Cyklistika je už dlouhou dobu oblíbeným způsobem, jak strávit aktivní dovolenou. Věnují se jí nadšenci každého věku a schopností od víkendových bojovníků až po ostřílené profesionály. Během posledních několika let se v některých částech Evropy velmi vylepšily trasy, a to jak do kvality, tak do značení. Na cestu se můžete vydat buď sami, nebo s některou cestovní kanceláří a užít si cyklistickou dovolenou podle vašeho gusta – nikdy to nebylo snadnější než dnes.
Máte ohromnou spoustu možností, kam se vydat a co vidět, a tak nejsložitější částí vaší dovolené může být její naplánování. Chceme vám teď předložit několik nápadů. Poslouží vám, až budete znuděně procházet standardními nabídkami katalogů, mumlajícími „jeďte tam, udělejte tohle“, a začnete přemýšlet o tom, že už je načase vyrazit na cestu – anebo podobnou připravit pro své klienty. Takže zde je přehled pěti evropských cyklistických tras, které jsou dnes nejoblíbenější.
Třeba taková Provence
Krásy Provence už dlouho přitahují milovníky půvabné krajiny včetně malířů, jako byl Van Gogh, který strávil poslední rok svého života nedaleko St. Remy-en-Provence, nebo Cezanne, který často maloval v okolí Aix-en-Provence. Provence je poseta starými římskými arénami, divadly a jinými památkami, políčky s pestrými květy a kuriózními farmářskými usedlostmi a začala mimo jiné přitahovat nový druh návštěvníků, kteří vyhledávají zážitky z krásy v pohybu – ze sedla jízdního kola. O povětšinou ploché krajině v okolí řeky Rhony mnozí tvrdí, že je to z různých důvodů oblast, která nabízí ty nejskvělejší cyklistické možnosti. Jedním z nich je zřejmě ten, že v Provence se na kole jezdí většinou po vedlejších, málo frekventovaných silničkách a jen někdy po komunikacích s lehkým provozem. Ve městech, jako je Avignon, Arles, Orange Cavaillon a San Remy, budete šlapat v lehkém až středním městském provozu nebo povedete kolo po chodníku. Jen pokud se rozhodnete udělat si doplňující výlet do Nimes, musíte počítat s drsným velkoměstským provozem.
K přitažlivosti Provence přispívá i ohromné množství přírodních historických lákadel. V centrální části se rozkládají pole s levandulí, řepkou a s rudými máky a jsou zde nádherné výhledy do kraje. V kopcích Alpilles voní koberce borovicových lesů. Zavodňovaná pole a sady v údolí Rhony kontrastují s vysokou makií a s nízkými trnitými houštinami na svazích kopců. Mezi působivé antické římské památky patří aréna v Arles, brány a divadlo v Orange, chrám a aréna v Nimes, akvadukt v Pont du Gard a historické monumenty v okolí St. Remy. K přírodním zajímavostem se řadí pramen Vaucluse, okrové útesy u Roussillonu a bažiny se vzácnými druhy živočichů v Camatgue. Všechna města a městečka oplývají osobitým charakterem a kouzlem. V Avignonu se nachází Palác papežů, postavený v době velkého schizmatu ve 14. století, a nádherná kolonáda, v Arles najdete krásný klášter a náměstí. Kdysi nedobytné hradby Les-Baux-de-Provence postavené na útesech jsou dnes v troskách, přesto je pohled na ně úchvatný a romantický, takže je určitě nebudete chtít vynechat, leží v alpillských kopcích, východně od centrálního regionu. Pokud budete mít čas anebo pokud se zaměřujete na okouzlující vesničky a nevadí vám stoupání do táhlých kopců, pak rozhodně navštivte provensálský region Luberon – leží na východ od centrálního. Váš pohled se bude popásat na malebných a vysoce individuálních vesnicích na útesech, shlížejících dolů na zemědělské pláně.
