|
Se záměrem trochu poodhalit roušku z toho, jak pracují asi v nejznámějším vydavatelství průvodcovské literatury – v Lonely Planet – přiletěl do Prahy Tom Hall, tiskový mluvčí společnosti. Jeho vystoupení bylo součástí doprovodné konference MADI 2006 věnované individuální turistice. Zároveň v auditoriu byli zástupci hostellingu z celého světa, kterým druhý den začínal letošní celosvětový summit v našem hlavní městě.
Na rozdíl od takového Bedekru (první stejnojmenný průvodce vyšel v roce 1828) má vydavatelství Lonely Planet poměrně mladou historii. První cestopis z názvem „Levně napříč Asií“ vyšel v roce 1973 v Austrálii. Napsali ho tehdy mladí novomanželé Tony a Maureen Wheelerovi a zachytili v něm své zážitky při putování z Londýna přes Turecko, ĺrán, Afghánistán, Pákistán až do Indie a Nepálu. Byla to éra toulajících se hippies – takže jejich kniha se stala velmi populární a sloužila jako zdroj informací pro spoustu dalších mladých a nepříliš majetných cestovatelů. Byla plná osobních zážitků, zkušeností, doporučení, dalo se na ni spolehnout. Později byla přepracována a doplněna o další země a pod názvem „Po jihovýchodní Asii s prázdnou kapsou“ se stala prvním bestsellerem nově vzniklého vydavatelství. Pravidelně aktualizovaná vychází vlastně dodnes.
 Název společnosti Lonely Planet vznikl vlastně omylem. Zakladatel firmy Tony Wheeler se při poslechu písně Joe Cockera „Space Captain“ přeslechl a místo „lovely planet“ slyšel „lonely planet“, což se mu zalíbilo, a pojmenoval po tom své cestovatelské průvodce… |
Postupně přibývaly další země, destinace a tipy na výlety. Princip zůstával stejný – důraz na levné cestování doplněný o vlastní zážitky, doporučení, s autorským přístupem. Každé popisované místo bylo opravdu navštíveno, později už samozřejmě za pomoci týmu spolupracovníků. Obdobně rostl i úspěch příruček Lonely Planet (LP) mezi lidmi a množství zemí a jazykových mutací, ve kterých byly prodávány. Dnes jsou průvodci této značky asi nejpopulárnější na světě – a to zejména mezi „baťůžkáři“ a turisty, kteří nemají na velké utrácení. Například v roce 2004, kdy se turistický ruch vzpamatoval z útoků na New York v roce 2001, vyšlo celkem 650 titulů ve 118 zemích a bylo prodáno přes šest milionů výtisků, z toho zhruba čtvrtina v anglickém jazyce. Dnes už Lonely Planet není jen nakladatelství, ale věnuje se například i vyrábění televizních pořadů.
Jak to dělají v Lonely Planet
Lonely Planet podle Hallových slov sází na to, že nabízí unikátní produkt, ne možná nejlevnější, ale zato „nejvychytanější“. Ač LP má prý své zákazníky napříč všemi věkovými skupinami, hlavní cílovou skupinou je mládež (tzv. „globální nomádi“) a k ní musí být specifický přístup. Ne poučovat, být „rodiči“, ale naopak partnery, přáteli. Nabízet už fungující zkušenosti, dělat věci jednodušší, pomáhat tak nenásilnou formou k řešení problémů.
Též je nutné neustále se zajímat o názory mladých, vyslechnout je. Proto má LP své vlastní fórum se stovkou mladých cestovatelů a od nich stále zjišťuje jejich názory, přání, nespokojenosti, novinky od jejich vrstevníků atp. Kromě toho nakladatelství LP využívá mládež i jinak – vymyslelo strategii studentských vyslanců, jakýchsi ambasadorů, kteří cestují po světě, objíždějí místa v průvodcích zastoupených, poznávají je, při tom pomáhají LP – například zabezpečují distribuci samolepek po těchto lokalitách apod.
Nové projekty
Nástup moderních informačních technologií postavil před LP nový směr vývoje. Současný tzv. „digital traveller“ plně využívá internetu a mobilních telefonů, jen dosavadní klasický tištěný průvodce mu už nestačí. Prostředí, která jsou v nich popisována, se mění rychleji, než je možno postihnout byť v každoročně aktualizovaných vydáních. Nejde tedy jen o to vozit s sebou knihy, ale zároveň mít možnost si k tomu na místě najít aktuální informace v kterékoliv internetové kavárně po celém světě. A také – více hlav víc ví – a zkušenosti celé řady cestovatelů s mnoha drobnostmi, o nichž se v tištěných průvodcích nehovoří, se mohou hodit i ostatním. Vznikl proto projekt „Blue list“, kde si každý může vyměňovat své zkušenosti, zážitky, změny a aktuální informace, či naopak jen tak pokecat, čemuž zase slouží fórum „Thorn Tree“ (trnitý keř). Úspěch těchto on-line tribun pak inspiroval i vznik jejich tištěné podoby – z konkrétních zkušeností cestovatelů vzniká pravidelně aktualizovaný sborník s názvem „Blue book“. Z dalších novinek to je například projekt „Less than three“ (Méně než tři), který je vyzývá k natočení a poslání filmíku ze svých cest kratšího než tři minuty.
Vzorec cestování se mění
Na závěr Tom Hall seznámil posluchače s trendy v cestovním ruchu, jak je odvozuje LP z výsledků svého sběru dat. Růst cestovního ruchu i nadále pokračuje, vlna tsunami v jihovýchodní Asii v roce 2004 neměla v globálu větší negativní účinek, jako tomu bylo například u útoku na World Trade Center v New Yorku v roce 2001. Zároveň ale dochází k přesunu preferencí, co se destinací týče. Klesá zájem o Prahu, Benátky, Budapešť, Nový Zéland, New York, Florencii (a vůbec celé Toskánsko). Naopak narůstá obliba například Marakéše, Berlína, Lisabonu, Indie, Dubaje. A velice populární se též stávají Kuba a Argentina.
Text: -GoGo-
Foto: archiv Lonely Planet