Lázeňské poplatky: vrátí se do lázeňství?

Lázeňská místa České republiky ročně získají ročně asi 70 milionů korun z výběru místních poplatků za lázeňský nebo rekreační pobyt. Bylo by jistě férové, kdyby se co největší část těchto prostředků vrátila do podpory lázeňství a cestovního ruchu. I přes veškeré snahy lázeňských míst se tak bohužel neděje. Je šance systém změnit?

Úvodem připomeňme, že poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt je jedním z osmi místních poplatků, které mohou obce podle zákona 565/1990 Sb. o místních poplatcích vybírat. Konkrétně jsou k jeho výběru oprávněna lázeňská místa a místa soustředěného turistického ruchu. Jeho výběr je svěřen ubytovatelům. Maximální sazba poplatku je zákonem stanovena na 15 korun za den, ze zákona jsou od jeho placení, zjednodušeně řečeno, osvobozeny děti, senioři (starší 70 let) a osoby s těžkým tělesným postižením. A také ti hosté ubytovacích zařízení, jejichž pobyt není léčebný či rekreační (typicky účastníci služebních cest).

Lázeňský poplatek je primárně vybírán pro to, aby sloužil samosprávě pro investice, údržbu a úpravy infrastruktury sloužící lázeňství.

Obec poplatek může, ale nemusí vybírat. Podle nedávného výzkumu Vysoké školy hotelové jej v praxi vybírá pouze minimum obcí – v roce 2013 šlo o 14,5 procenta všech obcí. Ročně tyto obce z poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt získají asi 300 milionů korun. Pokud bychom výběr zúžili pouze na místa, v kterých fungují lázně, došli bychom k částce zhruba 70 milionů korun. Částka by mohla být teoreticky i dvojnásobná, pokud by v roce 2013 nebyla rozpuštěna Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, která tak nestihla projednat novelu zákona, v níž byl návrh na zdvojnásobení maximální výše poplatku. „Hoteliéři by s touto zvýšenou sumou byli zajedno, pokud by ovšem bylo zaručeno, že se takto vybrané prostředky opravdu vrátí do podpory cestovního ruchu a lázeňství. Návrh se dostal až do Poslanecké sněmovny, ovšem stalo se tak těsně před jejím rozpuštěním a projednáván nebyl. Nevím, zda se bude návrh nějakým způsobem ‚oprašovat‘, každopádně já jsem názoru, že tento poplatek, který v současné výši platí již asi čtvrt století, by zasloužil aktualizaci,“ uvedl Petr Kulhánek, primátor Karlových Varů a předseda Sdružení lázeňských míst ČR, jež bylo v roce 2012 (po konzultacích s hoteliéry a dalšími podnikateli) jedním z iniciátorů novely zákona.

Leč ani sedmdesát milionů není zanedbatelná částka, problém je ovšem v tom, že v řadě obcí nejsou tyto prostředky použity na to, k čemu měly sloužit. „Lázeňský poplatek je primárně vybírán pro to, aby sloužil samosprávě pro investice, údržbu a úpravy infrastruktury sloužící lázeňství,“ vysvětlil na dubnové COTakhle snídani Petr Kulhánek. Karlovy Vary jsou jedním z měst, kde jsou tyto prostředky použity kýženým způsobem (město formou lázeňského poplatku vybere asi 18 milionů korun ročně, čisté investice do lázeňské infrastruktury podle Kulhánka dosahují asi 30 milionů), v řadě obcí se ale do lázeňství vrací jen malá část prostředků. A nelze se divit tamním lázeňským a hotelovým subjektům, že jim tato praxe nevoní.

„Budeme-li mít jistotu, že prostředky vybrané formou lázeňských poplatků budou zpětně investovány do lázeňství, nemáme problém s tím vybírat poplatky i v případně zvýšené sazbě,“ řekl na COTakhle snídani prezident Svazu léčebných lázní ČR, generální ředitel Lázní Luhačovice a Léčebných lázních Jáchymov Eduard Bláha. O tom, že to lze zajistit, se podle něj může kdokoli přesvědčit třeba v Německu, kde jsou poplatky různě provázány s výhodami, které každý host získá. Město má jistotu, že pro něj hoteliér poplatky vybere, člověk zaplatí, ale zároveň získá zpět ve formě služeb. A město také zpětně deklaruje, na co byly prostředky opravdu použity. „Na druhou stranu si uvědomujeme rozdíly v naší ekonomice v porovnání se zahraničím a výše poplatků by se asi měla odvíjet od parity kupní síly, aby ve finále nepůsobila jako konkurenční nevýhoda,“ dodal Bláha. Ten zároveň připustil, že v některých lázeňských místech je situace složitější, jelikož tam veřejné plochy vlastní lázeňské společnosti. Automaticky se od nich očekává, že budou ze svého investovat do této infrastruktury, kterou ovšem užívají i ostatní subjekty v daném místě, aniž by se jakkoli podílely na její údržbě.

Vývoj příjmů lázeňských míst z místních poplatků za lázeňský a rekreační pobyt od roku 2000

Zdroj: www.rozpocetobce.cz, zpracování vlastní

Problematikou místních poplatků a jejich vlivu na rozvoj cestovního ruchu se zabýval projekt Vysoké školy hotelové v Praze, zpracovávaný pro Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Jeho hlavním cílem bylo analyzovat vliv poplatku z ubytovací kapacity a poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt na podporu rozvoje cestovního ruchu a navrhnout možné přístupy k legislativní úpravě zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. V závěrečné zprávě autoři mj. doporučují sjednotit oba tyto poplatky do jedné dávky a zahájit dialog mezi zúčastněnými stranami o účelové vázanosti vybraných prostředků na místních poplatcích ve vztahu k cestovnímu ruchu tak, aby byly tyto prostředky zpět investovány přímo do podpory cestovního ruchu v obcích.

Pochopitelně nás zajímalo, jak se závěry analýzy naloží její zadavatel, tedy Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. „Analýza bude následně sloužit i jako podklad pro osvětu, kdy MMR chce apelovat na obce, aby část poplatků investovaly zpět do rozvoje cestovního ruchu a podpořily tak konkurenceschopnost destinací,“ vysvětluje Vilém Frček z odboru komunikace MMR ČR. Dokument podle něj bude také podkladem pro jednání s dalšími resorty, do kterých spadá kompetence místních poplatků (ministerstvo financí, kraje, obce atd.). „Současně Ministerstvo pro místní rozvoj připravuje strategii rozvoje cestovního ruchu k provázání s koncepcí regionální politiky, kde by jeho připravovanou součástí za cestovní ruch bylo vypsání nového národního programu. Ten by mohl být zaměřen i na obce a destinační společnosti,“ dodává k problematice financování cestovního ruchu na regionální úrovni.

Foto: Thinkstockphotos.com