Cyklistika v centrálním regionu Provence je celkem vzato lehká, povlovné svahy se vyskytují jen příležitostně, někde je krajina mírně zvlněná. Jiná situace nastane, když začne foukat mistrál. Mistrál je velmi silný, chladný vítr, který často vane několik dní ze severní Evropy přes údolí Rhony a dál nad Středozemní moře. Zima a časné jaro jsou v tomto regionu všeobecně cyklisticky nepříznivé, protože prší a vane mistrál. Dokonce i na přelomu dubna a května, což je jinak ideální doba pro návštěvu Provence, vás mohou silné větry donutit ke změně v cykloturistickém itineráři. V dalším průběhu května začíná být v Provence pěkně horko, a pokud není v severní Evropě obzvlášť chladné jaro, nebezpečí mistrálu nehrozí. Na vrcholu léta koncem července a začátkem srpna může neúnavné slunce udělat z dálkové jízdy i utrpení.
Většina tras začíná na nádraží TGV v Avignonu, 2,5 hodiny od Paříže. Pokud jedete do Avignonu normálním vlakem a vyrazíte z Paříže v 6.00 hodin ráno, bude vám cesta trvat celý den. Podle francouzské železniční společnosti jeden vlak TGV v pátek a další v neděli převáží kola, ale na webových stránkách SNCF je nenajdete. Musíte na SNCF zavolat nebo se zeptat u pokladny na nádraží.
Provence je vhodná jak pro individuální cykloturistiku, tak pro skupinové zájezdy cestovních kanceláří a disponuje hotely všech kategorií od skromného ubytování až po palácové hotely. Tento region je rovněž známý množstvím dobrých a nedrahých restaurací. Provensálská kuchyně a vína tvoří světovou třídu a jsou jednoduše řečeno delikatesní.
Rakouský Dunaj z Passau do Vídně
Na své pouti od pramene v Donaueschingen v německém Černém lese k ústí do Černého moře urazí Dunaj 2 900 kilometrů. A zatímco cyklistika po jeho březích dejme tomu v Srbsku nemusí být zrovna nejbezpečnější, výlety podél Dunaje v Německu, Rakousku a Maďarsku patří k nejoblíbenějším. Naprosto nejznámější částí Podunajské stezky je úsek z německého města Passau (na německo-rakouských hranicích) do Vídně. Měří 340 kilometrů.
Příčiny jeho popularity leží ve velké koncentraci turisticky zajímavých míst, nabízejících každý den jízdy něco nového, a v tom, že podél Dunaje vedou široké cyklistické stezky nebo i menší silničky, které drží cyklisty mimo automobilový provoz a probíhají přímo podél řeky. V případě nepříznivého počasí se dá v cestě bezbolestně pokračovat říčním parníkem.
Dunajská cyklistická stezka je skvělá pro rodiny s dětmi a přitahuje mnoho lidí. Trasa je plochá, bez jakýchkoli kopců (ale vyšlapání dlouhých svahů ven z údolí si můžete dopřát, když chcete získat dobrý výhled, navštívit výše položené pamětihodnosti nebo jen tak pro změnu). Obvykle jedete širokým cyklistickým chodníkem po břehu řeky, stranou provozu, ale příležitostně se svezete i po oddělených pruzích užších a klidných uliček. Pokud se chcete dostat do některých hotelů, musíte přenést přes srdce trochu toho městského provozu nebo tlačit kolo po chodníku. Cyklistické silniční značení poukazující na hlavní trasy, jejich varianty nebo blízká turisticky atraktivní místa vás nasměrují zřetelně a spolehlivě.
Za normálních okolností byste měli absolvovat rakouskou Dunajskou stezku od západu k východu – nejen proto, že tím směrem se terén svažuje, ale také máte v zádech převažující směr větru a odpolední slunce a turistickými atrakcemi přeplněná Vídeň se může stát „takovou pěknou tečkou za tím vaším výletem“ (pokud se ovšem nerozhodnete pokračovat do Bratislavy nebo do Budapešti). Nejoblíbenějším startovním místem je Passau, což je město mnoha půvabů, ležící na soutoku řeky Inn a Dunaje. Dunajská cyklotrasa je obvykle značená po obou stranách řeky. Vyberte si takovou stranu, po které se vám nejlépe jede, kudy to je nejkratší nebo podle toho, co chcete vidět. Oba břehy řeky spojují periodicky mosty a přívozy.
