V polovině května se v lotyšské Jurmala konal kongres Evropského svazu lázní (ESPA), na kterém byl prezidentem zvolen Ing. Martin Plachý, viceprezident Svazu léčebných lázní ČR a ředitel přední tuzemské lázeňské skupiny Royal Spa. V čele ESPA stanul jako vůbec první Čech. V exkluzivním interview pro COT business se Martin Plachý svěřil se svojí představou o dalším fungování svazu a zamyslel se též nad perspektivou evropského i českého léčebného lázeňství.

Na úvod dovolte jednu „kacířskou" otázku. V Česku vedete jednu z předních lázeňských společností a kromě toho jste velmi aktivní i jako viceprezident Svazu léčebných lázní ČR. Co vás přimělo ke kandidatuře na prezidenta Evropského svazu lázní? Pocit, že máte málo práce?

(smích) Práce mám samozřejmě požehnaně. I proto jsem gratulace ke zvolení bral téměř jako kondolence a své rozhodnutí kandidovat jsem si nějakou dobu vyčítal. Já totiž původně neplánoval, že budu kandidovat, ale mnoho členů cítilo potřebu změny a naděje v její prosazení vkládali do mě. Byl jsem jedním z těch, kteří už delší dobu volali po zintenzivnění činnosti svazu – měli jsme totiž pocit, že od svazu dostáváme málo ve srovnání s tím, co odvádíme do společné pokladny.

Původně byla jediným kandidátem dosavadní viceprezidentka MUDr. Janka Zálešáková, prezidentka Asociácie slovenských kúpeľov, já jsem přijal nominaci několika národních svazů až těsně před volbou. Až podpora od velké části členů mě přiměla, abych kandidoval na funkci prezidenta. Příští měsíce by měly ukázat, zda budou očekávání členů naplněna, nebo jestli zjistíme, že se kvůli naprosto odlišným zájmům jednotlivých členů nedaří změny prosadit. Každá země totiž v tuto chvíli řeší nějaké vlastní problémy. V Portugalsku a Španělsku například přišli o lázně hrazené z prostředků veřejného zdravotního pojištění, v důsledku čehož nejsou tito členové ani schopni platit členské příspěvky, natož se starat o činnost svazu. Jiné problémy má Německo, s jinými potížemi se potýkáme zase my doma v České republice. Pro většinu členů není bohužel činnost svazu v tuto chvíli hlavní prioritou. A když nikdo nic neudělá a neřekne, všichni si pak stěžují na pasivitu svazu. Proto jsem do voleb šel s vidinou aktivizace činnosti výkonného výboru a členské základny a snahou dobře prodat dobře odvedenou práci výkonného aparátu.

Na co se tedy ve své nové funkci soustředíte?

Základní plán je jasný – nastartovat činnost svazu tak, aby to členům něco přinášelo. To se ale nejspíše neobejde bez zásadní rekonstrukce výkonného aparátu, ke které pomalu přistupujeme. Výkonný aparát musí zajišťovat aktivity, které od něho členové svazu chtějí a které mají smysl. Musí je přesvědčit o kvalitě své práce, která je pro každého člena přínosem. V opačném případě by celé úsilí nebylo k ničemu.

Pokud se vám podaří vaše ideje prosadit, jak to pocítí čeští provozovatelé lázní?

Z pohledu České republiky je třeba si všimnout, že je u nás nejvíce zařízení s certifikátem EUROPESPA med. To podle mne znamená, že čeští provozovatelé chtěli ukázat, že se umí srovnat s Evropou v kvalitě. Bude-li certifikační systém v budoucnu fungovat ještě lépe, bude to poukazovat na Česko jako na destinaci, která všemi kritérii splňuje evropskou kvalitu. A bude-li o tomto projektu více slyšet, mělo by to pomoci i v aktivním prodeji lázeňských pobytů.

Na druhé straně si musíme říct, že má-li se třeba něco prosadit v rámci evropské legislativy, těžko to udělá Česká republika sama. Vždy je větší šance, pokud změnu prosazuje organizovaná skupina. V našem případě by mohl takový lobbing pomoci třeba v oblasti autorských práv. Ve sporech, které vedeme s Ochranným svazem autorským (OSA), argumentujeme tuzemskou legislativou, kdežto OSA se odvolává na zákony evropské, na což některé soudy slyší. Díky ESPA bychom mohli už v zárodku prosadit řešení, které by nám vyhovovalo, a tím se lépe chránit. Jiným příkladem mohou být subvence na seniorskou turistiku, které v rámci programu Calypso v minulosti čerpali jen španělští a portugalští provozovatelé lázní. Jak je to možné? Má-li něco takového fungovat, musejí být přeci pravidla nastavena pro všechny stejně.

Jakou perspektivu vidíte coby prezident ESPA před evropským lázeňstvím?

Evropské lázeňství se nyní nachází ve velkých problémech. Jak řada zemí prochází ekonomickými problémy a bojuje o holý život, osekávají vše, co jim nepřijde důležité. To je případ již zmiňovaného Španělska nebo Portugalska. Ostatně v Česku se nám děje něco podobného. Je tedy otázka, zda se vůbec podaří udržet evropské lázeňství v systému veřejné zdravotní péče a udržet či alespoň formálně posílit jeho ukotvení jako plnohodnotného principu léčby. To je, myslím, pro celé lázeňství nejzásadnější.

A jakou perspektivu má podle vás v evropském kontextu tuzemské lázeňství?

U nás je problémů celá řada. A musíme si uvědomit, že ve chvíli, kdy ztratíme kredibilitu nebo vypadneme ze systému národní péče, budeme tím automaticky diskvalifikováni i v rámci Evropy. Jestliže dnes německé pojišťovny posílají své klienty i do tuzemských lázní, byť ne ve velké míře, nebude-li lázeňská péče uznávána českým ministerstvem zdravotnictví, přijdou české lázně o tyto klienty německých pojišťoven. Připravovanými změnami tak můžeme přijít i o část zahraničních klientů.

U nás bohužel nefunguje to, co je běžné v řadě zemí Evropy – lázeňství je tam nejen důležitým léčebným fenoménem, ale také fenoménem turistického ruchu, faktorem kultivujícím krajinu a města, uznávaným zdrojem zaměstnanosti… Podíváte-li se do Německa, Rakouska nebo Maďarska, většina investice do infrastruktury spojené s lázeňstvím jde z veřejných prostředků. Většině tuzemských municipalit je bohužel jedno, jestli u nich lázně budou či ne. Zajímá je jen výběr lázeňských poplatků a jejich výše, tím jejich pozornost směrem k lázeňství končí. To nám pochopitelně podráží nohy. Kromě toho samozřejmě bojujeme s nekalou konkurencí, černým zaměstnáváním, nízkou kvalitou… A na základě dosavadních zkušeností jsem bohužel skeptik, že by se situace měla v dohledné době změnit. Problém je i v rozpočtovém určení daní, které vůbec nemotivuje města k podpoře oborů, jež jsou pro ně důležitým zdrojem příjmů. Jestliže obec neuvidí ani korunu z toho, co na jejím území vydělají firmy, proč by se měla snažit? A aby toho nebylo málo, „slétávají se na nás supi" či vyběrači „výpalného", za které považuji některé kolektivní správce autorských práv. Toto vše spolu se změnami, které vyvolá nový indikační seznam, samozřejmě nenahrává úvahám o světlých zítřcích.

Text: -pmu-
Foto: MMR ČR

www.espa-ehv.com