Z tisku jsme se nedávno dozvěděli, že zahraničních turistů u nás ubývá. Později sice na základě dat z Českého statistického úřadu vyplynulo, že tomu tak úplně není, nicméně k této situaci může časem dojít. Co s tím budeme dělat? Nebo se spokojíme s konstatováním, že se turisté Česka nasytili a že budou poznávat další země? A že vše je jakási vyšší moc, nejlépe spojená s globálním oteplováním planety?
Neodpustím si pár poznámek na toto téma. Za těch deset let, co jsem se rozhodl vybudovat Centrum Babylon, jsem měl dost času přemýšlet, jak být úspěšný v cestovním ruchu, kde hledat turisty, co jim nabídnout a jak je přilákat. Rád se seznamuji s novými náměty a jsem kritický k nešvarům.
Kdy jste naposledy byli na nějakém hradu či zámku a kolik jich během dovolené navštívíte? Zajímá vás rodokmen, kdo s kým a kdy koho počali? Hodinu čekáte na nádvoří, hodinu chodíte za průvodcem chrlícím pečlivě naučené věty. Dáte pivo či zmrzlinu v zámeckém bufíku, a co dál? Den zdaleka neskončil a vy můžete spěchat do nejbližšího muzea, které zeje prázdnotou. Vitríny a šňůrky obehnané okolo exponátů, v rohu sedící důchodkyně… Tak to je to, na co lákáme tuzemské a zahraniční turisty. Nedej bože, aby se někomu z vás zachtělo na toaletu. Hospodský vás bez konzumace vyžene, a když se tam dostanete, štítíte se i páčky u umývadla. V chodbě se válí mastný zápach z kuchyně, a dovolí-li vám odvaha nahlédnout dovnitř, hlad vás opustí. Myslíte si, že tak nějak má vypadat denní rituál turisty? Ne všichni mají na kvalitní hotel, ale s klesajícími hvězdičkami rapidně ubývá kvalita. Děravá prostěradla, válenda z dob socialismu, skříň s vyviklanými panty a bez ramínek, toaletní mísa s odrezlými šrouby, chybějící toaletní papír na společných záchodcích… No, co byste za těch pár stovek přece chtěli. Vždyť k tomu máte i polopenzi. Musíte se třást, aby vám vyšlo počasí, nebo na vás sedne nuda a depka. Není co dělat a kam jet. Bowlingových drah, zábavních parků, bazénů a doplňkových programů jak šafránu. Děti se nudí a „Člověče, nezlob se“ už nikoho nebaví. Sáhnete po knížce, ale tu jste si mohli číst i doma, a ne v ponurém pokojíčku, který nemá ani lampičku na čtení. A jste-li cizinec, máte to ještě těžší. Každý „čížek“ čeká na beránka s cinkajícími eury, k účtu vám číšník něco omylem přimázne, na ulici se nedomluvíte, auto vám vykradli… Přijeli jste sem utratit našetřené peníze a zjistíte, že onen poměr cena/kvalita je viděn jinýma očima, než co znáte ve světě. A to nemluvím o stále dvojích cenách, resp. dvojích jídelních lístcích, kterými si sezonní personál připomáhá.
Profesionalita personálu a ochota sloužit lidem je na velmi nízké úrovni. České „to je dobré“ je považováno za výborné. Většina lidí nikde v zahraniční nepracovala a nemá nastavenou laťku chování. Lidé nemají ani potřebu na sobě pracovat. Hosté a turisté je obtěžují. A když si nejsou schopni vydělat z obratu prací, uchylují se k okrádání hostů a majitele. Začarovaný kruh nelze rozseknout, neboť jiný personál není. Chybí i manažeři, kteří by je uměli kvalitně řídit a vychovávat. Morálka lidí je narušená beztrestností našich politiků a okrást podnikatele je přece normální. Sociální politika státu nemotivuje k práci a poctivosti. Kdo nekrade, je divný – jako za socialismu.
Profesionalita personálu a ochota sloužit lidem je u nás podle |
Tak, a v tomto prostředí máme budovat turistický ruch? Pracně a draze k nám přilákáme cizince a ten po návratu domů sousedům vysvětlí, že raději mají letět do Turecka, kde je alespoň moře a vycepovaný personál ve vybydleném hotelu.
Možná to vše bylo popsáno příliš černě, ale bohužel je to naše česká realita. Leccos lze časem změnit, od roku 1989 už uplynulo bezmála dvacet let. Vyrostla nová generace a my jsme se moc od světa nenaučili. Žijeme si dál po svém. Máme pocit, že měnit by se měl turista. Miliony Čechů se zajely podívat někam ven a mnozí z nich už po tom ani netouží. Chtěli by obdobnou dovolenou strávit i u nás doma, třeba v kvalitním kempu s čistými záchody a tekoucí teplou vodou. Rádi by se „pocourali“ Jizerkami nebo Českým rájem a nasávali do sebe to chybějící vlastenectví. Patriotismus, že všude dobře, ale doma nejlépe, by pak rádi rozsévali i ve svém okolí. Chtějí si odvézt pěkné zážitky a o nich dál vyprávět. Za rok zase pojedou třeba na Šumavu nebo do Jeseníků a jejich sousedé k nám.
K rozvoji turismu chybí doplňková infrastruktura, dominantní cíle pro celou rodinu, turistika uspokojující něčím každého. Turismus je a bude dobrým zdrojem příjmů, stabilnějším než třeba automobilový průmysl plnící průmyslové zóny. Jedna ropná krize a máme ve světě miliony nezaměstnaných.
Celodenní volnočasová centra jsou u nás zatím v plenkách. Jediné celoroční je v Liberci a najdete v něm hotel, aquapark, lunapark, iQpark, zrcadlové bludiště… Centrum Babylon je unikát v novém trendu zábavy typu „vše pod jednou střechou“. Další jsou venkovní, jako třeba westernové městečko Šiklův mlýn na Moravě, anebo golf a ranč Malevil. Takovýchto zábavních center potřebujeme v republice desítky, nejlépe třeba sto. Zatím se dají spočítat na prstech ruky. Budou-li existovat volnočasové dominantní cíle, budou dobře okolo nich žít i ty malé, zejména penziony, malebné hotýlky, zvířecí farmy, bobové dráhy, koupaliště, kempy… Hrady a zámky jsou velkým historickým a kulturním dědictvím, ale náš turismus nespasí.
Rozvoj cestovního ruchu je běh na dlouhou trať. Je potřeba přesvědčit více nadšených investorů, že budoucnost je doma a že ti pracovití a ke službám ochotní zaměstnanci se časem někde jistě najdou.
Text: Ing. Miloš Vajner, Centrum Babylon Liberec
Foto: Robert Meij