Na většině zastávkových míst podél Dunajské stezky najdete bohatý výběr ubytování od skromnějšího až po špičkové hotely, nabízející nocleh se snídaní. Oběd si můžete dát v mnoha snack barech a restauracích, které najdete buď přímo na trase, nebo poblíž ní. Rozhodně ale nevynechte zastávku v některé ze „svačinových stanic“, ve kterých místní rodiny, které mají farmu nebo hospodářství, nabízejí na piknikových stolech plátky domácích salámů a sýrů a servírují je na dřevěných podložkách.
Nejlepší dobou pro výlet do Podunají je vrchol léta, kdy je nejmenší šance, že zmoknete. Na druhou stranu ale riskujete, že vás postihnou úmorná vedra, což v červnu nebo v září nehrozí. Pokud se podél Dunaje vydáte opravdu v létě, je dobré zabukovat si noclehy v hotelích předem. Ve vrcholné sezoně mohou být stezky podél Dunaje přeplněné cyklisty a mnoho z nich vyráží každý den z jednoho města. Platí to zejména o cykloturistech vyjíždějících z Passau na víkend. Pokud je to možné, začněte svou jízdu některý den v týdnu. Pokuste se být v sedle do devíti hodin ráno nebo i dříve, protože většina rodin a skupin vyjíždí až tak v půl desáté nebo i později.
Podél trasy natrefíte na spousty hradů, muzeí, kostelů, opatství, zajímavých vesnic, krásných městeček a na několik zajímavých větších měst. Zajedete-li si kousek ven z údolí, dostanete se k zajímavému, leč ponurému koncentračnímu táboru Mauthausen nebo ke hradům Artstetten a Klam. Dva dny před Vídní začnou Dunaj lemovat vinice – je to v místech, kde příkré kopce brání průniku severního větru.
Severomořská trasa
Severomořská trasa šikmo traverzuje zajímavé krajiny podél a poblíž Severního moře, které zahraniční turisté navštěvují jen zřídkakdy. Trasa začíná v Boulogne-sur-Mer, což je město, ležící na břehu lamanšského kanálu zhruba 75 kilometrů od nejsevernějšího výběžku Francie, prochází Francií, Belgií a nizozemskou provincií Zeeland a končí v nejsevernějším cípu Holandska téměř 500 kilometrů od svého začátku.
Severomořská trasa nabízí několik druhů terénů napříč třemi odlišnými státy, včetně zemědělských oblastí, pískových dun poblíž moře, pláží a ústí řek do moře. Mnohem lepší je ale to, že tato trasa vás zavede ke třem světovým atrakcím, a těmi jsou Bruggy, hráze a kanály Zeelandu a po skončení oficiální cyklotrasy i Amsterodam.
S výjimkou Brugg a Amsterodamu je pro putování těmito krajinami příznačná určitá strohost: jednotvárné odstíny zeleně, hnědi a béžové barvy, jednoduché budovy, málo známek bohatství nebo významu. Je to krajina na hony vzdálená okázalosti Provence nebo Alsaska. Cítíte v ní dominanci studeného Severního moře a sílu přírody.
Na Severomořské trase obvykle nesledujete svoji cestu podle mapy, ale řídíte se značením, které zřídily místní organizace ve spolupráci s místními úřady tak, aby vznikl bezešvý celek. Principem značení je snaha vyhnout se provozu při návštěvě turisticky zajímavých míst. Všechny směrové změny na trase mají být označeny cedulemi se zkratkou „LF1“ nebo názvem „Nordzee Route“ (ve vlámštině) popřípadě „Route de la Mer du Nord“ (ve francouzštině).
