Události posledních týdnů opět potvrdily platnost starého přísloví o tom, že jsou-li dva ve při, třetímu zdobí tvář šťastný úsměv. A ukázalo se také, že rovnice platí i v případě více proměnných. Začalo to Tuniskem, pokračovalo Egyptem a skončilo (?) Libyí. Když se ve dvou zemích perou a ve třetí padají bomby, ve čtvrté, páté, šesté a bůhvíkolikáté si tak trochu mnou ruce v naději, že ukousnou o něco větší díl z onoho lákavého turistického koláče a minimálně v tomto roce přitáhnou o něco víc turistů. Bez ohledu na to, že v Egyptě a Tunisku se cestovní ruch pomalu vrací do starých kolejí, s podobnými nadějemi vzhlížejí k blížící se letní sezoně třeba ve Španělsku, Turecku, Řecku či Bulharsku. A samozřejmě i v Chorvatsku, což má pro Čechy poměrně zajímavé konsekvence.
Psát o tom, že je u českých turistů Chorvatsko dlouhodobě na špici zájmu, by bylo nošením dříví do lesa. Problém je ovšem v tom, že zálibu v jadranských plážích s námi sdílejí i jiné (větší a hlavně bohatší) národy, což se naplno ukazuje právě nyní. Někteří touroperátoři totiž začínají zjišťovat, že sehnat dodatečné kapacity v chorvatských letoviscích je složité, ne-li nemožné. Poptávka vzrostla nejen u nás, ale také třeba v Německu. A uhádnout, komu dají chorvatští hoteliéři v takové situaci přednost, není úplně těžké.
Léta jsme se ujišťovali v tom, jak oblíbenými hosty v Chorvatsku jsme. Znáte to: „Zase ty Česi. Zábavný lidi. Donesou kytaru a zpívajů: Z Chradišťáááá… A povídajů. Chytrý jako delfíni. Jinak dobrý hosti…“ Jenže když už citujeme onu reklamu, klíčová je tam trochu jiná pasáž: „Ale na pití, to je jiná vec. Protože vozí jen tu svoji (a následuje jméno oblíbené minerálky).“ Ano, oni na jedné straně oblíbení Češi jsou při pohledu z druhé strany také poměrně velcí škudlilové. Auta s českými espézetkami narvaná jídlem a pitím jsou samozřejmě chorvatským restauratérům, hoteliérům a obchodníkům trnem v oku. Může jim mít někdo za zlé, že dají své kapacity raději k dispozici movitějším klientům?
City a přátelské vazby jsou pěkná věc, ale v byznysu zkrátka obvykle vítězí finance. Zní to tvrdě, ale je to tak. A nic na tom bohužel nezmění ani dlouhodobě férový přístup českých touroperátorů. Jejich nářky jsou sice oprávněné, ale také marné. Musíme se prostě smířit s tím, že lastminutových zájezdů k Jadranu letos tolik nebude. Ale nad tím není třeba zoufat. Je dokonce možné, že se díky tomu další část Čechů naučí kupovat zájezdy zavčas a nespoléhat na nabídku na poslední chvíli. A navíc už příští rok může být zase všechno jinak a o Čechy i s jejich minerálkou se bude na mezinárodním trhu svádět lítý boj.
Petr Manuel Ulrych,
petr.ulrych@cot.cz