Státní zámek Lednice otevřel v květnu novou prohlídkovou trasu „Pokoje princů a princezen z Liechtensteina“. Ke stejnému datu byla v zámku zpřístupněna i sbírka loutek Milana Knížáka.
Pokoje princů a princezen
V autentických prostorách druhého patra Státního zámku Lednice byly nově instalovány interiéry pokojů s názvem „Pokoje princů a princezen z Liechtensteina“. Nově zpřístupněné prostory druhého patra tzv. vstupního křídla zámku Lednice sloužily po přestavbě v letech 1848–1856 jako denní pokoje a ložnice dětí knížete Aloise II. Liechtensteina a jeho ženy Františky, rozené Kinské. Dětství a mládí zde prožívali princové Jan II. a nejmladší František, princezny Marie, Karolína, Sofie, Aloisie, Ida, Henrieta, Anna a Terezie. Promyšleně byly architektem Jiřím Wingelmüllerem voleny i místnosti pro ubytování guvernantek a vychovatelů.
Největší rohová místnost sloužila jako učebna, samostatné pokoje obýval princ Johann II., mladší a menší princezny se dělily o soukromí obvykle dvě nebo tři. V blízkosti učebny byl mimo pokoje služebné situován pokoj hofmistra, u ložnic princezen pokoje guvernantky a chůvy. Atmosféru tehdejších zámeckých pokojů na zámku Lednici, a to i těch starších před přestavbou, návštěvníkům přiblíží půvabné akvarely malíře Petra Fendiho. Jsou na nich zachyceny princové a princezny jako batolata a děti do deseti let. Řada dalších portrétů a grafik představí malé Liechtensteiny, ale také, jak bylo dobovým zvykem, císařskou rodinu Habsburků. Císaře Františka Josefa I. jako malého chlapce s hračkami, dále i jako mladého vojáka. S císařovnou Alžbětou, zvanou Sissi, pak jako otce se svými potomky.
Návštěvníky zcela jistě zaujme portrét následníka trůnu Ferdinanda d‘Este jako chlapce a další desítky portrétů, které dokládají nejen dobové oděvy dětí, ale také podobu jejich hraček. Unikátními exponáty jsou především dochované autentické dětské nábytky, uchovávané doposud v depozitáři, dále dětské uniformy a cvičné zbraně. Pozornost upoutá také zmenšená jídelní kameninová souprava sloužící k výuce stolování.
V souvislosti s novými nároky na hygienu a kulturu bydlení i tím, že vládnoucí kníže Jan II. zůstal svobodný a bezdětný, byly na konci 19. století navrhnuty architektem Karlem Weinbrennerem situační změny a vybudovány nové koupelny a toalety a instalovány byly i výtahy. Také tyto technické artefakty jistě návštěvníky osloví. Lednice byla později využívána jako letní sídlo, místnosti bývalých dětských pokojů sloužily jako pokoje pro hosty. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nejvyšší patro, často zde byly ubytovány právě šlechtické děti nebo mládež. „Přestože dochované inventáře částečně vypovídaly o vybavení zdejších pokojů, v depozitářích zůstaly zachovány pouze ojedinělé kusy a torzo původní obrazové výzdoby. Bylo poměrně náročné dosáhnout adekvátní podoby zařízení dětských pokojů a zcela žádoucí bylo spolupracovat s ostatními památkovými objekty, zejména s těmi, které vlastnili v minulosti Liechtensteinové. Nová prohlídková trasa si klade za cíl přiblížit návštěvníkům v bývalých dětských pokojích princezen a princů z Liechtensteina dětství a výchovu mladých šlechticů v širším kontextu,“ uvedl v tiskové zprávě Zdeněk Musil z tiskového referátu Národního památkového ústavu – územního odborného pracoviště v Brně. Základní vstupné na novou prohlídkovou trasu činí 150 korun a zahrnuje i vstup do nového muzea loutek.
Muzeum Loutek Milana Knížáka
Ve druhém patře zámku čeká na návštěvníky kromě nové trasy také expozice se zásadními exponáty z celoživotní sbírky loutek prof. Milana Knížáka. Ten sbírku budoval od roku 1973. Jak sám říká, loutky měl rád od dětství, ale puberta je odvála. Vrátil se k nim až po třicítce, kdy své znovu nalezené rodinné loutkové divadlo zrestauroval. To dalo základ dnešní sbírce. Pro nedostatek finančních prostředků loutky opravoval, restauroval a za to buď výměnou nebo prodejem horších loutek a nákupem dalších kvalitnějších jeho sbírka pomalu rostla. Když se podařilo získat větší sumu peněz, zakoupil i významnější soubory. Loutky ho zajímaly především po výtvarné stránce. Začal se zajímat o řezbáře, autory loutek a loutkových dekorací, poněvadž zjistil, že česká muzea měla v této oblasti minimum informací. Proto také průběžně pracoval na Encyklopedii výtvarníků loutkového divadla, kterou po třiceti letech vydal v nakladatelství Nucleus.
V muzeu jsou loutky z velké části řazeny podle tvůrců. Najdeme tam figury rodu Suchardů, z něhož pocházel velký český sochař Stanislav Sucharda (autor např.Palackého pomníku v Praze), nebo Vojtěch Sucharda, který řezal apoštoly Pražského orloje. Roztomilé jsou drobnější loutky Mikoláše Sichrovského, kmotra Mikoláše Alše, který po něm dostal jméno. Muzeum obsahuje i modernistické loutky Emanuela Famíry, Jana Bendy či Víta Gruse. Středobodem expozice je velké skládací kočovné divadlo. Na stěnách mj. visí impresionistické dekorace známého českého malíře Karla Boháčka a opona z dílny Jindřicha Bošky z Vlachova Březí.
I když se Milan Knížák specializuje především na české loutkářství, podařilo se mu shromáždit i významné kolekce zahraničních loutek. Fascinující sada italských rytířů nemá podle Knížákových slov v zemi obdoby. Rovněž tak soubor čínských a indonéských figur. Sbírka patří k nejvyhraněnějším a nejvýraznějším v naší republice. Muzeum samozřejmě neukazuje vše, co nasbíral, avšak zásadní exponáty jsou vystaveny.
Text: -red-
Foto: CzechTourism