První jarní den, 21. března, proběhlo slavnostní otevření ojedinělé restaurace v Praze. Na kopečku, tři minuty od stanice metra Roztyly, stojí restaurace Koliba. Přinášíme Vám rozhovor s ředitelem společnosti Koliba Praha panem Otto Hlaváčkem.
Kdy Vás napadlo zbudovat Kolibu?
Myšlenka na vlastní restauraci ve mně ležela jako v koze. V sedmdesátých letech, dnes již minulého století, jsem byl vedoucím jiné pražské koliby. Byla velmi oblíbená. Když nastaly podmínky pro podnikání, začal jsem se zajímat, zda bych nemohl otevřít svoji. Trvalo to hrozně dlouho. Sehnat vhodný pozemek bylo velmi problematické. Koliba je atypický prvek, který nemůže stát v městské zástavbě. Původně se stavěly na horách, kde se pásly ovce. Pro nás byla poloha velmi důležitá, chtěli jsme místo blízko MHD, ale zároveň v přírodě. Za šest let se nám podařilo takové místo sehnat.
Příprava takové stavby je jistě náročná?
Projektová příprava nebyla složitá, měl jsem jasnou představu o tom, jak by stavba měla vypadat. Dokonce jsem naložil architekta a ředitele stavební firmy do auta a vozil jsem je po Slovensku, aby nasáli tu správnou atmosféru. Složité bylo stavební povolení. Po devíti letech jsme došli k závěru, že můžeme stavět. Samotná stavba pak trvala 9 měsíců. Koliba nakonec vyšla větší, než jsme předpokládali, ale nakonec 250 míst není zas tak velká restaurace.
Pan Otto Hlaváček, ředitel společnosti Koliba Praha |
Na jakou klientelu se orientujete především?
Při takové kapacitě nemůžeme být zaměřeni na jedinou skupinu. Přáli bychom si, aby naše zařízení bylo dostupné všem, ať jsou to hosté z blízkého okolí, obchodní klientela, či turistické skupiny. Naše cenová politika tedy odráží tuto skutečnost. Snažíme se držet ceny dostupné nejširší veřejnosti.
Poslední otázku si dovolím směrovat k jídelnímu lístku. Jakou gastronomii nabízíte?
Vycházíme z dlouholetých zkušeností. Devadesát pět procent pokrmů je připravováno na otevřeném ohni před hosty. V našem menu naleznete živáňskou pečeni, steaky, špízy. Pochopitelně nemohou chybět brynzové halušky a několik druhů ovčích sýrů. Menu končíme sladkou tečkou – výborným domácím koláčem.
Markéta Šormová