Ve skutečnosti je značení ve francouzské části a v jižní Belgii více či méně sporadické. Značení v Nizozemsku je dobré, ale minimálně když přijíždíte od jihu, můžete zejména v Haagu snadno zabloudit, proto se doporučuje, aby cykloturisté měli s sebou průvodce a mapy.
Zaznamenáte jen velmi slabý provoz. Výjimkou jsou krátké úseky ve městech Boulogne-sur-Mer, Bruggy a Haag, kde je nízký až střední provoz automobilů. Pojedete po vedlejších až velmi opuštěných silnicích, málokdy po městských ulicích, a až se dostanete z Francie, částečně i po cyklistických stezkách.
Terén podél trasy se dost podstatně mění. Prvních 80 kilometrů je terén kopcovitý. Dalších 250 kilometrů přes Flandry (ve Francii i v Belgii) a Zeeland v Holandsku je totálně plochý. V poslední části v délce 130 kilometrů v holandských písečných dunách je lehce zvlněný.
Tato trasa se nedoporučuje svátečním cyklistům, pokud si ovšem nenaordinují speciální oddychové dny. Pokud budete mít smůlu, pojedete proti silným severomořským větrům. V holandském Zeelandu před nimi neexistuje žádný úkryt. Ve Flandrech a v Holandsku je vůbec málo útočišť pro cyklisty.
Navíc, pokud si nedopřejete zajížďku nebo nepřenocujete někde v soukromí, musíte počítat s tím, že zejména v počátku cesty nejsou ubytovacích možností zrovna přehršle, takže se může stát, že první den budete muset šlapat 70 kilometrů a druhý den jakbysmet. Pokud toužíte po lehčím, spíše relaxačním výletu, uvažujte o začátku své cesty v Bruggách, pak vám zbyde projet 240, případně 340 kilometrů podle toho, kde budete chtít svou cestu ukončit.
Pro absolvování této trasy se hodí nejlépe červen, červenec, srpen nebo září. Vrcholné léto dává nejlepší šance na teplé a suché dny, ale pobřežní a prázdninové hotely jsou tou dobou plné, takže se opět velmi doporučuje rezervovat si noclehy předem.
Některé atraktivity, které po cestě potkáte: starobylé město Boulogne-sur-Mer s opevněním, bazilikou a zámkem, bunkr v Eperlecques, odkud nacisti vypouštěli své rakety V2 proti Anglii, město Bruggy, jehož téměř všechny budovy vypadají zvenčí zhruba stejně, jako vypadaly v 15. století, a samozřejmě bezpočet kanálů, dun a pláží podél pobřeží Severního moře.
Cesta sv. Jakuba Compostelského
Po 600 letech zapomnění se Cesta svatého Jakuba pomalu vrací k věhlasu, kterého požívala před dávnými časy. Tato krásná 766 kilometrů dlouhá a finančně nenáročná cyklostezka vedoucí střední a jihozápadní částí Francie sleduje slavnou a kdysi velmi využívanou středověkou poutní cestu, která vedla až do španělského města Santiago. Pojedete po silnicích vynikající kvality, téměř bez provozu (s výjimkou osmi velkých měst) malebnou zemědělskou, kopcovitou až horskou krajinou málo turisty navštěvovanou, budete projíždět lesy a rozsáhlými rolemi, budete míjet pastviny, vinice a farmy. Každý den zavítáte do hezkých, moderním světem nezničených a často středověkých vesnic a budete potkávat další poutníky mířící stejným směrem. Objevíte také řadu obdivuhodných kostelů, památek a uměleckých objektů.
