Zachovaná a udržovaná lidová zástavba může být mocným vjemovým produktem při tvorbě regionálních turistických balíčků. Rozumí se, že se jedná o přirozené rozložení staveb v krajině a pečlivě udržované objekty. Jistě chápete rozdíl mezi pobytem v místech, která člověk obráběl po staletí a žil a stavěl v souladu s přírodou a pobytem v železobetonovém rekreačním středisku, které vyrostlo na zelené louce a do všech stran vystavuje na odiv své prvé úhly. Takových latentních pokladů původní lidové architektury je u nás stále ještě mnoho a dávají prostor zejména pro ekologicky udržitelnou individuální turistiku, založenou na ubytování v soukromí.
Dřevěné stavby
Odborníci se shodují v tom, že stěžejním materiálem, používaným ve stavitelství našich dávných předků, bylo dřevo. Už od pravěku byly formy lidských příbytků velmi rozmanité a lidé podřizovali své stavby svým hospodářským potřebám, nejsnáze dostupným stavebním materiálům a dalším kritériím – například kolik osob nebo členů rodu se svým majetkem (především dobytkem) mělo do úkrytu před nepohodou vejít. První přístřešky sloužily za příbytek jak lidem, tak zvířatům a překrytí tak velké plochy vyžadovalo střechu s velmi lehkou konstrukcí, kterou podpíraly kůly zapuštěné do země. Stěny pak stavitelé vyplňovali tím, co bylo po ruce – buď je vypletli proutím, nebo seseknutými trámky zapuštěnými do drážek sloupků. (Tomuto spoji se říká „na pero a drážku“ a dodnes se s ním můžeme setkat například u hospodářských staveb v Rychlebských horách).
Roubenky
Později se na našem území uplatnily ponejvíce roubené stavby, které prošly tisíciletým vývojem. Například roubenky v 9. – 10. století byly většinou vyrobeny z jedlových kuláčů, které se v rozích stavby vzájemně křížily. Stavby měly sedlovou střechu se slaměnou krytinou a skládaly se ze dvou místností s ohništi, rozdělenými síní. Ve čtrnáctém století se vyskytovaly domy z tesaných trámů, které už na nárožích neměly žádné přesahy. Z neotesaných nebo jen nahrubo opracovaných klád stavěli tesaři zejména sýpky a stodoly, protože mezery mezi kládami umožňovaly dobré větrání uloženého materiálu. Naopak při stavbě obytných budov se tesalo co nejpřesněji, spáry se vyplňovaly mechem a hliněnou mazaninou. Spáry se pak začaly bílit (nebo natírat jinou barvou). Trámy se většinou konzervovaly volskou krví, která ztmavla a tak vznikla typická horizontálně pruhovaná geometrie roubených staveb, jak ji známe dnes.
Typ západní a východní
Roubené stavby se stavěly jak v západní, tak východní části našeho území – dají se rozeznat podle určitých znaků, jako je výška a poloha štítu (například štíty u západního typu jsou o něco předsazené před štítovou stěnu a jsou vyšší), ale hlavní rozdíl spočíval ve vývoji topeniště. V Čechách se už od 16. století stará dýmná jizba s otevřeným ohništěm, z něhož kouř volně odcházel mezerami ve stropě pod střechu a otvory v ní ven, měnila ve světnici bez kouře, což umožnilo snížit stropy, zatímco na východní Moravě a na Slovensku přetrvával typ s ohništěm a ústím pece ještě v první polovině minulého století. A v rumunských horách jsem se s obydlím s dýmnou jizbou setkal ještě před dvaceti lety.
Tvary střech
I v době, kdy na našem venkově převládly zděné stěny, zůstala konstrukce střech v rukou tesařů. Stěny roubených domů jsou u nás dnes převážně sedlové, to znamená se dvěma okapy. Na východním Slovensku, v jižní části celého karpatského oblouku až po Bílé Karpaty a místy také tam, kde se stavěly domy hliněné, najdeme střechy valbové, se čtyřmi okapy, které jsou vývojově starší. Když projíždíte pošumavskými vesnicemi, jistě vás překvapí mohutné polovalbové střechy králováckých statků. Některé z nich jsou ještě dnes kryté šindelem, rozšířeným hlavně v horských oblastech s dostatkem jedlového dřeva. Při rekonstrukcích se dnes bohužel až příliš často používá umělý šindel kanadský.
