Jolana Kopřiva Myslivcová: Turista je někde stále ještě „škůdce“

O jaké památky stojí zahraniční turisté? V čem je specifická poptávka milenialů? A nacházejí v našich památkových objektech to, za čím přijeli? To byly jen některé z otázek, které jsme položili předsedkyni Sekce památek a významných turistických cílů Asociace cestovních kanceláří ČR Jolaně Kopřiva Myslivcové. A vzhledem k tomu, že ve své škole cestovního ruchu TYRKYS vzdělává průvodce, řeč byla samozřejmě i o nich.

Výzkum, který byl prováděn v minulých letech, ukázal, že návštěva památek je pro drtivou většinu zahraničních turistů hlavním důvodem pro návštěvu České republiky. Odpovídá to podle vašich zkušeností realitě?

Bezesporu. Česká republika je prioritně destinací poznávacího cestovního ruchu a ona záviděníhodná koncentrace hradů, zámků, muzeí a církevních, technických a jiných památek, kterou máme na svém území, dává našemu incomingu tvář. ­Bohužel ne všechny památky jsou na boom cestovního ruchu připraveny a některé jsou dokonce veřejnosti nepřístupné.

Dají se v poptávce po návštěvě tuzemských památek vysledovat nějaké trendy?

Nevím, jestli se jedná přímo o trendy, každopádně určité tendence se najít dají. Poptávka po památkách do značné míry souvisí s tím, z jaké vzdálenosti k nám ten který turista přijíždí, i jestli se jedná o první či opakovanou návštěvu. Ten, kdo je u nás poprvé, a zvláště přijíždí-li z větší vzdálenosti či dokonce ze zámoří, z pochopitelných důvodů vyhledává nejznámější památky. Typicky třeba ty, které jsou zapsány na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Turisté, kteří k nám přijíždějí opakovaně, pak stále častěji vybočují z hlavních schémat a pídí se i po památkách, které nejsou notoricky známé. A zapomenout nesmím ani na klienty, kteří přijíždějí za určitými specifickými tématy – tady zmíním třeba kubistickou Prahu či románské Posázaví. Rakouští klienti třeba často putují po místech spojených s životem Habsburků na našem území.

Odráží se na zájmu zahraničních cestovních kanceláří nebo individuálních turistů to, jak se Česká republika aktuálně prezentuje? Je tedy třeba letos znát větší poptávka po barokních památkách?

Konkrétně barokní památky jsou podle mého názoru stálicí v poptávce. Už proto, že tento sloh se významně zapsal nejen do architektury Prahy, ale i dalších míst. Osobně barokní téma nevnímám jen jako téma jednoho roku, to je příliš krátká doba. Myslím, že baroko by mělo být propagováno déle a zpracováno podrobněji.

Trh s průvodcovskými službami je v Česku nepřehledný. Sázkou na jistotu jsou průvodci se zkouškou profesní způsobilosti

Nicméně příští rok už se bude Česká republika ve světě prezentovat svými prvorepublikovými památkami, v roce 2019 pak budou v centru pozornosti místa spojená s pádem komunistického režimu, technické památky apod. Myslíte, že se těmito tématy podaří zahraniční klientelu oslovit?

Já myslím, že určitě ano, byť jako „barokář“ jsem názoru, že nosnější jsou témata spojená s architektonickými slohy a velkými výročími. Uznávám ale, že i dějiny 20. století jsou důležité a že si tato témata svoji klientelu najdou.

Ona sekce, které v Asociaci cestovních kanceláří ČR předsedáte, má v názvu vedle památek také další významné turistické cíle. Mění se nějak v čase význam těchto dvou světů v poptávce klientů?

Záleží na tom, co si představujete pod oním pojmem „další významné turistické cíle“…

Pokud vím, jsou členem sekce třeba pivovary.

Tak třeba pivovary chápeme jako památky, resp. jako technické památky, a ty v současnosti zažívají téměř neuvěřitelný boom. Do oné škatulky dalších významných turistických cílů spadají třeba zoologické zahrady či výrobní podniky, které umožňují exkurze do svých závodů. Například exkurze do mladoboleslavské Škodovky či do jaderné elektrárny v Temelíně jsou vyprodané dlouho dopředu. Takže ano, o tyto cíle je vysoký zájem, v celkových číslech ale samozřejmě klasickým historickým památkám konkurovat nemohou.

Poslání památkové sekce ACK ČR chápu tak, že má propojovat majitele a provozovatele památek a turistických cílů s cestovními kancelářemi. Daří se to, podle vás?

Řekla bych, že za těch sedm let, co sekce funguje, jsme odvedli docela velké množství práce. Mimo jiné jsme si definovali bariéry, které mezi cestovními kancelářemi a památkami byly, a postupně se je snažíme překonávat. Cílem je ono propojení, o kterém jste hovořil, a v konečném důsledku pak zvýšení návštěvnosti památek.

citát: Na čem by se ještě dalo zapracovat, to je třeba i propagace památek, zejména na sociálních sítích.

Některé památky jsou této spolupráci naprosto otevřeny, stojí o turisty, vycházejí jim vstříc a pořádají pro ně řadu akcí. Na opačném pólu je stále ještě řada majitelů či správců památek, kteří v turistech vidí „narušitele“ či dokonce „škůdce“.

Opravdu? Z logiky věci přece vyplývá, že cestovní kanceláře a památky se vzájemně potřebují a budou si vycházet vstříc…

Je pravda, že na tomto poli se toho udělalo také hodně, ale i zde je co zlepšovat. Dlouho třeba voláme po možnosti fakturace vstupného nebo platby vstupného on-line. Uvědomme si, že když má průvodce platit za každého klienta třeba 300 korun vstupného, a klientů má ve skupině 30, musí s sebou nosit dosti vysoké obnosy, což není právě bezpečné. Druhá věc je otázka provizí ze vstupného – to u nás bohužel nefunguje.

