Architektonické a urbanistické dění v meziválečném období učinilo z Brna jedno z předních center funkcionalismu v republice i ve střední Evropě. Zdejší moderní architektura navázala na starší tradici utvářenou od počátku století stavbami rakouských, německých a českých projektantů. Po vzniku samostatného československého státu v roce 1918 se Brno stalo městem, jehož politické, hospodářské a kulturní ambice vyvolaly velkou stavební aktivitu.
V roce 1923 se v moravské metropoli natrvalo usadil Bohuslav Fuchs, jenž zakrátko zaujal vůdčí postavení mezi brněnskými architekty. Jeho realizace byly hojně publikovány a oceňovány v zahraničí. K početné obci moderních architektů v Brně dále patřili Otto Eisler, Josef Kranz, Jiří Kroha, Jan Víšek, Arnošt Wiesner a další.
Vila Tugendhat na Černopolní ulici č. 45 zajistila Brnu světovou proslulost. Vznikla v letech 1928-1930 na objednávku manželů Tugendhatových, významných brněnských židovských průmyslníků. Projekt objednali u Ludwiga Miese van der Rohe, jednoho z největších světových architektů a posledního ředitele slavné uměleckoprůmyslové školy Bauhaus. Vila je zapsána do seznamu památek UNESCO.
Vila Tugendhat (Mies van der Rohe, 1928-1930) |
Cestovní kancelář ČEDOK (Oskar Poříska, 1928) |
Palác Morava (Arnošt Wiesner, 1929, 1937) |
Husův sbor církve československé (Jan Víšek, 1929) |
Krematorium (Arnošt Wiesner, 1930) |
Vila Tugendhat (Mies van der Rohe, 1928-1930) |
Vlastní rodinný dům (Jiří Kroha, 1930) |
Vila Neumark (Arnošt Wiesner, 1929) |
Haasova vila (Arnošt Wiesner, 1930) |