Český statistický úřad zveřejnil na konci října statistiku příjezdů zahraničních návštěvníků do České republiky od ledna do srpna letošního roku. Dlužno podotknout, že nejde o příliš veselé čtení. Turisté se z ulic českých měst vytrácejí. To má sice ten pozitivní efekt, že se mohu cestou z práce libovolně zastavit na Karlově mostě, a dokonce rozpřáhnout ruce, ale to je asi jediný klad. Vrásky na čelech incomingových operátorů, hoteliérů a dalších podnikatelů začínají být hlubší než podzimní orba. A mohou za to nejen srpnové povodně, pokles byl zaznamenán již v prvních sedmi měsících roku.
Ředitel České centrály cestovního ruchu David Gladiš vidí hlavní příčiny poklesu zejména v celosvětové stagnaci v posledním roce, ale také v některých dlouhodobě neřešených problémech v České republice. Mezi nimi jmenuje například nedostatečné značení v cizích jazycích či okrádající taxikáře. S těmito argumenty je třeba souhlasit, především v případě drobné pouliční kriminality však není třeba jejich váhu zveličovat. Kdyby skutečně turisté nejezdili do zemí či měst, v kterých jim hrozí okradení či přepadení, už dávno by se ekonomicky zhroutily. To se týká například Jamajky, kterou mnozí cestovatelé považují za jednu z nejnebezpečnějších zemí pro turisty, ale počty návštěvníků kvůli tomu neklesají. Dalším příkladem budiž Rio de Janeiro, město proslulé nejen karnevalem, sochou Krista či Cukrovou homolí, ale také vysokou koncentrací chudiny a s tím spojenou trestnou činností. Ročně zde násilnou smrtí zemře více jak 10 000 lidí a drobné krádeže snad ani nejde spočítat. Přesto patří k nejatraktivnějším světovým cílům, které ročně navštíví miliony turistů. A to i navzdory tomu, že rizika jsou známa a většina turistických materiálů, včetně těch vydávaných přímo v Brazílii, na ně upozorňuje. To jen my v Praze máme pocit, že uděláme lépe, když budeme diplomaticky mlčet například o kapsářských bandách operujících v tramvajích.
Jak jsem se mohl nedávno sám přesvědčit, faktorem, který nejvíce rozhoduje o návštěvnosti příslušné destinace, je její atraktivita a schopnost prodat své vlastní přednosti. Mám osobní zkušenost, že pouliční kriminalita až tak důležitou roli nehraje. Během pobytu v Riu jsem byl svědkem jednoho přepadení a druhé málem zažil na vlastní kůži, přesto bych další příležitost k návštěvě okamžitě využil. V tomto ohledu se máme stále ještě hodně co učit. Jistě, boj s kriminalitou nesmíme vzdát, ale možná ještě více musíme usilovat o to, aby si například i taxikářem okradený turista odvezl z Prahy veskrze pozitivní dojmy a chtěl se do města vrátit.
-zdh-