V cestovní kanceláři Carlson Wagonlit Travel dochází v těchto týdnech k poměrně zásadní změně. Po dlouhých 16 letech odchází z jejího čela do důchodu generální ředitel JUDr. Josef Šesták, do jehož židle na začátku listopadu usedne Jiří Homolka, dosud řídící české zastoupení letecké společnosti Swiss Air Lines. S „otcem zakladatelem“ Josefem Šestákem jsme hovořili o pocitech, s jakými CWT opouští, a také o jeho plánech na příští měsíce.
Šestnáct let u jedné firmy je na současné poměry až nápadně dlouhá doba. Jak vypadala vaše předchozí pracovní dráha?
Pro někoho to opravdu může působit divně, ale já za celou svoji kariéru vystřídal pouze dvě zaměstnání. Od dvaceti let jsem pětadvacet let pracoval u ČSA, posledních šestnáct let pak v Carlson Wagonlit Travel. Jsem na to pyšný, protože obě firmy mi hodně daly. ČSA mi jako svobodnému a nadšenému mladíkovi ze Znojma, který přišel do Prahy, otevřely cestu do světa. Navíc jsem se tam setkal s úžasnou partou lidí, s kterými se přátelím dodnes.
A Carlson? Začátky nebyly jednoduché. Firmu tady téměř nikdo neznal, mnozí si dokonce mysleli, že z ČSA odcházím prodávat železniční jízdenky. O první zákazníky jsme se museli prakticky „poprat“. O to víc mě těší ona cesta, kterou jsme od roku 1991 na českém trhu ušli. Do důchodu mohu odejít s klidem na duši, protože firma je na vrcholu a předávám ji v dobrém stavu. Letošní obrat předpokládám ve výši zhruba 700 milionů korun, což bude, podobně jako v uplynulých letech, náš rekord. Je ale jasné, že můj nástupce bude muset věnovat velkou péči tomu, aby tento rostoucí trend udržel. To určitě nebude jednoduché, protože letecké společnosti zrušily IATA komisi, jsou stále problémy s incentivami, se získáním a s udržením klientů, se zachováním transakčních poplatků na určité úrovni apod. To se pochopitelně netýká pouze naší cestovní kanceláře, ale celého trhu. Nejen svému nástupci, ale prakticky všem kolegům z branže držím palce a přeji jim, aby v klidu, míru a pohodě pokračovali dál. Aby byli spokojeni nejen oni, ale i jejich klienti. Podotýkám, že to není žádná laciná fráze, to myslím vážně. Celý život jsem totiž zastával filozofii obchodování typu „vítězství – vítězství“, tedy že mají mít z obchodu prospěch obě strany.
|
Říkáte, že firmu předáváte s klidným srdcem. Nebude vám práce chybět? S jakými pocity odcházíte?
Pocity mám smíšené. Na jedné straně mám velkou radost, že jsem se k tomuto kroku odhodlal. Na západní poměry jsem totiž ještě relativně mlád a kolegům z ústředí se mé plány odejít do penze vůbec nezamlouvaly. Já ovšem neodcházím s tím, že bych seděl doma. Budu se pochopitelně více věnovat rodině a třeba také sportu, nicméně plánuji, že se budu velmi aktivně věnovat i některým pracovním činnostem. Po krátkou dobu mimo branži, k čemuž jsem se této firmě smluvně zavázal. Budu externě učit na vysoké škole. Své zkušenosti a vědomosti nechci zahodit, proto plánuji v budoucnu další eventuálně konzultantskou činnost, nejsem však rozhodnut kde a jakou. Na to mám ještě čas minimálně do konce tohoto roku.
Na druhou stranu se mi odchází těžko, protože oněch šestnáct let, během kterých jsem s touto firmou prožil dobré i zlé, mi již nikdo neodpáře. Ale přece jen nakonec zvítězil pocit zodpovědnosti vůči rodině, přátelům a také svému zdraví, který mi velí začít se více věnovat radostem. Mimoto se už docela těším na dny, kdy budu moci spát třeba do devíti a nebudu prakticky nic muset.
Hovoříte o radostech. Které máte na mysli? Jaké máte záliby?
Předně zmíním neustále se rozrůstající rodinu. Pak také třeba sport (rád hraji rekreačně tenis, bowling). A že po sportu lépe chutná pivo a nějaká ta svíčková nebo pečené koleno, o tom asi mluvit nemusím. Nadto budu mít dost práce na nedávno zrekonstruovaném domě a bytě. Plánuji také, že párkrát do roka s manželkou vyrazím do světa, protože cestování je můj velký koníček.
Máte kromě těchto plánů ještě nějaký sen, který byste si v důchodu rád splnil?
Měl jsem v životě to štěstí, že díky zaměstnání, dobrým přátelům a rodině se mi většina snů splnila. Takže asi největším přáním, od kterého se vše odvíjí, je, aby mi i nadále sloužilo dosud pevné zdraví. Jsem optimista a život mě baví, proto tady chci být co nejdéle.
Text a foto: Petr Manuel Ulrych