Vítejte v novém roce! Už jste stačili strávit onu tradiční horu vánočních dobrot? Vzpamatovali jste se z té místy diluviální a místy řachavé dávky humoru, kterou na nás v uplynulých dnech chrlily tuzemské televizní stanice? Stihli jste odstrojit stromek, vyzkoušet všechny vánoční dárky a zděsit se při pohledu na váhu? Zvládli jste dokonce porušit i všechna novoroční předsevzetí? Gratuluji, máte za sebou údajně nejhezčí, podle mnohých ale také nejvíce stresující část roku. Můžete na ni pomalu s klidem zapomenout. Jedno by vám ale v hlavách mělo uvíznout i začínající rok – odhodlání chovat se k druhým pěkně a pomáhat potřebným. Osobně totiž nechápu, proč by mělo platit jen během těch pár dnů na konci roku…
Tento přístup se ostatně čím dál více cení i v podnikání. Nemám tím na mysli ani tak prvoplánovou podporu všelijakých charitativních projektů, pomocí které si občas někdo zkouší koupit popularitu a dobré jméno. Pomáhat se podle mne má nezištně, jen pro dobrý pocit. Na druhou stranu je pravda, že každá koruna vynaložená na podporu bohulibé věci je dobrá a že medializace této podpory může dát příklad ostatním. Předchozími řádky jsem měl ale na mysli spíš tvorbu či podporu projektů, které potřebným pomáhají a všemožně jim ulehčují život systematicky. V případě cestovního ruchu tedy projekty, díky kterým se do světa mohou vydávat i ti, kteří to z nějakého důvodu nemají úplně nejlehčí. Ano, řeč je o takzvaném sociálním cestovním ruchu. I na stránkách tohoto vydání se můžete dočíst o tom, jak se postupně zlepšují podmínky pro cestování zdravotně postižených, a to nejen u nás, ale i v ostatních zemích Evropy. Vozíčkářům i jinak handicapovaným turistům se otevírá čím dál větší množství památek, mohou se těšit z návštěv různých turistických atraktivit a díky pochopení úřadů a uděleným výjimkám se třeba autobusem dostanou i tam, kam by se jinak nepodívali.
V této souvislosti stojí za připomenutí, že za znevýhodněné jsou v cestovním ruchu považováni nejen ti, kterým cestování ztěžuje fyzický či mentální handicap, ale také ti, pro které jde o nedostupný luxus. Tedy senioři, v některých případech rodiny s dětmi a další skupiny, které mají čím dál větší problém uspokojit své základní potřeby a na rekreaci či poznávání cizích krajů nebo domácích regionů jim zkrátka nezbývají prostředky. A co bychom si namlouvali, takových lidí celosvětově přibývá. Trochu se bojím, že půjde-li to takto dál, určitým způsobem znevýhodněný bude za pár let každý druhý z nás. Klient, kterému nic nebrání dopřát si služby dle libosti, se může stát ohroženým druhem. Bude pak Evropská unie podporovat jejich zapojení do cestovního ruchu? Budou na to vypsány granty a dotační programy? Asi těžko, že?
V minulém vydání jsem vám přál, ať se vám a vašim podnikům v tomto roce daří. Nyní bych rád toto přání doplnil: bude-li se vám letos dařit, pamatujte, že jsou mezi námi tací, kteří si zaslouží vaši podporu. Dopřejte jim ji, prosím. Pro ten dobrý pocit…
Petr Manuel Ulrych ( petr.ulrych@cot.cz )