohové platby ve výši potřebné k uspokojení okamžitých ekonomických potřeb a přiměřeně utrpěné újmě. Výše zálohové platby v případě usmrcení cestujícího činí nejméně 21 000 eur. Zálohová platba je nevratná, s výjimkou případů, ve kterých byla škoda způsobena nedbalostí cestujícího. Návrh nařízení taktéž zakotvuje odpovědnost podniků za ztrátu nebo poškození zavazadel cestujících. Maximální částka náhrady škody činí 1 800 eur na cestujícího (zavazadla v zavazadlovém prostoru), resp. 1 300 eur (osobní věci, které měli cestující při sobě jako příruční zavazadlo).
Rada Evropy vyslyšela hlas odborné veřejnosti a návrh nařízení, v podobě odsouhlasené Evropským parlamentem, na podzim 2009 nepřijala a momentálně je připravováno nové, kompromisní znění nařízení k projednání ve druhém čtení. Za pozitivní vývoj lze označit návrh švédského předsednictví, kterým by celá kapitola 2 byla nahrazena jediným článkem následujícího znění (neoficiální překlad): „Cestující budou mít, v souladu s národní legislativou, nárok na odškodnění za osobní poškození (‚personal injury‘) a poškození zavazadel v souvislosti s použitím dopravního prostředku. V případě úmrtí cestujícího se právo na odškodnění vztahuje na osobu, která má nebo by měla mít legální nárok. Limit odškodnění za smrt a osobní poškození nebude v každém jednotlivém případě nižší než 220 000 eur na cestujícího a 1 200 eur za každé zavazadlo.“
Návrh nového znění již neobsahuje definovanou odpovědnost za „psychickou újmu“, nezmiňuje nesmyslné povinné zálohy a snižuje i limit odpovědnosti za zavazadla. ECTAA a AČCKA, která se projednávání návrhu intenzivně věnuje, zavedení zkráceného znění podporuje. V případě zachování nepřijatelných ustanovení, zejména pak odpovědnosti za psychickou újmu, by existovalo reálné riziko, že stejné ustanovení bude v rámci harmonizace evropské legislativy začleněno i do revize směrnice o zájezdech (PTD).
Ing. Roman Škrabánek,
prezident AČCKA, Strategic Committee ECTAA