Globální finanční krize se začíná v tuzemském průmyslu cestovního ruchu projevovat v plné síle. Během příštího půlroku se bude lámat chleba. Ovšem oživení turistiky je nevyhnutelné, není proto třeba propadat skepsi. Podle některých odborníků navíc krize přispěje k pročištění trhu a ke zvýšení kvality služeb. Přesně podle rčení o tom, že všechno zlé je k něčemu dobré.
Média už dlouho čekala na téma, které by je s jistotou živilo po dobu delší než pár týdnů. A bohužel se dočkala – balzámem pro mediální magnáty z celého světa je aktuální finanční krize. Noviny, televize, internetové zpravodajské servery a další média napříč kontinenty se předhánějí v rozborech příčin a následků krize světového finančního systému. Svou troškou do globálního mlýna přispívají i žurnalisté píšící o cestovním ruchu. Česká média nejsou pozadu – často je možno číst o tom, jak turisté ztrácejí o naši zemi zájem a jak jdou hotely ke dnu. Negativní zprávy se totiž dobře prodávají. Názory na příčiny poklesu se ovšem různí. Zatímco jedni tvrdí, že Praha je okoukané a nebezpečné město, jiní vidí příčiny spíše v globálních ekonomických souvislostech. „Vývoj cestovního ruchu celosvětově se zpomaluje a není možné, aby Česká republika byla výjimkou,“ říká například Miroslav Bělovský, generální ředitel cestovní kanceláře OK-TOURS a člen představenstva Asociace cestovních kanceláří ČR. „Cestování je první zbytná věc. V době, kdy nastává ekonomická recese, se cestovní ruch zpomaluje,“ dodává.
Krize, nebo recese?
Jak už jsme naznačili v minulém vydání, odborníci se zatím neshodují v názoru, zda je pro současnou situaci možno použít termín krize. Většina se přiklání spíše k „milosrdnějšímu“ označení recese. V oblasti cestovního ruchu to platí jakbysmet, horší časy nás teprve čekají. „Recese de facto začíná, k poklesu příjezdů, byť mírnému, došlo teprve ve třetím čtvrtletí loňského roku. V dalších měsících musí být logicky ještě hůř a nám nezbývá než se modlit, aby situace nepřerostla v krizi. Nejbrutálněji se pokles podle mne projeví v prvním čtvrtletí, které je tradičně nejslabší,“ varuje Bělovský.
Dosavadní zkušenosti ubytovatelů prý hovoří o tom, že o klientelu přicházejí především dvou- a tříhvězdičkové hotely, stejně tak ubytovny a kempy. Hotely ve třídě čtyř či pěti hvězdiček zatím takové problémy nemají. Zdá se vám to v době, kdy mnozí hoteliéři hořekují nad přebytkem lůžek v luxusních ubytovacích kapacitách v hlavním městě a kdy se možnost úspor stává tématem číslo jedna, jako paradox? Pak vězte, že jde jen o paradox zdánlivý. Podle Miroslava Bělovského se totiž současný úbytek turistů týká především klasického leisure segmentu, tedy turistů vyhledávajících hotely nižších tříd. A u těch se ekonomi– cké vlivy projevují nejdříve. Ještě dlouhodobější pokles očekává u ubytoven a kempů, které jsou závislé především na domácí klientele. Ta je podle jeho názoru zpevňujícím se kurzem koruny motivována spíše k cenově výhodnějším zájezdům do některých zahraničních destinací než do tuzemských kempů. Jenže ani provozovatelé luxusních hotelů nemají vyhráno. Jejich služeb využívá především korporátní klientela, u které se pokles projeví se zpožděním, byť třeba ne v takové míře jako u klasických turistů. „Peníze na rok 2008 byly alokovány již dříve, teprve před koncem roku začali manažeři brát do rukou červené tužky a škrtat,“ vysvětluje Bělovský. Dříve naplánované konference a další akce jsou rušeny a nahrazovány například videokonferencemi. Z povahy korporátní klientely vyplývá, že úspora nákladů formou volby levnějšího druhu ubytování či použití nízkonákladových aerolinek nejsou většinou možné. Mnohá firma raději cestu zruší, než by riskovala, že její manažer zůstane kvůli zrušenému letu na některém zahraničním letišti. Stejně tak si lze jen těžko představit, že by ředitel nadnárodní korporace přistoupil na ubytování v tříhvězdičkovém hotelu na periferii. Fakt, že i luxusní hotely začínají mít o klienty nouzi, se podle Miroslava Bělovského projevuje v tom, že nyní nabízejí touroperátorům nebývale výhodné podmínky.
