Více výsledků...
|
„Jak by asi vypadal typický Skandinávec? Mentalitou by byl spíš blíže vesnici než velkoměstu, byl by spíš klidný než impulzivní. Tomu, co mu předkládá ranní tisk, většinou uvěří, ale vše si rád důkladně vyzkouší. Přesnost je na severu vlastností vysoce uznávanou.“ Tak charakterizoval seveřany ve své knize Sever, za kamna vlezem novinář Tomáš Sniegoň. Norové se mentalitou podobají jiným Skandinávcům, její součástí je úcta a hrdost na svou zemi, smysl pro čest a poctivost i určitá rezervovanost.
Norsko zabírá západní část Skandinávského poloostrova, hraničí se Švédskem a Finskem. Země je dlouhá a úzká, její pobřeží je do hloubky rozřezané fjordy – dlouhými úzkými mořskými zálivy, které jsou ohraničeny vysokými strmými útesy. Hory, které jsou zčásti pokryty největšími evropskými ledovci, zaujímají více než polovinu rozlohy země. Zemědělská půda představuje pouze 3 % celkového teritoria státu. Norsko, též nazývané „zemí půlnočního slunce“, leží z jedné třetiny za polárním kruhem, což je hranice, kde začíná oblast, ve které aspoň jeden den v roce slunce vůbec nezapadne a jeden den vůbec nevyjde.
Norsko je konstituční monarchií. Od roku 1991 je hlavou státu král Harald V. V době jeho nepřítomnosti ho zastupuje jeho syn, korunní princ a následník Haakon Magnus. Přestože je Norsko monarchií, nemá kromě panovnické rodiny žádnou šlechtu. Monarchie se však v zemi těší velké popularitě.
Ropná pole v severním moři, objevená v 60. letech na norském kontinentálním šelfu, přinesla prosperitu do země, která je na jednom z prvních míst na světě v příjmu na hlavu. Rybářství a loďařství jsou tradičně hlavními hospodářskými činnostmi. Dostatek vodní energie dal základ pro rozvoj řady průmyslových odvětví včetně výroby hliníku, oceli a papíru.
Norsko má všeobecný sociálně zdravotnický systém. Všichni občané mají volný přístup k univerzitnímu vzdělání, bezplatnou nemocniční péči a garantovaný důchod.
Země má pouze 4,6 milionu obyvatel a nejnižší hustotu osídlení v Evropě. Největší města jsou Oslo s 530 tisíci obyvatel, Bergen s 227 tisíci obyvatel, Trondheim se 147 tisíci a Stavanger se 115 tisíci obyvatel. Většina Norů je nordického, alpského či baltského původu. Kromě toho zde žije asi 30 000 Laponců, z nichž mnozí ještě vedou tradiční nomádský život na dalekém severu, kde pasou stáda sobů. Většina obyvatel (88 %) se hlásí k evangelicko-luteránské církvi. S přibývající imigrací se objevují i jiná náboženství. Na druhém místě by byli co do počtu muslimové a na třetím katolíci. Ve vztahu k náboženstvím zde vládne naprostá tolerance.
Norové jsou lidé, kteří milují nezávislost a pobyt venku, v přírodě, tedy pod širým nebem. V létě se o víkendech věnují pěší turistice, rybolovu, podnikají výlety a projížďky na člunech. Podobně jako v Česku má více než polovina obyvatel Norska vlastní chaty. Školy organizují každoroční lyžařský výcvik. V zimě Norové milují běhání na lyžích a bruslení. Kolem 2 500 osvětlených tras po celé zemi nabízí vítanou rekreaci a dobrou příležitost k fyzické aktivitě přes víkend a po práci. Stále větší oblibě se těší i alpské lyžování. Velmi populární je lyžařský festival v Holmenkollenu. Holmenkollenský skokanský můstek, starý již více než 100 let, je národní památkou a jednou z velkých norských turistických atrakcí. Přístup do přírody, i té divoké, je zaručen všem obyvatelům. Počítá se ovšem s jistou ohleduplností a pozorností k přírodě. Podobně jako v jiných zemích i zde je zakázáno stanování či kempování u zásobáren pitné vody a zakládání ohníčků v létě v době sucha. Typická horská chata má podobu srubu a sestává z obýváku, jedné či více ložnic, venkovního záchodu, kůlny na dříví a malé kuchyně. Topí se dřevem nebo petrolejem. Svítí se petrolejkami nebo svíčkami. Tato jednoduchost není vyvolána touhou ušetřit. Horská chata na odlehlém místě je ve skutečnosti finančně velmi náročnou záležitostí, i když je vybavena velice skromně. Absence moderních vymožeností má spíše ideové a morální než ekonomické důvody. Mnoho Norů vlastní chatu i na pobřeží, obvykle v místech s mírným podnebím. Zde platí odlišná pravidla, tyto chaty mohou být druhým domovem a bývají dobře a pohodlně zařízené. Většina Norů žije v jednogeneračních rodinných domech a velkých bytech vybavených všemi myslitelnými vymoženostmi.
