Může se Česko stát centrem terénní cyklistiky?

Češi jsou dlouhodobě považováni za národ cyklistů. Alespoň někdy vyráží na cyklovýlety téměř tři čtvrtiny z nich. Proto je cykloturistika jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících typů rekreace v České republice. A na popularitě získává i její adrenalinovější odnož – terénní cyklistika, pro kterou se v posledních letech nadchlo stále více lidí. Umíme však jejího potenciálu využít?

Kvůli pandemii koronaviru trávili Češi loňské léto na kolech. Omezení spojená s cestováním do zahraničí donutila spoustu lidí trávit dovolenou v Česku. A uzavřená sportoviště pak zvedla také zájem o cykloturistiku a v návaznosti na to i o cykloturistické vybavení, kdy dominantní poptávka byla právě po horských kolech. V Česku se v průměru prodá více než 350 tisíc kol ročně, přičemž zhruba dvě třetiny z nich představují horská kola. I když ne každý majitel horského kola se primárně věnuje terénní cyklistice, růst zájmu o mountainbikové radovánky je nepopiratelný. Potvrzuje to i Václav Vlk Volráb, předseda České Mountainbikové Asociace (ČeMBA): „Zájem o terénní cyklistiku/cykloturistiku určitě vzrůstá. Díky rostoucímu počtu trailových lokalit a bikeparků, které se zaměřují i na méně zkušené cyklisty – například možností zapůjčení kvalitního horského kola nebo nabídkou kurzu jízdy v terénu – se i z těchto začátečníků postupně stávají technicky zdatnější cyklisté, kterým naopak následně terén přiroste k srdci. Příště s sebou vezmou rodinu nebo kamarády, a tak se ten okruh stále více rozšiřuje,“ popsal.

Podpora krajů a subjektů v cestovním ruchu

Rostoucího zájmu o cykloturistiku si v posledních letech všimly i tuzemské regiony, které začaly investovat nemalé částky do rozvoje doprovodné infrastruktury. Obce a kraje mají kupříkladu aktuálně připravené projekty v celkovém objemu přes 7 miliard korun. Jen zlomek z této části však bude využit na projekty pro terénní cykloturisty. Dle Václava Vlka Volrába je to především z toho důvodu, že obce ani kraje nemají s terénní cykloturistikou a jejím financováním mnoho zkušeností a nevědí proto, jak vše uchopit. „Horská kola v regionech samozřejmě znají, ale pro mnohé to končí tím, že pro ně vybudovali cyklostezku nebo proznačili cyklotrasu. Mají tím pádem pocit, že je na horském kole kde jezdit. Uniká jim, že terénní cyklista chce primárně do terénu. Nebo že každý, kdo má horské kolo, není nutně terénní cyklista,“ vysvětlil předseda ČeMBA. Zároveň ale doplnil, že se i v tomto ohledu samozřejmě najdou výjimky. „V místech, kde je opravdu dobře fungující trailová lokalita či významný bikepark, už většinou pochopili obrovský potenciál terénní cyklistiky a jejího přínosů pro turistický ruch.“

Mountainbikoví nadšenci jsou přitom pro subjekty v cestovním ruchu zajímavou cílovou skupinou. Ne každý to ale zatím takto vidí. „Bylo by dobré, aby poskytovatelé služeb cestovního ruchu začali vnímat terénní cyklisty optikou jejich výdajů – tedy kolik je jejich volnočasová aktivita stojí peněz a že jsou terénní cyklisté ochotni tyto peníze i za vše související s jejich koníčkem zaplatit. Stačí se podívat, kolik stojí horské kolo, oblečení a veškeré potřebné vybavení. Dle mého ten potenciál subjekty spíše nevyužívají, nebo pokud ano, tak jsou opravdu spíše v menšině,“ popsal aktuální situaci Václav Vlk Volráb a potvrdil tak do jisté míry již dlouho zmiňovanou domněnku, že terénní cyklistika je odvětvím, v kterém se točí relativně velké peníze.

Stačí Čechům Česko?