V této souvislosti se jistě nabízí otázka, jaká perspektiva asi čeká tuzemské poskytovatele služeb. V polovině prosince probleskly médii zprávy o tom, že v Evropě během příštího roku zbankrotuje na 200 tisíc firem. Mají se bát také hoteliéři a další podnikatelé v cestovním ruchu? Bělovský je názoru, že k bankrotům nemusí nutně dojít, pokud nemají tato zařízení problém s investováním. Koho dnes zajímají už pouze provozní náklady, může současnou recesi bez větší úhony přežít. Do vážných problémů se ale mohou dostat ti, kteří jsou zatíženi nutností pravidelných splátek úvěrů. Řada investičních plánů byla počítána z údajů, které byly před pár lety pravdivé, ovšem dnes zdaleka neodpovídají realitě. Asi málokdo počítal s vytížeností hotelů nižší než 70 % a kurz koruny vůči euru i dolaru byly někde jinde. „Přičteme-li k tomu neochotu bank restrukturalizovat úvěry, která je jednoznačná, mohou řadě investorů nastat krušné časy,“ komentuje Bělovský.
Situaci ale podle něj není třeba brát tragicky. Ekonomické teorie jednoznačně hovoří o tom, že po každé krizi přijde oživení. A praxe dává teorii za pravdu. Zkušenost navíc říká, že cestovní ruch je ovládán náladami. V době recese přestávají cestovat i ti, kteří peníze na cestování mají. A jakmile se nálada začne zlepšovat, lidé pocítí potřebu cestovat. „Potvrdilo se mi to třeba během nedávné návštěvy Rumunska, což je jeden z trhů, které mohou jít ještě dál. Naši tamní partneři jsou názoru, že jejich zákazníci, zejména z korporátní sféry, budou cestovat,“ uvádí šéf OK-TOURS. Firmy prý sice zkrátily rozpočty na cestování o 20 až 30 procent, takže jejich představitelé určitě nebudou v nejbližší době cestovat na Bali, ale sedět doma nezůstanou. Budou pouze hledat destinace, které jsou pro ně cenově výhodnější. A to je příležitost pro Prahu a Českou republiku. „Momentálního zpomalení bychom proto měli využít k přípravě produktů, které bychom mohli v dalších měsících a letech zužitkovat,“ říká Bělovský. Jedním z takových produktů je podle něj kalendář událostí, které se budou v Praze nebo České republice odehrávat. Takovýto ucelený přehled zatím v tuzemsku nevznikl, cestovní kanceláře jsou odkázány na vlastní schopnosti vyhledat si relevantní zdroje informací. Volání po kalendáři událostí zaznělo například na jednom z nedávných klubových dnů Asociace cestovních kanceláří ČR, kterého se účastnili zástupci magistrátu a Pražské informační služby. Její ředitelka naznačila, že by takový materiál mohl v rámci PIS vzniknout.