Zájem o památky je třeba pěstovat již u dětí

Zmínila jste bariéry, které jste si pojmenovali a pracujete na jejich odstraňování. Které to jsou?

Jde o často klasické problémy, o kterých se dlouhodobě hovoří. Například dostupnost památek, parkování, přístupnost objektů pro méně pohyblivé klienty, chybějící popisky v cizích jazycích, kvalita průvodcovské služby v cizích jazycích apod. Na druhou stranu ale musím říct, že majitelé a správci památek odvedli velké množství práce a mnohé expozice se radikálně vylepšily. Pokud jde o zacílení na domácího klienta, je znát velký pokrok. V případě zahraničního klienta je u řady památek ještě co dohánět.

Na čem by se ještě dalo zapracovat, to je třeba i propagace památek, zejména na sociálních sítích. A to nejen na Facebooku, ale zejména na Instagramu, coby „obrázkovém“ médiu. Vždyť cestování, památky a obrázky patří neodlučitelně k sobě.

To souvisí i s měnícími se potřebami turistů. Prim dnes v globálním měřítku hrají milenialové, kteří jsou ve svých nárocích přece jen trochu specifičtí. Mají zájem o památky? A pokud ano, umí je naše objekty oslovit?

Zájem určitě mají. Tito lidé jsou zvyklí žít on-line, takže je neustále vidíte s telefonem v ruce, případně na selfie tyči. Pořád něco natáčejí či fotografují, takže občas připomínají spíš reportéry než turisty. A čím dál větší důraz kladou na zážitek. Toto vše musí mít majitelé a správci památek na paměti – expozice musí být interaktivní, prosty dlouhých textů apod.

Vraťme se ještě k průvodcům, které jste zmínila v odpovědi týkající se oněch bariér, které se snažíte bourat. Vy se svojí školou přispíváte k jejich vzdělávání, jste s nimi v pravidelném kontaktu a můžete tedy srovnávat. Opravdu patří kvalita průvodcovských služeb mezi bariéry?

Nelze samozřejmě paušalizovat, je to případ od případu, resp. objekt od objektu. Někde jsou průvodci úplně skvělí, někde je to na opačném pólu. Souvisí to podle mě s trendem změny průvodcovské služby. Průvodce ve 21. století je spíkr, moderátor i manažer prohlídky. Neměl by slepě přeříkávat naučený text, jeho výklad by měl být přizpůsoben zájmům i věku dané skupiny. Musíme přijmout jako fakt, že jsou lidé, kteří nemají takový vztah k historii a nemá smysl jim některé věci vysvětlovat do takové hloubky jako milovníkům historie. Úkolem průvodce v takovém případě musí být lidi navnadit a zájem o hlubší poznání v nich vzbudit, ne je utlouct fakty. Nedostatky bývají u průvodců stále ještě v jazykové oblasti. Já třeba vnímám nedostatek německy hovořících průvodců, logicky je u nás málo také průvodců schopných nabízet výklad v ne zcela běžných jazycích včetně jazyků asijských. Na druhou stranu – nedělejme si iluze, není možné obratem vyškolit potřebné množství čínsky nebo korejsky hovořících průvodců. To je otázka několika let. A druhá věc jsou prezentační dovednosti každého průvodce – musíme s nimi pracovat, naučit je mluvit a vnést do jejich projevu emoci, nadšení, …

Je práce průvodce pro současnou generaci atraktivní? Je dost zájemců?

To jste trefil hřebíček na hlavičku. Pro některé atraktivní je, pro řadu ale ne. A to z jednoho prostého důvodu – je to práce náročná, už proto, že se průvodce musí neustále učit. Žádná prohlídka není stejná, pokaždé musí průvodce reagovat na jiné podněty a odpovídat na jinak cílené dotazy. Vše se vyvíjí a průvodce na sobě musí celoživotně pracovat. Nikdy nemůže říct, že už ví a umí vše. A to je pro určitou část mladých problém, protože na sobě pracovat nechtějí. Nicméně existuje naštěstí řada těch, kteří hledají nové výzvy, kreativitu a smysluplnost, a to jim práce průvodce nabízí, a tím je naplňuje.

Kam se podle vás bude problematika památek coby turistických cílů ubírat v příštích letech? Troufnete si na prognózu?

To je těžká otázka, protože to závisí mimo jiné na obecném vývoji ve světě. Ale pokud budeme vycházet z toho, že se nestane nic zásadního, zájem o památky bude přetrvávat. Nicméně musíme pro to také něco dělat, a to již dnes. A začít musíme u malých dětí, protože pokud rodina, mateřská škola či základní škola přivede děti do památek, ony tím zachytí první paměťovou stopu, díky které budou mít o památky zájem i v dospělosti. S potěšením proto sleduji, že se řada památek začala na děti specializovat a připravují pro ně různé programy. A také pomocné materiály pro pedagogy, aby jim ulehčily přípravu. Následováníhodným příkladem může v tomto směru být třeba Muzeum hlavního města Prahy.

Základ by měl být v rodině, ale opomíjet nelze ani aktivitu škol. A tady musím bohužel konstatovat, že legislativa týkající se školních výletů, je čím dál složitější a svým způsobem obdivuji učitele, kteří se s dětmi vůbec někam vypraví.

Foto: archiv Jolany Kopřiva Myslivcové, Shutterstock.com

Petr Manuel UlrychC.O.T. media
šéfredaktor časopisu COT a portálu iCOT.cz
petr.ulrych@cot.cz