Jiří Skalický: Cestovní ruch nesmí válcovat místní obyvatele

Do křesla „šéfa pražských památkářů“ usedl Jiří Skalický s cílem změnit do pěti let vizuální stránku veřejného prostoru v Pražské památkové rezervaci. A výsledky jsou znát – v historickém centru Prahy ubylo reklam, restaurační předzahrádky nebijí do očí transparentními barvami, o investičních záměrech se rozhoduje podle jasně daných pravidel, … Je toho hodně, ředitel odboru památkové péče Pražského magistrátu však má pocit, že změny by měly přicházet rychleji. V rozhovoru pro COT business se svěřuje i s plány, jak ulevit příliš turistifikovanému centru metropole.

 
Slovo „památkáři“ mnohým asociuje úředníky, kteří jsou v historickém městě noční můrou developerů a investorů. Co ale přesně agenda vašeho odboru obnáší?

Myslím, že ona představa už je dost passé a že to nejsme my, kdo brzdí plány developerů. Ti, kdo působí na památkově chráněných územích hlavního města, by vám potvrdili, že jsme v posledních třech letech našli určitý konsenzus a zavedli pravidla pro projednávání jejich záměrů, čímž jsme získali jejich respekt…

Jedním ze základních úkolů našeho odboru je účast na správě a řízení Pražské památkové rezervace (PPR), což je v kompetenci oddělení Kancelář památky světového dědictví. Jeho hlavní úlohou je získávání relevantních dat, spolupráce na tvorbě strategických materiálů a především pak zpracování Management plánu, tedy plánu řízení centra města, který by se měl filozoficky i strategicky zabývat tím, jak funguje památková rezervace UNESCO a jaké nástroje pro zlepšení situace bychom měli používat, aby nedocházelo k devastaci památek, k ničení prostředí pro vyžití lidí a aby cestovní ruch „neválcoval“ místní obyvatele. Koncept plánu jsme odeslali do pařížského ústředí UNESCO k odsouhlasení. V září bychom měli dostat resumé a do konce roku plán dopracovat. Vše samozřejmě probíhá za spolupráce a konzultací s dotčenými městskými částmi a dalšími subjekty, abychom předešli jejich neinformovanosti a námitkám. Schválí-li plán Rada hl. m. Prahy, bude sloužit jako základ pro vznik dalších dokumentů, které bude třeba zpracovat a které městu chybí, případně jsou zastaralé. Zejména potřebujeme strategický plán rozvoje hlavního města Prahy a jeho části, jako jsou strategie pro kulturu, pro cestovní ruch apod. A pak bude samozřejmě vytvořen i metropolitní plán, který bude reflektovat situaci v centru.

Dalším naším úkolem je výkon přenesené působnosti v oblasti státní správy. To je to, proč občas bývají památkáři označováni za „ty zlé“, kteří nepovolí v centru střešní okna, nové balkony, výtahy, komíny apod. Ročně vyřídíme asi 9 000 žádostí souvisejících s opravami domů v památkově chráněných územích Prahy. Pro toto rozhodování jsme stanovili transparentní pravidla, která platí pro všechny bez rozdílu. Nemělo by proto docházet k situacím, že by si někdo stěžoval, že mu památkáři něco zamítli, zatímco jeho sousedovi to povolili.

Asi nejviditelnější aktivitou vašeho odboru v poslední době bylo „tažení“ proti reklamám v historickém centru a proti masivním a křiklavým restauračním předzahrádkám…

Reklamní zařízení byla první vlaštovkou a myslím, že pokrok je znát. Drtivá většina lidí, které upozorníme na nějaké nedostatky, reaguje skvěle a nemusíme s nimi zahajovat žádné řízení. Pokud se už ale najde někdo, kdo nehodlá pravidla respektovat, máme možnost přistoupit k pokutám či větším sporům. Ale pozor, my nejsme odpůrci reklamního značení, protože chápeme, že v dnešní vypjaté konkurenci na sebe podnikatelé potřebují upozornit. Vše by ale mělo mít pravidla. Stejně tak restaurační předzahrádky – nechceme je zakazovat, pouze chceme kultivovat jejich vzhled. A je mi jedno, jestli je majitelem některé předzahrádky člověk, který se zná s prezidentem nebo s vlivným lobbistou. I pro něj platí stejná pravidla jako pro ostatní. I tady ale musím konstatovat, že drtivá většina provozovatelů to pochopila a pravidlům se přizpůsobila. Vstříc jim vyšly i pivovary, které navrhly slunečníky a markýzy v novém designu a v pastelových barvách vyhovujících novým regulím.