Pozitivně by se na vývoji českého cestovního ruchu v příštích měsících mělo podepsat české předsednictví v Radě Evropské unie. Během prvních šesti měsíců tohoto roku se v souvislosti s předsedni-ctvím uskuteční až 30 tisíc cest ze zahraničí. Půjde o účastníky různých ministerských a dalších setkání, kteří všichni budou potřebovat hotely a další návazné služby. „To pochopitelně sledujeme a snažíme se využít každé příležitosti. V době, kdy se klasický leisure cestovní ruch zpomaluje, jde o ,oživující injekci’,“ říká Miroslav Bělovský. Připouští ale, že problémem je absolutní nedostatek informací o dění souvisejícím s předsednictvím. Je opět na každém poskytovateli služeb, zda je schopen potřebné informace včas získat.
Poučení do budoucna
Snad všechny ekonomické teorie počítají s tím, že ekonomický cyklus má své zákonitosti. Jestliže dnes někteří vidí světlo na konci tunelu a připravují se na oživení turistiky, měli by mít na paměti, že dříve či později musí dojít k další recesi. Je proto nabíledni otázka, zda si lze vzít ze současné situace nějaké ponaučení. Podle všeho asi ne. Hoteloví investoři nejsou podle Miroslava Bělovského kaskadéři, kteří se bezhlavě vrhají do nereálných projektů. Chybu je třeba hledat spíše na straně finan-čních expertů, jejichž prognózami se podnikatelé řídí. Podle předpovědí z loňského prvního pololetí se vyplatilo do cestovního ruchu investovat a žádné varování z úst odborníků nezaznělo. „Pokud ještě loni v létě hlavní finanční analytik jedné významné banky prohlásil, že doby, kdy Amerika kýchla a Evropa dostala rýmu, jsou pryč, šlo o fatální informaci,“ říká Bělovský.
Všechno zlé k něčemu dobré?
Ač to nemusí být každému na první pohled zřejmé, recese či krize mají i pozitiva. Jako jedno z hlavních uvádí Bělovský fakt, že se firmy musí zamyslet nad svou efektivitou. „Vidím to i na nás,“ dokumentuje svá slova na příkladu OK-TOURS Miroslav Bělovský a vysvětluje: „Začal jsem více chodit do ,procesu’ a přemýšlet, jestli někde není prostor pro zefektivnění.“ V obecné rovině pak věří v ještě větší profesionalizaci subjektů zapojených do cestovního ruchu – jmenovitě třeba restaurací, které se občas k turistům stavějí přinejmenším podivně. „Trh se pročistí a mělo by dojít ke zkvalitnění nabídky,“ předpovídá Bělovský. O recesi navíc mluví jako o období vhodném k nadechnutí, které by touroperátoři měli využít k pře hodnocení svých nabídek a instituce odpovědné za prezentaci metropole a země k přemýšlení o tom, jak přimět turisty k opakované návštěvě. Praha by se podle názoru Miroslava Bělovského měla prezentovat jako město, v kterém se neustále děje něco zajímavého. Opakovaně poukazuje i na nutnost harmonizace zahraniční prezentace země. I dnes si totiž podle jeho slov například expozice Prahy a agentury CzechTourism spíše konkurují, než aby se doplňovaly.
Na dotaz, zda v této oblasti může pomoci také třeba Asociace cestovních kanceláří ČR, v níž funguje jako člen představenstva, Miroslav Bělovský říká, že asociace slouží jednak jako platforma pro výměnu zkušeností klíčových hráčů v oboru, ale také jako sdružení, které má ambice předávat impulsy z praxe k řešení problémů cestovního ruchu. Děje se tak i v případě zahraniční prezentace. Leč zatím bez konkrétnějších výsledků. „Situace je taková, že všichni nás rádi vyslechnou, poděkují a konstatují, že máme pravdu. Problém je v tom, že není nikdo, kdo by se ujal koordinace těchto aktivit,“ uzavírá Miroslav Bělovský. Podle svých slov nemá ambice komukoli radit, nicméně pokud jde o jednotnost propagace, poučit bychom se měli třeba v Rakousku, Finsku či Švýcarsku.
Petr Manuel Ulrych