Norsko lpí na mnoha ze svých kulturních tradic. Nošení lidových krojů je při slavnostních příležitostech i svatbách dosud běžné. Tradiční lidové tance a zpěvy se stávají opět oblíbenými a je možné se s nimi setkat na slavnostech konaných po celé zemi. Dětem se nevyprávějí pohádky, ale tzv. eventyr, tj. dobrodružství. Jsou to různé historky o zvířatech, nadpřirozených bytostech, kterými jsou skřítkové, obři, čarodějnice, draci a podobně, nebo veselá, zábavná vyprávění. Většinou se tyto norské legendy pojí s určitým přírodním úkazem či zajímavým místem v přírodě.
Norsko má dva úřední jazyky. Jsou dosti podobné a každý Nor se oběma naučí ve škole. „Bokmľl“, doslovně „knižní jazyk“, je norská městská varianta dánštiny, jazyka bývalých vladařů. „Bokmľl“ užívá více než 80 % norské populace. Je to jazyk, který nejenže převládá v norských městech, ale je to i první vzdělávací jazyk většiny norských školáků a také jazyk, který většinou používá televize a noviny. Dalším jazykem je „nynorsk“ neboli „nová norština“, která se od staré norštiny liší. Je venkovského původu a je to jazyk, který převládá na území západních fjordů a ve středních horských oblastech. Norové však obvykle běžně rozumějí oběma jazykům. Zajímavý je pravopis obou těchto jazyků. Slova v obou jazycích se mohou psát několika způsoby, tj. mnoho slov každého tohoto jazyka má dva i více úředně autorizovaných způsobů psaní. V Norsku lidé dobře rozumí i mluví anglicky, zejména ve městech a v turistických oblastech. Na venkově však můžete potkat lidi, kteří anglicky mluví a rozumí velmi málo. Norové vždy ocení, pokud se naučíte alespoň několik slov v jejich jazyce.
Norská dochvilnost není tak pověstná jako švýcarská či německá. Smluvené termíny se však dodržují a totéž se očekává i od partnerů. Pro dosažení svých cílů nešetří norský obchodník čas ani prostředky. Pro počáteční jednání volí raději renomovanou restauraci s dobrým jídlem a pitím. Rád spojí příjemné s užitečným. Netají se úmyslem, že navštíví českého partnera v České republice. Norové velmi rádi cestují, především do Prahy, chtějí vždy vidět a zažít co nejvíce.
Nejvhodnějším jednacím jazykem je angličtina, jejíž znalost se u norských obchodníků považuje za samozřejmost. Starší lidé někdy preferují němčinu, mladá generace hovoří často i více jazyky. Zvyšuje se také počet Norů, kteří jezdí do ČR studovat češtinu.