V Praze můžeme mít tisíc sloupů a na každém reklamu za stokorunu. Můžeme ale také povolit reklamu jen na stovce sloupů a cenu reklamy desetinásobně zvednout.

Cestovní ruch a památková péče se na jedné straně vzájemně potřebují, na straně druhé ovlivňují. Občas i negativně. Jak se podle vás daří v Praze skloubit zájmy turistů s představami památkářů?

Příliš se to nedaří. Jak už jsem řekl, za zásadní problém považuji absenci strategických a koncepčních materiálů v cestovním ruchu a zejména jejich následnou aplikaci do praxe. V Praze se vše ve jménu volného trhu podřídilo cestovnímu ruchu a spousta lidí na tom vydělává. Město by si ale mělo říct, co od turistů očekává, a zda opravdu chce ještě dále navyšovat jejich počet, nebo jestli chce usilovat o vyšší kvalitu, tedy o turisty, kteří přijedou na delší dobu a kteří budou vyhledávat program a atraktivity i mimo historické centrum. Problémem Prahy je jedna osa, tedy Královská cesta, která je turisty přesycená. To se pak odráží i v enormních cenách nájmů, které si nemohou dovolit klasičtí živnostníci, ale pouze ekonomicky silné subjekty nebo podnikatelé pohybující se v oblasti šedé či dokonce černé ekonomiky. Řešením by mohlo být vytvoření více tras a výchozích bodů. Prochází-li totiž takto intenzivní cestovní ruch centrem památkové rezervace, dostává tato pořádně zabrat. Stačí se podívat na posprejované fasády, zdevastovaný mobiliář a další aspekty. My se s těmito důsledky samozřejmě snažíme bojovat a pomoci vlastníkům domů. Rada hl. m. Prahy nedávno odsouhlasila navýšení grantových programů v oblasti památkové péče o pět milionů korun na odstraňování graffiti a na pořizování antigraffiti nátěrů fasád. Tím, že vlastníci domů získají prostředky na opravy svých nemovitostí, uvolní se jim ruce pro vlastní podnikání. Pozornost nevěnujeme jen městské památkové rezervaci, ale i památkovým zónám jako jsou Vinohrady nebo Karlín, ale také Žižkov, Dejvice a další oblasti, do kterých se postupně vrací život.

Cestovní ruch vysídlil některé domy v centru a v této souvislosti mě samozřejmě trápí otázka zřizování dalších hotelů, hostelů či penzionů. My památkáři v tom ale pochopitelně sami nic nezmůžeme. Musíme postupovat v souladu se zákonem, a pokud takové zařízení nevystupuje z urbanistického konceptu daného území, neničí panorama Prahy, není předimenzované nebo nepoužívá technologie, které by škodily památkám či celé památkové rezervaci, nemůžeme jeho vznik blokovat. Jsem názoru, že ubytovacích zařízení je v centru již mnoho a že bychom se měli zaměřit na to, aby se do vybraných oblastí začali vracet místní obyvatelé, kteří tam budou utrácet v obchůdcích, navštěvovat hospůdky a kavárny, chodit za kulturou, zkrátka žít.

A blýská se na lepší časy?

Doufám, že ano. Nyní se má zpracovávat strategie v oblasti kultury, předpokládám, že to bude i strategie pro cestovní ruch. Musí ale zvítězit odborné zájmy nad partikulárními zájmy lobby a politiků. Ne vždy je totiž snadné komunikovat s příslušnými městskými částmi. Jsou případy, kdy se dohodneme velmi dobře, jindy je ale hledání konsenzu složité. Pozitivním příkladem může být nedávný konsenzus s městskou částí Praha 1 na nové podobě spodní části Václavského náměstí. Ta by měla sloužit nejen turistům, ale i místním obyvatelům, kteří se nyní Václavskému náměstí vyhýbají, případně přes něj jen procházejí do svých kanceláří. Jednáme třeba také s novým majitelem vnitrobloku mezi ulicemi Panská, Jindřišská, Na Příkopě a Václavským náměstím o tom, že by tam měla vzniknout podobně klidová zóna jako je dnes ve Františkánské zahradě. Tyto a podobné projekty samozřejmě obnášejí mnoho jednání, kterými se snažíme věci posouvat dál. Bohužel mám občas pocit, že toho za námi po těch třech letech není vidět tolik, kolik bych si přál…

Vraťme se ještě k oné přílišné turistifikaci městské památkové rezervace. Máte tuto úvahu podloženou nějakými statistikami, nebo jde jen o empirickou zkušenost?

