Křidýlko nebo stehýnko?

Petr Manuel UlrychBylo mi sedm, jemu čtyřiasedmdesát a byl mou oblíbenou postavou. Možná i proto, že byl jako já baculatý. Každopádně byl pro mě symbolem dálek. Kamion, ve kterém stál na palubní desce či na kabině, byl pro mě rázem víc než „obyčejná liazka", která přijela odněkud ze Slovenska. O pár let později už jsem vnímal souvislosti trochu jinak – z někdejšího symbolu exotiky se v mých očích stal jedním ze symbolů „toho pravého západu", podobně jako cola v plechovce, džíny či červenobílé krabičky cigaret s fotkou kovboje v bílém stetsonu. Ptáte se, o kom či o čem je řeč? Samozřejmě o „Mišelínovi", symbolu francouzské společnosti Michelin.

Tenkrát jsem ovšem neměl ani ponětí o tom, že tento výrobce pneumatik má i jiné aktivity. O průvodci, který anonymně hodnotí restaurace, jsem se poprvé dozvěděl až mnohem později – to když jsem prvně viděl film Křidýlko nebo stehýnko a dostalo se mi poučení, že podobné hodnocení gastronomických provozů skutečně probíhá. Zmíněný snímek s excelujícím Luisem de Funès se rázem stal jedním z mých nejoblíbenějších a dlouho jsem ho bral jen jako další ztřeštěnou komedii. Nemohl jsem samozřejmě tušit, že ony legrační scény z továrny na syntetické jídlo dostanou v budoucnu téměř reálný základ. Kdyby mi tenkrát někdo tvrdil, že se budou jednou prodávat třeba párky, v kterých bude maso nahrazeno směsí z rozemletých kůží, kostí a bůhvíčeho ještě, nevěřil bych. Dnes je to bohužel realita. Ke zmíněnému filmu se mimochodem ještě více přiblížili zhruba před rokem v Číně, kde se údajně na trhu objevila falešná rýže vyrobená z brambor, batátů a umělé hmoty. Tady už končí legrace, tady jde o holý život!

V restauracích oceněných Michelinem hosty samozřejmě podobné prefabrikované „lahůdky" nečekají. Před oněmi zhruba pětadvaceti lety jsem pochopitelně nepředpokládal (a jistě nejen já), že se v slavném průvodci jednou objeví i české restaurace. Ale stalo se! Připomeňme, že první „českou" hvězdičku udělili inspektoři Michelinu v roce 2008 restauraci Allegro v pražském hotelu Four Seasons. Té ovšem tehdy šéfoval Ital Andrea Accordi, takže jsem to bral jen jako poloviční úspěch. Z mého pohledu je mnohem významnější rok letošní – nejenže v průvodci najdete už dvě restaurace ohodnocené michelinovskou hvězdičkou (Le Degustation Bo­hême Bourgeoise a Alcron), ale navíc mají obě české šéfkuchaře, Oldřicha Sahajdáka a Romana Pauluse. U prvního jmenovaného podniku je navíc sympatické i to, že je jeho koncept postaven na tradiční české kuchyni. Nezbývá než doufat, že si oba podniky své hvězdičky udrží a že je nepotká osud Allegra. To loni přišlo o Accordiho a letos o hvězdičku. A co víc – hotel i s restaurací je podle aktuálních informací na prodej…

 Petr Manuel Ulrych
petr.ulrych@cot.cz