Počínaje před tisíciletím se po další čtyři staletí vydávalo na pouti napříč Evropou ohromné množství poutníků. Putovali nejen do Říma nebo do Jeruzaléma, ale také do španělské Compostely, kde navštěvovali hrobku apoštola svatého Jakuba, která byla zázrakem objevena v roce 820. Říká se, že od 12. do 15. století prošlo různými cestami do Compostely několik tisíc osob denně (od čtvrt do jednoho milionu lidí ročně). Toto ohromující číslo (berte v úvahu, že v roce 1300 žilo v Evropě zhruba 50 milionů lidí) do dnešního dne dokládají kapacity katedrál a kostelů postavených podél poutních cest do Compostely. Ze čtyř středověkých poutních cest vedoucích přes Francii je dodnes velmi frekventovaná trasa ze Ženevy přes Le Puy-en-Velay.
Dnešní stezky, silnice a dálnice někde přesně kopírují trasu, po které se ubírali dávní poutníci, jinde ne. Prastaré mosty se rozpadly nebo je spláchla voda a přes široké řeky už nejezdí přívozy. Nicméně chůze nebo jízda po Cestě svatého Jakuba může i soudobému chodci nebo cyklistovi přinést podobné zážitky a pocity, jako cítili dávní poutníci – vidět zhruba to, co viděli oni, a podobným způsobem i rozjímat. Ať chcete nebo ne, je to dobrá příležitost dozvědět se něco o sobě a o životě na tomto treku jižní Francií.
Jednou z unikátních záležitostí této cesty je poutnický pas, který vás identifikuje jako jednoho z lidí, putujících cestou sv. Jakuba do Santiaga de Compostely. Je vyroben z tuhého papíru a jsou v něm vytištěna jména mnoha měst podél trasy. U každého jména je prázdné místo, kam se umísťuje razítko s označením lokality a data návštěvy. Každé razítko je unikátní a umožňuje vám přenocovat v útulnách (ubytování hostelového typu) zdarma nebo za nominální poplatek. Na základě tohoto pasu dostanete v santiagské katedrále latinsky psaný certifikát o absolvování celé poutní cesty.
Po celé trase potkáváte katedrály, kostely, kláštery, nemocnice a kaple, které založily většinou církevní řády a financují je bohatí patroni. V nich se nalézají nádherné poklady a neobvyklé umělecké předměty. Měřeno základním způsobem života většiny lidí ve středověku, tyto budovy nesloužily jen k uctívání a modlitbám, ale byly i ukázkou umění a mistrovskými architektonickými díly své doby.
Většina trasy je extrémně kopcovitá, s dlouhými a příkrými stoupáními. Budete muset šlapat do pedálů nejen proto, abyste do kopců dostali sami sebe, ale také svou bagáž obnášející výbavu na dva nebo více týdnů – pokud si ji ovšem nenecháte převážet doprovodným vozidlem. Buďte si jisti, že minimálně do několika těch kopců budete své naložené kolo tlačit. Po těžké dřině při výstupu se ocitnete na předělu a budete odměněni nádherným, dlouhým a rychlým sjezdem.
Ideální doba k absolvování francouzské části trasy je od 1. června do konce prvního červencového týdne. V té době vás nepostihne příliš horké nebo naopak příliš chladné počasí a málokdy si budete muset rezervovat nocleh předem, protože je to ještě před začátkem vrcholné letní sezony. Ubytování bude dostupnější a budete si moci dopřát luxusu jízdy „na blind“. Pokud se rozhodnete pokračovat do Španělska, úzkostlivě se vyhýbejte červenci a srpnu, protože tou dobou je horko a trasa i ubytovací kapacity jsou přecpány španělskými turisty. Španělská část trasy je vůbec mnohem frekventovanější než francouzská, snad proto, že Santiago je španělským svatým a poutním místem a cesta tam končí.
