Etiketa ve Francii: jak se chovat, spropitné a čeho se vyvarovat

Ve Francii rozhoduje o prvním dojmu jediné slovo: bonjour. Kdo ho vynechá, riskuje chladné jednání i v obyčejné pekárně. Článek je pro každého, kdo jede do Francie na dovolenou nebo na obchodní jednání a chce se chovat tak, aby nepůsobil jako netaktní cizinec.

Pozdrav a oslovení

Pozdrav ve Francii není zdvořilostní fráze navíc, ale vstupenka k jakékoli konverzaci. Než něco řeknete prodavačce, číšníkovi nebo recepčnímu, řekněte „Bonjour, madame“ nebo „Bonjour, monsieur“. Bez pozdravu bude i sebejednodušší dotaz působit hrubě a odezva bude odměřená.

• Podání ruky je standard při setkání i loučení, v byznysu i mezi novými známými.
• Polibek na tvář (la bise) patří mezi přátele a rodinu, ne mezi cizince nebo obchodní partnery. Počet polibků (dva až čtyři) se liší region od regionu.
• Vykání (vous) je výchozí forma oslovení u cizích lidí, úředníků, starších osob i nadřízených. Na tykání (tu) přechází Francouzi až po vzájemné dohodě nebo výslovné nabídce.
• V byznysu se stále používá oslovení funkcí (Madame la Directrice, Monsieur le Président), tituly typu doktor patří výhradně lékařům.

U stolu

Oběd je ve Francii společenská instituce, ne rychlé doplnění energie. Pracovní i přátelské obědy trvají klidně hodinu až dvě a jídlo se nezačíná, dokud si nesedne poslední host.

• Ruce patří na stůl (ne do klína), lokty ne.
• Chléb se láme rukou, nekrájí se nožem, a odkládá se přímo na ubrus vedle talíře.
• Než začnete jíst, počkejte na hostitelovo „Bon appétit“.
• Víno se přijímá jako součást jídla, odmítnutí bez důvodu působí nezdvořile: stačí sklenici jen pozvednout a nedopíjet.
• Sýr se servíruje před dezertem, ne po něm, a pochvala sýru se cení.
• Opilost u stolu je společenský prohřešek, i při dlouhém obědě s aperitivem a digestivem.
• Platí ten, kdo pozval.

Spropitné

Francie je jedna z mála evropských zemí, kde je poplatek za obsluhu ze zákona připočtený k ceně (takzvané service compris, obvykle 15 %). Nejde technicky o spropitné: peníze jdou podniku a do mezd personálu, ne jako bonus číšníkovi. Pro hosta má ale stejný efekt: dýško navíc není povinné a jeho absence není prohřešek. Přesto se drobné doplacení v hotovosti (pourboire) cení jako dobrovolné gesto spokojenosti, zvlášť ve velkých městech a turistických oblastech.

Dýško v hotovosti se dává diskrétně: pár mincí do složky s účtem nebo přímo do ruky. Nápadné odpočítávání velké sumy na stůl se ve francouzské kultuře vnímá jako neomalené předvádění.

Oblékání a chování na veřejnosti

Francouzi spojují upravené oblečení s respektem k druhým, takže sportovní oblečení, žabky nebo výrazné logo firmy na tričku ve městě spíš škodí. Bezpečná volba je smart casual: tlumené barvy, čisté boty, méně křiklavé značkové kousky.

• Kostely a katedrály: zakrytá ramena a kolena jsou minimum, na místě mějte i v létě tenký šátek nebo lehké kalhoty navíc.
• Veřejné bazény: podle francouzského hygienického předpisu z roku 1903 muži nesmí plavat v plavkách typu boxerky nebo volné šortky, povolené jsou jen přiléhavé plavky (slipy nebo boxerky), na plážích toto pravidlo neplatí.
• Fotografování: v muzeích a galeriích bývá zakázaný blesk, u některých exponátů i focení úplně, sledujte cedule. Focení cizích lidí (zvlášť pouličních umělců) bez svolení se nedělá.
• Hlasitý projev na veřejnosti, žvýkání žvýkačky na ulici nebo telefonování s rukama v kapsách patří mezi věci, které Francouzi vnímají jako nevychované.

Čeho se vyvarovat

• Nezačínat rozhovor bez pozdravu, ani na recepci, ani v obchodě.
• Nemluvit nahlas o penězích, platu nebo cenách nemovitostí, jde o soukromé téma.
• Neptát se na politickou příslušnost, víru nebo rodinný stav u lidí, které dobře neznáte.
• Nezlehčovat témata druhé světové války a okupace.
• Nedávat dárek s velkým firemním logem, ani drahé víno nebo bonboniéru, může to působit lacině nebo jako urážka.
• Nezačínat obchodní jednání rovnou věcně, bez úvodní společenské konverzace to Francouzi berou jako aroganci.
• Nespoléhat na němčinu jako druhý jazyk, angličtina je přijatelnější, ale ocenění sklidí každý pokus o francouzštinu.