Etiketa v Rakousku: jak se chovat, spropitné a čeho se vyvarovat

Rakušané jsou formální, dbají na tituly a oceňují zdvořilost, ale zdaleka nejsou tak strozí jako jejich pověst napovídá. Spropitné se pohybuje kolem 5 až 10 %, v kavárně (Kaffeehausu) nikdo nikam nespěchá a v neděli má většina obchodů ze zákona zavřeno. Článek je pro každého, kdo jede do Rakouska na dovolenou, lyžovat nebo na obchodní jednání a chce se chovat správně bez trapasů.

Pozdrav a oslovení

Rakousko je i po sto letech republiky zemí titulů: pozůstatek habsburské monarchie je v běžné řeči cítit dodnes.

• Grüß Gott je formální pozdrav, se kterým se setkáte hlavně na venkově a v západním Rakousku (Tyrolsko, Salcbursko). Ve Vídni a na východě země lidé častěji řeknou Guten Tag.
• Servus je neformální pozdrav i rozloučení, ale používá se jen mezi lidmi, kteří si tykají. Cizinci a obchodním partnerům ho nenabízejte jako první.
• Tykání a vykání se v Rakousku bere vážně, podobně jako v Česku. Tykání nabízí vždy starší mladšímu, nadřízený podřízenému nebo žena muži, nikdy naopak.
• Akademické tituly se stále běžně používají v oslovení i na vizitkách: Herr Doktor, Herr Magister, Frau Professor. U vyšších společenských vrstev se titul manžela tradičně přenáší i na manželku (Frau Professor pro manželku profesora).
• Spolupracovníci a sousedé si i po letech známosti běžně vykají a oslovují se příjmením, hierarchie na pracovišti je zřetelná.

U stolu

• Než začnete jíst, počkejte, až hostitel řekne Mahlzeit nebo popřeje dobrou chuť.
• Při vstupu do restaurace i při odchodu je zvykem pozdravit a rozloučit se s ostatními hosty u stolu, pokud sedíte ve sdíleném prostoru (typicky v hospodě nebo horské chatě).
• Rakušané jsou labužníci: pochvala jídla, tradičního moučníku (Mehlspeise) nebo rakouského vína je vždy vítaná a bere se jako projev dobrého vkusu.
• Pozvání domů mimo úzký okruh rodiny a přátel je vzácné. Pokud k němu dojde, přineste hostitelce květinu a nezapomeňte na malý dárek.
• U jídla se nekouří a je zdvořilé počkat, až všichni u stolu dostanou jídlo, než se začne jíst.

Spropitné

Spropitné je v Rakousku běžné, ale na rozdíl od řady zemí se nedává jako mince na talíř. Místo toho při placení řeknete částku, kterou chcete zaplatit celkem (třeba „42, prosím“ k účtu na 38,50), nebo použijete frázi „Stimmt so“ (nechte si zbytek).

Service charge (přirážka za obsluhu) se na účet v Rakousku prakticky nikdy nepřipočítává automaticky, spropitné je vždy dobrovolné rozhodnutí hosta. Podle novějších pozorování z vídeňských podniků platba kartou spropitné spíš snižuje: s hotovostí v ruce lidé účet ochotněji zaokrouhlí, zatímco na terminálu možnost 10 % často přeskočí. Personál to bere na vědomí a k zahraničním hostům bývá při vysvětlování zvyklostí trpělivý.

Oblékání a chování na veřejnosti

• Rakušané dbají na upravený zevnějšek, i na běžný výlet do města se obléká čistě a decentně.
• Na společenské večery, do opery, na koncert nebo do divadla je vhodný formální oděv, u významnějších akcí smoking.
• V Tyrolsku a Korutanech je běžné i společensky uznávané lidové oblečení (Tracht), tedy krojové saka nebo halenky. Nejde o kostým pro turisty, ale plnohodnotný společenský oděv, kterým se nemá smysl bavit ani se ptát, jestli dotyčný jede na hon.
• Rakousko drží přísný nedělní klid (Sonntagsruhe): běžné obchody, supermarkety i nákupní centra mají v neděli a o státních svátcích ze zákona zavřeno. Výjimky platí pro obchody na velkých vlakových nádražích (Vídeň, Salcburk), na letištích, u čerpacích stanic na hlavních tazích a v turistických horských a jezerních střediscích, kde mívají menší prodejny otevřeno alespoň pár dopoledních hodin. Běžná zákonná otevírací doba v pracovní dny je 6 až 21 hodin, v sobotu do 18 hodin.
• Při návštěvě kostelů a náboženských míst se očekává zakryté rameno a kolena, tichý hlas a zdrženlivost při fotografování během bohoslužby.

Kaffeehaus pravidla

Vídeňská kavárna má vlastní nepsaný etiketní kodex a stojí na seznamu UNESCO nehmotného dědictví:

• Ke kávě automaticky patří sklenka vody zdarma, lžička na ní leží obrácená (tradice sahá k dobám, kdy se takto dokazovalo, že je stříbrná).
• Na jeden šálek kávy můžete sedět klidně celé odpoledne. Není zvykem hosta popohánět k další objednávce ani k odchodu, i když je kavárna plná.
• Obsluha nechá hosta v klidu, dokud sám nepožádá o účet nebo další nápoj. Někdy si jen řeknete o noviny k volnému nahlédnutí.
• Některé podniky ve velmi turistických lokalitách dnes zavádějí časové limity na stůl, jde ale spíš o výjimku než pravidlo.

Čeho se vyvarovat

• Nezaměňovat Rakušany s Němci. Od poválečných let se Rakousko vnímá jako samostatný národ a připomínky o společné řeči jako o totožnosti nejsou vítané.
• Vyhněte se tématu Anschlussu (připojení Rakouska k nacistickému Německu před druhou světovou válkou) jako lehké konverzaci, jde o citlivé historické téma.
• Nepoukazujte sami na česká příjmení rakouských partnerů, pokud s tím sami nezačnou, i když jich díky společné historii žije v Rakousku dost.
• Nezlehčujte tituly a formálnost. Přeskočení titulu nebo příliš rychlé tykání může působit jako neúcta, zvlášť u starší generace.
• Nezpochybňujte přísnost třídění odpadu a ekologických pravidel. Rakušané si na nich zakládají a berou je vážně i v běžném životě.
• Na sjezdovce dodržujte pravidla FIS: jezděte tak, abyste neohrozili ostatní, přizpůsobte rychlost viditelnosti a terénu, nezastavujte v úzkých pasážích, po nehodě poskytněte pomoc a prokažte se svědkům. Rakouské soudy pravidla FIS běžně používají jako měřítko nedbalosti při úrazech na sjezdovce. Lyžařská helma je pro děti do 15 let zákonem povinná ve většině spolkových zemí (Dolní Rakousko, Horní Rakousko, Štýrsko, Salcbursko, Korutany, Burgenland, Vídeň), v Tyrolsku a Vorarlbersku jde jen o doporučení bez zákonné povinnosti.
• V horské chatě (Hütte) je zvykem pozdravit ostatní hosty i personál při příchodu, boty a hole nechat u vstupu a nespěchat, i tady platí podobný klid jako v kavárně.