Pokud vám nevadí horké počasí a jestliže hodláte přespávat v hotelech a jste ochotni si je rezervovat předem nebo spát na zemi po tělocvičnách, můžete se vydat do Španělska i v létě. Hledání noclehu v Gites nebo v kempech je velmi konkurenční záležitost, ale mnoho hezkých a malých hotelů má většinou volné pokoje. Vyvarujte se vlny chodců, vyrážejících z Roncevalles počátkem července a srpna, kteří docházejí do Compostely koncem téhož měsíce. Pro vás, cyklisty, je zřejmě nejvýhodnější odjet z Roncevalles pár dní před koncem června nebo července. V Pamploně se mezi 6. a 14. červencem nedá sehnat jediný volný pokoj, protože tam probíhá tradiční běh s býky. Město je uzavřené a dá se jedině objet.
Počítejte také s tím, že roky 2004 a 2010 jsou „svaté roky“ a dá se předpokládat, že se počet poutníků zněkolikanásobí.
Cyklookruh kolem Bodamského jezera
Bodamské jezero (Bodensee) je třetí největší jezero v západní Evropě po jezeru IJsselmeer v Nizozemí a jezeru Lehmann ve Švýcarsku. Zatímco jezero Lehmann je obkrouženo dálnicemi a rušnými městy s minimem cyklistických stezek, Bodamské jezero je ideální pro nenáročnou cykloturistiku s výhledy na vodní hladinu bez motoristického provozu. Bodamské jezero napájí a vodu z něho také odvádí řeka Rýn, která ji sbírá ve švýcarských a rakouských Alpách, aby je nakonec odvedla do Severního moře. Vodopády Rýna, největší v Evropě, burácejí jen 20 mil západně od jezera.
O Bodamské jezero se dělí tři národy: Němci, Rakušané a Švýcaři. Po celém jeho břehu se tedy mluví německy a i životní styl je podobný. Mezi Německem a Rakouskem už teď nejsou žádné hranice a hraniční kontroly u Švýcarů jsou minimální: Jako cyklista můžete projet mnohokrát tam i zpátky a většinou vás nikdo ani nezastaví.
Z východního břehu jezera jsou příležitostně vidět vzdálené rakouské Alpy, ale většina širokých výhledů se týká okolních kopců a vody. Cyklistické stezky kolem jezera vedou všude po rovině a traverzují nízké vrchy dále od jezera. Cyklisté mohou občas zažít poryvy větru, ale v létě je to nepravděpodobné.
Cyklistický okruh kolem Bodamského jezera měří zhruba 300 kilometrů a vede většinou po zpevněných cyklistických stezkách bez motorového provozu. Občas využívá vedlejších silnic s nízkým provozem nebo městských ulic. Na těchto krátkých úsecích mohou dát rodiny s malými dětmi přednost chůzi nebo tlačení kola po chodníku. Všeobecně se dá říci, že tu jsou ideální podmínky zejména pro dětskou cyklistiku. Rodiny s dětmi tvoří možná celou jednu polovinu všech cyklistů kolem Bodamského jezera. Překročením některých zálivů jezera nebo využitím jezerních parníků se dá celý výlet podstatně zkrátit.
Vydat se na cyklistický okruh kolem Bodamského jezera je vhodné od června do září, ale nejlepší je to v červenci a v srpnu. Tehdy jsou šance na ideální počasí: málo prší a zřídkakdy fouká vítr. Blízkost jezera chrání před vlnami veder.
Hlavní atrakcí celé trasy je samotné jezero a průhledy na něj, semtam nějaký ten přístav a okouzlující jezerní města. Z těch jsou nejpůsobivější německá Lindau a Kostnice, rakouské město Bregenz a švýcarské Stein-am-Rhein. Zahrady v Mainau, ležící na ostrově blízko kostnice, oplývají rozkošnou krajinářskou architekturou a výhledy z vrcholů kopců. Dalším lákadlem jsou zmíněné vodopády Rýna poblíž Schaffhausenu. Jsou velkolepé a stojí za to podívat se na ně ze všech úhlů. Další vítanou pastvou pro oči jsou města a jejich pamětihodnosti, lesy, farmy a pastviny.
Pokud stojíte o další informace o těchto a dalších oblíbených evropských cyklotrasách, podívejte se na
Kip Bauersfeld
Foto: Rakouská národní turistická centrála