V prosinci po šesti letech opustila Jihočeskou centrálu cestovního ruchu, když kývla na nabídku ministra, aby se ujala řízení Odboru cestovního ruchu Ministerstva pro místní rozvoj České republiky. Do nové funkce vstoupila Jitka Fatková s elánem a s ambiciózními plány – mimo jiné na stvoření zákona o cestovním ruchu.
Jaké jsou vaše zkušenosti po dvou měsících v nové funkci?
Předně musím říct, že mne ta práce opravdu baví. Je možné, že mé iluze jsou neskonale větší, než pak bude reálný výsledek, ale já jsem zvyklá jít do boje čelem. Nejsem typ, který by a priori říkal, že něco nejde, a čekal, co se stane. Pravda, musela jsem si trošku zvyknout na to, že tento úřad je oproti mým předchozím působištím malinko pomalejší a některé věci nejdou tak rychle, jak bych třeba chtěla. Zavazující je pro mne spolupráce s profesními organizacemi a asociacemi, kde možná i někdo čeká na to, co se bude dít dál a jakým způsobem se situace vyvine. Jak jsem vytušila z reakcí některých lidí, ne vždy asi tento odbor komunikoval dle jejich představ. Novou zkušeností pro mne byla také spolupráce s lidmi, které jsem si nevybírala. Ale musím říct, že jsme si na sebe poměrně rychle zvykli. Zároveň ale musím říct, že přede mnou stál úkol činnost odboru zefektivnit. Po zralé úvaze jsem proto zrušila osm z původních osmadvaceti pracovních míst.
Na ministerstvo jste přišla s několika hlavními cíli. Pojďme se na ně podívat detailněji. Na prvním místě jste uvedla úspěšné nastartování a bezproblémový průběh Národního programu podpory cestovního ruchu…
Ten byl v době mého nástupu částečně v běhu. Dáno bylo mimo jiné jeho téma, kterým je sociální cestovní ruch. Doladili jsme jeho zásady a v polovině února tento program a jeho podprogram Cestovní ruch pro všechny oficiálně vyhlásili. Smyslem programu je zapojit do cestovního ruchu některé skupiny obyvatel, které byly dosud z cestovního ruchu vyčleněny nebo jim tyto služby byly hůře dostupné. Jedná se o mládež, seniory, rodiny s malými dětmi a handicapované osoby. Žadateli mohou být podnikatelé působící v oblasti ubytovacích a stravovacích služeb, cestovních kanceláří a agentur či jiných rezervačních souvisejících činností. Alokace pro letošní rok je sto milionů korun, přičemž podnikatelé mohou předkládat projekty s rozpočtem od jednoho do pěti milionů korun. Dotace bude činit padesát procent, druhou polovinu rozpočtu pak budou tvořit vlastní finanční prostředky žadatele. Žádat mohou o podporu na tvorbu nabídek pro zmíněné cílové skupiny. Ale nejen to, do výše dvaceti procent budeme podporovat i dovybavení potřebnou infrastrukturou, jako jsou bezbariérové vstupy, dětské koutky, bazény a podobně.
Slovní spojení sociální cestovní ruch může řadě podnikatelů asociovat aktivity, které nejsou příliš výdělečné, pokud nejde zcela o charitu. Myslíte, že bude o podporu projektů v této oblasti mezi podnikateli zájem?
Myslím, že ano. Jedná se totiž o skupiny obyvatel, jež mohou cestovat během celého roku a které tak mohou pomoci řešit jeden z hlavních problémů cestovního ruchu u nás, jímž je sezonnost. Cestovní ruch pro všechny by tak měl mít pozitivní vliv mimo jiné na zaměstnanost v oboru. Navíc si nemyslím, že by šlo o zcela nová témata, například na rodiny s dětmi či seniory byly nabídky zaměřeny i dříve. Otázka druhá je, co vše dokážou podnikatelé do tohoto poměrně obecně formulovaného tématu zahrnout. Naše představa je taková, že to budou nabídky pro cílové skupiny formou jedno-, dvou- i vícedenních programů, slevové karty platné na nabídky spolupracujících podnikatelů a podobně. Jak ale říkám, jde o otevřené téma a bude velmi záležet na fantazii podnikatelů, co budou chtít v rámci této podpory financovat. Termín pro podávání žádostí je do 15. dubna, pak budou následovat zhruba dva měsíce na vyhodnocení. Realizace projektů pak může trvat až do konce roku 2011, ovšem přidělená dotace musí být vyčerpána a vyúčtována do konce letošního roku.
Na druhém místě mezi svými cíli jste měla aktualizaci Koncepce státní politiky cestovního ruchu na období 2007 – 2013. Tedy dokumentu, který vznikl poměrně nedávno. Máte opravdu pocit, že už musí být aktualizován?