Patrové domy
Ve středověku byly patrové domy výsadou měšťanů, a proto i dnes nacházíme tuto tradici převážně na náměstích městeček. Architektonicky se příliš nelišila od zděných staveb. Na některých historických náměstích dnes najdete zděné domy s podloubím vzniklým spojením domových podsíní. Dřevěné podsíně se dochovaly například v Jablonném nad Orlicí, Vamberku, Vrchlabí, Sobotce nebo v Železném Brodě. Před vstupem do domu bývalo na sloupech předsazeno roubené patro nebo přinejmenším štít střechy, pod kterou byla obytná komora. Několik takových domů, tvořících souvislé podloubí, bylo původně součástí rožnovského náměstí. Dnes je najdete ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.
Hrázděné stavby
V regionech, kde se z různých důvodů projevoval nedostatek dřeva, byli stavebníci nuceni použít jiné konstrukce a odlišné materiály. Takovou konstrukcí, užívanou nejdříve při výstavbě ve středověkých městech, byla kombinace trámů a zdiva, tzv. hrázdění. Hrázděnou konstrukci tvoří trámový rám vyplněný výpletem, tyčkami, kamenem a později cihlami. Vyplněná pole mezi trámy se omazávala jílem s plevami nebo nařezanou slámou, navrch přišla omítka a plochy se bílily. Tím se dosáhlo působivého kontrastu mezi světlými poli a tmavými trámy. Kromě Chebska, kde se tento typ konstrukce vyskytuje nejčastěji, se můžete s hrázděným zdivem setkat například na některých nádražích, která neprošla necitlivou rekonstrukcí.
Všude je to jinak
Každý region má své charakteristické typy lidových staveb. Liší se mezi sebou konstrukcí, materiálem i v detailech. Tam, kde se jednotlivé vlivy překrývají, najdete malebné hybridní typy lidové zástavby. Vyznat se v nich by vydalo na slušnou encyklopedii. Takže kdyby vás někde vysadili a rozvázali vám oči a vy byste viděli roubenou stavbu s podstávkou (svislými trámovými sloupky a oblouky nad okny v přízemí), vězte, že jste v severních Čechách. Spatříte-li hrázděné zdivo podobné chebskému Špalíčku, ocitli jste se pravděpodobně v západních Čechách. Stavby s nižším sklonem polovalbové střechy signalizují Šumavu. A to jsme ještě nemluvili o podorlickém typu, hanáckých žudrech, zděném českém venkovském baroku (Holašovice) a spoustě dalších zajímavých stylů v lidové architektuře.
Citlivě, opatrně a s úctou
Napsal-li jsem, že pokladů původní lidové zástavby je u nás ještě dost, zejména v nejrůznějších podhůřích, ale i v nížinách, neznamená to, že nejsou na vymření. Ohrožují je necitlivé rekonstrukce (rozšiřování oken, použití platů, nejrůznější neorganické přístavby a vestavby) a zejména nová výstavba. Stále je mnoho lidí, kteří raději zbourají starou chalupu a na jejím místě postaví krychli. Přemístění historicky a architektonicky cenné stavby do skanzenu je nákladné, složité, a nikoliv ideální. Při vší úctě ke skanzenům se to s nimi má jako s dětskými domovy: budovy v nich jsou vytrženy ze svého prostředí a chybí jim jejich lidi.
Foto a text: Dean Valášek
Roubená chalupa v Dolech, údolí Olešenky, Podorlicko |
Lomenice s polovičním štítem v Podbielu na Oravě |
Roubený patrový dům s podstávkou, Noviny pod Ralskem |
|
Renovovaná královácká usedlost, Šumava |