V současnosti vycházíme z dat Českého statistického úřadu a Institutu plánování a rozvoje města, které ale ne vždy vedou ke stejným závěrům. Proto bychom v rámci své činnosti chtěli zadat sběr dat pro PPR v jejích hranicích, čímž bychom získali relevantní data pro zpracování koncepčních a strategických dokumentů. Z dat, která máme aktuálně k dispozici, vyplývá, že v loňském roce se na území památkové rezervace, která představuje pouze 1,8 procenta rozlohy města, ubytovalo 44 procent všech hostů v Praze. A podíl přenocování byl 45 procent. Podíl hostů ubytovaných v PPR navíc každoročně asi o jedno procento roste. Data dále říkají, že na území PPR je koncentrována více než třetina veškeré lůžkové kapacity pražských hromadných ubytovacích zařízení a že čisté využití lůžek v Praze je největší v rámci celé republiky. Na území PPR dosahuje 62,8 procenta, na území celé Prahy pak 52,3 procenta. A postupně mírně stoupá. Suma sumárum – na území PPR se zvyšuje počet lůžek na úkor celé Prahy, což významně zvyšuje intenzitu cestovního ruchu v PPR a negativně působí na vyváženost jejího území.

Vaše snaha o regulaci veřejného prostoru s sebou ale nese riziko finančních ztrát pro podnikatele a tím i pro město, ne?

Nikoli nezbytně. Dám vám příklad. V Praze můžeme mít tisíc sloupů a na každém reklamu za stokorunu. Můžeme ale také povolit reklamu jen na stovce sloupů a cenu reklamy desetinásobně zvednout. Zájem ze strany reklamních agentur bezpochyby bude, výnos bude stejný a prostor bude kultivovanější. Podobné je to u ubytovacích zařízení – pokud bychom měli poloviční kapacitu, mohli by hoteliéři zvednout ceny. Chápu ale, že počet lůžek se nedá jen tak regulovat.

Dosud jsme hovořili hlavně o regulacích, povoleních apod. Vy ale také aktivně přispíváte k propagaci města tím, že se jako spolupořadatelé podílíte na řadě akcí, účastníte se veletrhů, vydáváte brožury…

Ano, to všechno děláme. V letošním roce jsme se snažili podpořit akce k připomenutí výročí upálení Mistra Jana Husa, z drobnějších aktivit zmíním účast na odborném veletrhu Památky nebo prezentaci Prahy na festivalu architektury a urbanismu Architecture Week. Stěžejním projektem pro příští rok budou oslavy 700. výročí narození Karla IV., v jejichž rámci mj. vznikne stálá expozice věnovaná Lucemburkům, jejich každodennímu životu a také přesahu do Evropy. (Pozn. red.: O akcích spojených s tímto výročím jsme podrobněji informovali v článku „Praha k 700. výročí narození Karla IV. otevře jeho muzeum“ na portálu iCOT.cz.) Pro sladění všech aktivit nyní hledáme schopného koordinátora.

Další aktivity rozvíjíme i s partnerskými městy. Ve Vratislavi, která bude příští rok Evropským hlavním městem kultury, je připravována velká výstava připomínající objekty vybudované v rámci projektu Werkbund. Zapojena jsou města Vratislav, Stuttgart, Brno, Praha, Curych a Vídeň a prezentovat budou své čtvrti, které vznikly v první polovině minulého století jako tzv. moderní sídliště. Praha se představí prostřednictvím čtvrti Baba. A v plánu je i řada dalších menších projektů. Aktuálně jednáme s Českými centry o tom, kde a jakou formou se budeme prezentovat. I s ohledem na aktuální trendy v cestovním ruchu budeme klást důraz i na blízké trhy jako Polsko a Slovensko.

A i nadále chceme Prahu představovat prostřednictvím map, brožur a dalších tištěných materiálů. Vydali jsme například průvodce po technických památkách Prahy a nyní plánujeme něco podobného – publikaci o vesnické architektuře v okrajových částech Prahy. Zkrátka snažíme se turisty nalákat i do jiných částí města, než jen do Pražské památkové rezervace. Podmínkou ale je, aby i tam dostali adekvátní služby. Ale to už bohužel neovlivníme.

Foto: Petr Manuel Ulrych

Petr Manuel UlrychC.O.T. media
šéfredaktor COT business
petr.ulrych@cot.cz