Shutterstock.com

Česko je na tom co se týká možností a zázemí pro terénní cyklistiku ve srovnání se zbytkem Evropy velmi dobře. Množstvím i velikostí trailových lokalit a bikeparků je dle Václava Vlka Volrába Česká republika dokonce až výjimečná. „Stávající trailové lokality a bikeparky se rozšiřují a snaží se rozvíjet – především nabídkou služeb, jako například půjčovnami horských kol a nabídkou kurzů jízdy na horském kole v terénu,“ přiblížil předseda ČeMBA a doplnil: „Díky jejich rozmachu a vzrůstajícímu počtu návštěvníků dochází postupně k rozvoji návazných služeb, jako je ubytování a stravovací zařízení. A s tím samozřejmě souvisí i nabídka další nutné infrastruktury, jako jsou parkovací plochy v jejich okolí atp. Zkrátka celkem přirozený vývoj. Určitě je dobře, pokud v tom vidí přínos i obec či region, kterých se to týká. Jdou pak rozvoji více naproti a jsou tomu sami nápomocni.“

Aktuálně se dle Václava Vlka Volrába obecně spíše rozvíjejí stávající projekty, než že by vznikal nějaký úplně nový. „Samozřejmě je stále obrovský a nevyužitý potenciál v horských střediscích, která nemají letní provoz lanovky,“ dodal s tím, že velký rozvoj očekává i v rámci budování příměstských trailů v délce do 10 km a ve výstavbě pumptracků v obcích či ve městech. Tento posun k příměstským trailům a pumptrackům bude do budoucna v zásadě nutný. V lesích a na stezkách se poslední dobou pohybuje stále více lidí – ať už pěších či cyklistů. A svůj prostor v lese si hledají i myslivci a další zájmové skupiny „V posledních letech je cítit i jisté pnutí. V lesích je nás obecně víc, obliba jízdy na kole v terénu stále stoupá. A stejně tak stoupá počet lidí, kteří si jdou do lesa zaběhat nebo se tam jen tak projít. Proto se jako asociace snažíme jít cestou pozitivního přístupu v rámci hesla ‘respektujeme se navzájem‘. Jinak to opravdu nejde a ani do budoucna nepůjde. Není možné upřednostnit zájem jen jedné skupiny a je určitě potřeba hledat nutný konsensus pro všechny,“ vysvětlil předseda ČeMBA.

Naráží tak především na dlouhodobý problém, který se Česká Mountainbiková Asociace snaží řešit. Jedním z jejích dlouhodobých cílů je jasně definované zákonné právo použití lesních cest a stezek terénními cyklisty. „Terénní cyklistika lesu a přírodě obecně nijak neškodí, nepůsobíme přírodě žádnou zvýšenou zátěž, tedy určitě ne v porovnání s jinými formami trávení volného času v přírodě,“ podotkl Václav Vlk Volráb. S tím ale nesouhlasí řada subjektů, které mají s lesem a přírodou obecně jiné zájmy. „Dochází k účelovému výkladu normy, která však s terénní cykloturistikou nemá co do činění a týká se čistě staveb lesních cest pro potřeby těžby dřeva. Vlastně vůbec nechápu, proč se neustále někdo snaží dosáhnout toho, abychom na kole nemohli jezdit po lese.“ Předkládané důvody jsou dle něj v zásadě iracionální, takže nepředpokládá, že by se Česko k navrhovanému zákazu někdy dopracovalo. „A my se budeme opravdu snažit, aby k tomu nikdy nedošlo. To je zároveň primární smysl existence naší mountainbikové asociace,“ podotkl.

Srovnání s Evropou

Navzdory výše popsaným problémům a překážkám však Česká republika dokáže v rámci Evropy se svou nabídkou pro mountainbikové nadšence obstát. Alpské země jsou v mnohém samozřejmě dál – již dávno například dokázaly využít potenciál letního provozu horských středisek. Sezóna je tam ale naopak významně kratší a i kvalita samotných trailů je často horší, zkrátka jen převýšení není vše. Česká republika tak konkurencí být jednoznačně může. Potenciál terénní cyklistiky jako produktu cestovního ruchu je dle Václava Vlka Volrába obrovský. Navzdory tomu však zůstává stále poněkud nevyužitý. „Tím ovšem určitě nechci říct, že se z naší republiky má stát jedno velké centrum terénní cyklistiky. To opravdu ne. Jen je potřeba s tímto tématem umět dobře pracovat a využít tak možnosti, které se samy nabízejí,“ popsal podrobněji předseda ČeMBA.

V mnoha ohledech by se proto inspiroval právě u zmíněných alpských zemí – především v ohledu fungující regionální symbiózy, v zákoně o cestovním ruchu či v samostatném ministerstvu pro cestovní ruch. A právě zákonem o cestovním ruchu by se mělo dle Václava Vlka Volrába začít. „Potom pracujme například na změně přístupu k lesu ze strany jejich vlastníků. Vždyť oni les přeci nemusí nutně vnímat jen jako plantáž sloužící k těžbě a následnému prodeji dřeva. Mimoprodukční formy také mohou být ekonomicky opravdu velmi zajímavé. Lesy v okolí měst a obcí by tu rekreační funkci lesa měly dávno preferovat, obzvláště pokud jde o lesy ve vlastnictví státu nebo obcí,“ uzavřel.