Při jednání se brzy přejde k obchodní diskusi, i když vhodná počáteční společenská konverzace pomáhá vytvořit příjemnou atmosféru. Nevhodným tématem ke konverzaci by mohly být vzájemné vztahy mezi skandinávskými zeměmi. Pověstné švédsko-norské narážky a vtipy na adresu sousedů raději vynechejte. Nikdy nechvalte jinou skandinávskou zemi, nesrovnávejte Nory s jinými Skandinávci. Pochvalte Norům jejich vlastní zemi, dosažené úspěchy v ekonomice, ve sportu apod. Norové patří ve světě k velmi seriózním obchodníkům. Vytvoření důvěry a přátelství mezi partnery však obvykle trvá déle. Na jednání chodí připraveni, a proto také vyžadují zaslání pracovní agendy předem. Prezentace musí být precizní a konkrétní, podložená čísly a analýzami. Nově nabízené komodity musí být vysoké kvality, praktické a už otestované, nejlépe evropským trhem. Norové dodržují podepsanou smlouvu a totéž očekávají i od svých partnerů. Rozhodujícím faktorem bývá průběh prvních dodávek – dodržení termínů, kvality a ceny. Nadsazená cena zde budí dojem neserióznosti. Norové mají o cenách přehled a široké spektrum výrobků je dováženo z Číny. Ceny příliš nenadsadí, ani pokud jsou na straně prodávajících, nedávají slevy ani dobrým zákazníkům, nenabízejí ani množstevní slevy. Spolehlivost, dodržování termínů a serióznost v přístupu k jednání i k plnění závazků se v Norsku cení nejvíce. Zvláště v atraktivní a současně náročné oblasti „off-shore“ průmyslu může zpoždění v konečném důsledku způsobit daleko větší finanční ztrátu, než představuje hodnota celé zakázky. Porušení těchto norem je spojeno také s rizikem ztráty dobrého jména a vzhledem k velikosti trhu a dobrého informačního propojení norských podniků a obchodníků i s možností dále podnikat v Norsku. Zájem o norský trh nutno podpořit vysoce profesionálním přístupem, tedy např. i účastí na výstavách a veletrzích v Norsku. Obchodního partnera lze nalézt rovněž na různých obchodních seminářích, využíváním dalších informačních zdrojů a služeb, které nabízejí např. i ekonomické úseky zastupitelských úřadů obou zemí.
Norský trh je v podstatě otevřený, plně liberalizovaný, s vysokým stupněm konkurence na straně nabídky. Protekcionistická opatření jsou uplatňována pouze v obchodě se zemědělskými výrobky (zvl. potravinami) a alkoholem. Vysoké daňové zatížení mají i automobily. Většina obchodních kontaktů českých subjektů v Norsku byla a stále je realizována prostřednictvím smluvních zástupců. Zástupce, který většinou požaduje exkluzivitu, má s ohledem na specifika norského trhu a norskou mentalitu podstatně lehčí pozici při umísťování zahraničního zboží na norském trhu než zahraniční vývozce bez znalosti těchto specifik a bez lokálně ověřené prestiže.
Kromě ropy a plynu, jež se prodávají za USD, se obchodní kontrakty uzavírají nejčastěji v norských korunách. Stále více se i zde používá euro. Platební morálka je vcelku dobrá. V poslední době se však objevují, zejména u firem s krátkou historií, negativní praktiky, z nichž nejčastější jsou zadržování plateb za odebrané zboží.
Při jednáních se oceňuje zdvořilost, věcná a detailní prezentace. Je třeba se vyhnout přerušování partnera, skákání do řeči, hlasitým projevům a jinému chování, které by mohlo být považováno za agresivní. Norové mají silně vyvinutý smysl pro čest a poctivost. Obchodníci jsou loajální ke své firmě a není zde tendence měnit své tradiční spolehlivé obchodní partnery. Mají vysokou pracovní etiku. Nevystupují nadřazeně a s každým jednají jako rovný s rovným. Při jednáních je nepoučujte. Norové vedou jednání převážně v menších týmech. Konečné rozhodnutí trochu trvá, zvažují všechny alternativy a definitivní rozhodnutí je vždy formou konsenzu. Preferují přímé vyjadřování. Vyjadřují se stručně, věcně, nemají problém přímo vyjádřit nespokojenost. Při jednáních nevyužívají emoce a málo gestikulují. Vyhněte se používání nátlakových a nekalých taktik, sami Norové je obvykle nepoužívají. Dívejte se vždy na toho, kdo mluví.
Obchodní jednání probíhá nejčastěji přímo ve firmách. V průběhu jednání se zásadně nekouří. Od 1. června 2004 se Norsko stalo druhou evropskou zemí, která vyrazila do tvrdého boje s kuřáky, i když v Norsku kouří více než čtvrtina dospělých, a zakázalo kouření v barech a restauracích. Kouření je zakázáno ve školách, kancelářích, ve výtahu, v dopravních prostředcích apod. Norové však dnes ještě mohou kouřit venku a na veřejných prostranstvích.
Norové si nepotrpí na okázalost, tituly téměř nepoužívají a při jednáních převažuje neformální přístup. Ruce se podávají mužům i ženám. Norové nepatří ke kontaktní kultuře, žádné „líbání“ na tváře proto nečekejte. Vizitky se běžně používají, ale Norové je většinou nemají u sebe. Pokud však o něco jde nebo mají o obchod zájem a slíbí, že vizitku pošlou, tak to také dodrží. Akademické tituly se neuvádějí ani na vizitkách.