Mám, a sice z jednoho hlavního důvodu. Žádný dokument s tak dlouhou platností nemůže zůstat neměnný. Myslím, že polovina období, na které je dokument platný, je vhodným časem pro zamyšlení, zda nám tam nechybí nějaké téma či zda jsme se zcela neminuli nějakým doporučením. Ti, kterých se Koncepce týká, tedy kraje, regiony a subjekty z oblasti cestovního ruchu, by měli být motivováni do ní nahlédnout a zamyslet se, zda tam něco nepostrádají. Příkladem mohou být právě zmiňovaný sociální cestovní ruch, památky UNESCO či zákon o cestovním ruchu. Tedy témata, která by měla být v nějakém strategickém dokumentu podchycena. Samozřejmě všichni jsme si vědomi, že koncepce a strategie jsou dokumenty, do kterých málokdy a málokdo nahlíží, nicméně měly by plnit svůj účel. Je ale možné, že zjistíme, že není co aktualizovat, že jde o materiál dostačující. To bychom měli znát z reakce profesních sdružení, škol cestovního ruchu, krajů a dalších partnerů.
Z první schůzky pracovní skupiny, která se za tímto účelem sešla, jsem ale nabyl dojmu, že to není problematika, která by její členy příliš trápila…
Máte pravdu, ale to bylo nejspíš dáno tím, že všichni mají velká očekávání hlavně od zákona o cestovním ruchu, jehož věcný záměr bychom rádi připravili a který byl na této schůzce také diskutován. Koneckonců to, co pak budou kraje, turistické regiony a oblasti dělat, bude vyplývat i z tohoto zákona, nejen z koncepce. Oba tyto dokumenty se prolínají, takže si nemyslím, že bychom se tímto tématem zcela minuli.
A není to také tím, že jako národ máme trochu sklon k pasivitě?
Určitě. Máme jeden velký handicap – mnohdy čekáme a křičet začneme v okamžiku, kdy už se nedá nic dělat. Toho se trochu obávám i v případě věcného záměru zákona o cestovním ruchu… Proto jsme ostatně chtěli, aby jak ke Koncepci, tak k záměru zákona vznikla co možná nejširší skupina, která třeba nebude sama vyvíjet velkou iniciativu, ale bude se alespoň vyjadřovat k něčemu, co dá dohromady někdo jiný.
Každopádně zasloužíte pochvalu za to, že jste do hry vtáhla profesní svazy a další partnery. Otevření a přiblížení činnosti vašeho odboru odborné veřejnosti jste v prosinci uvedla jako jeden ze svých cílů. A před chvílí jste hovořila o tom, že chcete zlepšit dosud ne zcela dobrou komunikaci odboru s asociacemi. Co dalšího pro to děláte?
Zatím toho popravdě mnoho nebylo, kromě toho, že jsme se u různých příležitostí společně sešli. V tuto chvíli jde spíš o navázání komunikace, abych zjistila, jaké problémy jednotlivé asociace ve skutečnosti trápí. Navíc náš odbor v současné době realizuje projekty podpořené z Integrovaného operačního programu, které jsou co do obsahu i financí velmi obsáhlé a bez spolupráce s profesními organizacemi se jejich realizace neobejde. Mluvím zejména o projektech v oblasti kvality, jež jsou součástí systému CzechQuint. Nemyslím si, že by Odbor cestovního ruchu MMR byl natolik fundovaný, že by tyto projekty mohl řešit sám. Obsah a očekávané výstupy by nám měly nadiktovat právě profesní svazy.
Zmínila jste záměr připravit zákon o cestovním ruchu. O tom se v minulosti hovořilo často. Co přivedlo k tomuto záměru vás?
Už velmi dlouho nás v této oblasti provází nesystematičnost. Pociťují to nejen organizace, které mají na starosti rozvoj cestovního ruchu v krajích a regionech, ale třeba i agentura CzechTourism, která nemá v každém kraji komunikačního partnera. Navíc je třeba vnímat, že dnes je cestovní ruch z velké části financován z fondů Evropské unie, které ale jednou skončí. A my nejenže neumíme plánovat, ale ani si nedokážeme představit, jak bude cestovní ruch v budoucnu financován a jaké využití najdeme pro to, co bylo z evropských fondů vybudováno. Možná proto, že tu problematiku znám z vlastní praxe, jsem názoru, že to nejde řešit jinak než zákonem. Třeba ale zjistíme, že existuje i jiná cesta. Každopádně se neobejdeme bez systémového řešení, pokud nemáme žít jako dosud od voleb k volbám. Zákon by měl zamezit tomu, aby se po volbách bouralo to, co bylo v uplynulých čtyřech letech vybudováno. Je mi jasné, že to bude boj, už proto, že v některých regionech organizace destinačního managementu úspěšně fungují a budeme muset hledat kompromis, který by je nepoškodil. V každém případě bychom rádi do květnových voleb zformulovali struktury a návrh financování cestovního ruchu v České republice.
Všechny předchozí pokusy o stvoření takového zákona selhaly. Opravdu věříte tomu, že se to tentokrát podaří? A kdy bychom podle vás tuto normu mohli mít?
Od právníků vím, že standardní proces může trvat devět až dvanáct měsíců, za reálný termín bych považovala polovinu příštího roku. Bez zákona se můžeme v blízké budoucnosti dostat do problémů, kdy se zmiňovaná nesystematičnost bude promítat do nízké návštěvnosti. Lidé se k nám nebudou vracet. Regiony navíc nebudou mít finance na svoji prezentaci a ani představu, jak a komu by se prezentovat měly. Jsem optimistka a věřím, že zákon vznikne, i když jsem si vědoma, že celý proces může být velmi zdlouhavý a krkolomný.
Text a foto: Petr Manuel Ulrych