|
Každoročně svoji dovolenou trávím kombinovaně. Jeden týden někde v zahraničí, druhý v tuzemsku. Letos tím zahraničím byl pobyt all inclusive v Egyptě a Českem rodinné chatky na břehu Lipna. Obojí má svůj půvab. Písek a moře s korály, Vltava a hluboké lesy Šumavy. Na jedné straně monotónnost, klid až nuda, doprovázená přejídáním a válením se na sluníčku. Na druhé pestrost nabídky, akčnost až nerozhodnost při výběru, doprovázená poznáváním tuzemských služeb, a deštivé počasí.
Jelikož nejsem příznivcem nečinného válení se u moře, tuzemská dovolená mi připadá záživnější a přitažlivější. Bohužel služby nabízené turistům pokulhávají. V zahraničí jsou na tom s kvalitou pracovní síly mnohem hůře, avšak dorovnávají to zaběhnutými systémy, animačními programy, jídlem, ochotou… U nás je stále převládá lidová tvořivost, amatérismus a snaha rychle zbohatnout. Pro ilustraci uvedu několik glos z letošní dovolené, které stojí za zamyšlení.
V chatce v ceně téměř dva tisíce korun na den, se dvěma ložničkami a dvěma záchody, je jen jedna role toaletního papíru z úsporných důvodů dle příkazu správce. V jedné ložničce malá komoda, ve druhé jen postele s nočními stolky. Není kam vybalit věci, které máte na celý týden, a protože nejste letecky, auto pro jistotu a vratkost počasí uveze leccos. Lokální pronajatá kempová hospůdka, kde se můžete najíst, pokud si nechcete vařit, nabízí minutky na přesmaženém tuku a za takové ceny, že v sousedním Rakousku by se asi bránili. U vody zchátralé loďky, neupravený břeh a zjevné bezvládí. Naštěstí uvnitř kempu je pár železných amatérsky udržovaných kolotočů a trampolína, kde si děti mohou zaskotačit.
Část chat v okolí, které jsou zjevně k pronájmu, je neobsazena. Zahraniční turisté omezují o tuto destinace zájem z důvodu posilování naší měny a Češi volí jistotu leteckých last minute. Vyjedete někam na výlet a opět se setkáváte s věcmi, které vás zarazí. Například se kolem jedné hodiny odpoledne se skupinou tří aut plných lidí zastavíte u krásného nového srubu, vybudovaného v příhraniční části přehrady. Těšíte se na polévku, ale ta prý došla. Tak alespoň nějakou klasickou hotovku. Hospoda zjevně rodinného typu, kdy taťka údržbář a výčepní zároveň a mamka koumácká hlava a servírka zároveň vám i sobě předvádějí své podnikatelské sny. Z toho, že „už“ není polévka, máme pocit, že je to vlastně naše vina. Usazujeme se v rohu okolo velké pece a žádáme jídelní lístek. Nejdříve si musíme objednat pití a pak teprve dostaneme na stůl všechny čtyři jídelní lístky. Pohledem na přeškrtnutou polévku, guláš i párek zjišťujeme, že jsme opět vmanipulováni do smaženého řízku s hranolky a oblohou za 150 Kč, který nám někde v zákulisí připraví kuchařka – asi tchyně nebo sousedka. Po přineseném pití se cítíme podvedeni. Vyměníme si navzájem pohledy a kolektivně se rozhodneme, že pojedeme o hospodu dál. Zaplatím za pití cenu, jakou bych se v libereckém Babylonu styděl ve čtyřhvězdičkovém hotelu účtovat, a bez rozloučení pomalu mizíme. Snaživá rodinka již o nás ztratila zájem a oba zmizeli někde v kuchyni popovídat si s kuchařkou.
Oběd jsme si nakonec dali na terase hospody, která byla zjevně kombinovaná pro turisty a šoféry. Obsluhovaly nás nějaké pohodové studentky a za usměvavost a ochotu dostaly i slušné „dýško“. Cestou jsme ledaskde viděli cedule nabízející volnou kapacitu ubytování za velmi nízké ceny. V sezoně je to opravdu zarážející. Na druhé straně jiní známí, kteří si dovolenou pořídili včas a přes cestovní kancelář, neskrývali zklamání nad poměrem cena/kvalita.
Kempy byly relativně plné Holanďanů, penziony a hotely poloprázdné. Očekával jsem, že dva „aquaparky“, které by mohly sloužit jako náhradní program při deštivém počasí onoho týdne, budou praskat ve švech. Mýlil jsem se. Asi je opět chyba v tom poměru, co lidé očekávají a co a za co jim to jiní nabízejí. I v tom studeném Lipně jsem si byl dvakrát zaplavat spíše z recese.
Zato Český Krumlov byl plný turistů a je to opravdu perla, která zahřeje u srdce. Noční divadlo s otáčivým jevištěm nadchlo a malebný hrad Rožmberk také. Škoda, že nepřálo počasí sjet na loďce kus Vltavy. Byla by to romantika a ohlédnutí zpět na časy trampování. Jeden den jsme si zašli dát kolečko golfu, kde jsme obdivovali útulnost Svakova statku, jenž tvořil jeho zázemí. Jak je vidět, někde to jde a jinde skřípe. Kde je ten zakopaný pes? Schopní lidé, malá osvěta, chybějící investiční peníze, amatérismus, zkreslené představy o podnikání a službách? Je to opravdu škoda. Na rozdíl od toho Egypta máme co nabídnout. Takové možnosti by nám mohli závidět. Oni se soustřeďují na fakultativní výlety, které se po léta podobají jako vejce vejci. Šnorchlování, výlet do pouště nebo svezení na velbloudech. My máme pestrost přírody, historické památky a mnohem větší perspektivu opakovaných pobytů. Ale asi léta bude trvat, než vyrosteme z „dětských nemocí“. Mezitím si odradíme spoustu turistů a ti nám po návratu odradí další, které jsme se pracně poprvé snažili přilákat na základě reklamy. Ale vzdát to nesmíme. Utekla by nám velká příležitost.
Ing. Miloš Vajner, Centrum Babylon Liberec