Termín jednání dohodneme se svými obchodními partnery nejméně měsíc dopředu. Nevhodné termíny jsou především kolem norského státního svátku 17. května (vyhlášení vlastní norské ústavy). Tento den je nejslavnostnějším dnem v roce, kdy se lidé z širokého okolí sjíždějí do hlavního města pozdravit svého krále. Zvláštní kapitolou jsou letní prázdniny. V tuto dobu jsou Norové málokdy k dosažení. Krátké léto je pro ně velmi cenné a jako národ chatařů a jachtařů tráví, pokud je to možné, dny v přírodě a na vodě. Realizace obchodního jednání je věcí dohody a kvality obchodních vztahů. Obchodní jednání je totiž možné vést i na lodi či na chatě v přírodě.
Norové jsou seriózní a spolehliví. Tradičně zde existuje smysl pro čestnost a poctivost. Velmi si váží loajality. Také podniky se snaží tuto loajalitu ocenit – zaměstnanci požívají řady výhod. Norsko je bohatá, ale také drahá země. Ceny jsou vyšší než v ČR či jinde v Evropě. Tomu odpovídají i platy, které jsou poměrně vysoké. Pronajmout si byt v atraktivnější části hlavního města Oslo je však pro občany s průměrným platem nemožné. Podniky oceňují své zaměstnance i nevídaně vysokými „zlatými padáky“. V Norsku je dnes hodně milionářů a pořád jich přibývá. Majetek a peníze zde však automaticky neurčují vyšší společenský status a uznání veřejnosti. I bohatí vystupují skromně, bohatství nestaví na odiv, spíše naopak. Dávat najevo bohatství či vyšší příjem je nevhodné. Chování představitelů nové bohaté mladší generace (např. podnikatelé v oblasti IT) se však již mění.
Obchodní schůzky se konají v pracovní době, která je obvykle od 9 do 16 hodin. Banky mají pracovní dobu kratší. Polední přestávka je krátká. Nejčastější oběd představují studené chlebíčky s uzeným lososem, vajíčkem, s humry v majonéze apod. Siesta zde neexistuje.
Oblečení se v Norsku příliš neliší od běžných evropských zvyklostí. Obecně platí, že převládá neformální a pohodlné oblečení sportovního charakteru a stylu, při prvním obchodním setkání je však vhodný oblek. Při cestě do Norska nutno počítat s tím, že v Norsku je chladnější a deštivější podnebí. Nutným doplňkem je deštník, v zimě čepice a rukavice.
Většina obchodních jednání se odehrává v hlavním městě, kam je soustředěn obchodní život Norska. Hlavní město Oslo je v porovnání s Prahou menší. Obyvatelé, vládní úředníci i obchodníci více chodí pěšky nebo prostě jezdí na kole. Může se stát, že generální ředitel přijede na obchodní schůzku na kole, oblečený ve svetru a sportovních kalhotách. Přítomným v oblecích se krátce omluví za svůj sportovní vzhled. Časté jsou sněhové plískanice, kdy na chodnících zůstává rozmoklý sníh do výše kotníků. Norové do těchto plískanic běžně nosí gumové galoše navlečené na společenských botách. Je běžné, že lidé se v šatnách nebo v předsíních přezouvají z vysokých zimních bot do lodiček, lakýrek či jiné společenské obuvi.
Na společenské příležitosti se Norové oblékají elegantně a kvalitně. Společenskému oděvu přikládají patřičný důraz. Pokud je oblečení předepsané na pozvánce, je nutné vše dodržet. Při velmi oficiálních příležitostech se předepisuje dokonce frak, na méně významnější akce pak smoking. Smoking je dnes v Norsku oblíbeným oblečením i pro večeři v obchodních kruzích. Frak i smoking je možné si vypůjčit v půjčovnách, které jsou v každém větším městě.
Norové rádi oslavují. Dávají přednost vyzdobenému, pěknému prostředí, dobrému pití i jídlu. Také jídelní stůl je krásně prostřený. Nechybí květiny nebo svícny se svíčkami. Mají rádi hodně světla. Světlo jim nahrazuje slunce, které se na samém severu země neobjeví až půl roku. V jídlu dávají přednost rybě a mořským produktům. Ke specialitám patří z steak z losa, soba, tuleně nebo velryby. Zvláštní pochoutkou je v době předvánoční lutefisk. Je to syrová ryba naložená po několik měsíců ve speciálním nálevu. Podává se k ní destilát „aquavit“, který zraje několik měsíců v sudech a má správně nahnědlou barvu. K večeři se podává i víno dobré značky. Běžné jsou přípitky. Alkohol je v Norsku velmi drahý, a čím tvrdší, tím dražší. Drahé je i pivo, hodně drahé víno a velice drahé lihoviny.
Cenový rozdíl mezi obyčejným a kvalitním alkoholickým nápojem je malý, proto Norové dávají přednost těm nejlepším. Ceny alkoholu jsou daleko vyšší než v ČR. Láhev whisky značky Johnnie Walker stojí v přepočtu asi 1500 Kč, láhev dvanáctileté Chivas Regal stojí 1800 Kč, půl litru Prazdroje stojí 120 Kč, půl litru piva méně známé značky 110 Kč. Prodej alkoholu je povolen pouze osobám starším 20 let. V běžných potravinářských obchodech lze zakoupit pouze nealkoholické nápoje, ovocné mošty nebo nápoje podobné našemu vinnému střiku. Prodej alkoholu probíhá ve vybraných státních obchodech, tzv. Vinmopolet. Restaurace a hotely, kde se alkohol prodává, k tomu mají zvláštní povolení.
Při návštěvě Norů v ČR je třeba vybrat drahý, nový hotel se snídaní formou švédských stolů. Potrpí si na bohatší, často až prvotřídní snídaně. Ke snídani preferují chléb, vajíčka, marmelády, studená masa a ryby, velké množství kvalitních sýrů, vše zapíjí větším množstvím citronového a ovocného čaje nebo kávy (i se smetanou). Rádi si sami vytvoří sendvič s velkou oblohou. Oběd často vynechají, vydatnější je pak večeře. U nás rádi ochutnají i naše typická jídla, jedí také mletá masa, ale všechna jídla jsou v Norsku bohatší na zeleninu a oblohu. Večer uvítají i polévku. Rádi ochutnají naše pivo i tvrdší alkohol.
V pracovních vztazích je charakteristická neformálnost. Norové si téměř vždy tykají. I neznámý občan osloví v soukromí i na veřejnosti např. ministra „ty“ ve spojení s příjmením. Tykání, i když je samozřejmostí, nenarušuje vztah nadřízeného a podřízeného. I v Norsku se chová podřízený k nadřízenému s patřičným respektem. Společenský status se uznává, i když akademické tituly se používají málokdy. Při zdravení se nejčastěji používá neformální „hei“. Na rozdíl např. od Čechů nebo Němců, kteří automaticky zdraví celou skupinu lidí, Norové se pozdraví pouze se známými. Nechápou to jako nezájem či nezdvořilost, naopak je to projev respektu k soukromí toho druhého, výraz skromnosti a zdrženlivosti.
Rady a doporučení • Poplatky za služby a spropitné jsou obsaženy v účtech restaurací i v jízdném taxíků. Smlouvání se v Norsku nevyskytuje. |
Norsko je známé také vysokou emancipovaností žen. Zahraniční podnikatelky zde mohou očekávat rovnocenné podmínky, jaké se poskytují mužům. Pro nás, Středoevropany, to může být až nezvyklé. I dobře míněné gesto gentlemana – např. muž podrží dveře neznámé ženě při vstupu do úřadu – může být rezolutně odmítnuto se slovy „to zvládnu sama“. Ani v dopravních prostředcích se ženám místa k sezení neuvolňují. Norské ženy jsou velmi ambiciózní a snaží se být efektivní. Ženy tvoří asi 40 % pracovní síly v zemi. Třetina všech poslanců jsou také ženy. Norská vláda dala v poslední době najevo ochotu podpořit i jejich větší zastoupení v dozorčích radách podniků, kde bylo dosud menší zastoupení žen. Vláda se snaží zavést také do podnikání princip parity, který je již v Norsku obvyklý v politice.
Text: Ing. Soňa Gullová, VŠE Praha
Foto: Frithjof Fure/Innovation Norway
EuroVelo 13 po Česku: 800 km podél bývalé hranice. Šumava, jižní Morava, značení i tipy na etapy pro cykloturisty.
Andalusie, Kanárské ostrovy, Kantábrie nebo Extremadura: kam ve Španělsku a proč. Přehled regionů, typický ráz i tipy na méně známé oblasti.
Vstupné, otevírací doba i praktické tipy na Széchenyiho lázně: co s sebou, jak ušetřit online a jak se tam dostat metrem.
