Ve srovnání s ostatními jihoamerickými zeměmi je Chile v řadě ohledů destinací výjimečnou. Odlišnosti Chilanů se projevují také v oblasti sociální, v pracovních návycích či při obchodních jednáních.
Chile je přímořský stát na jihozápadě Jižní Ameriky, ležící mezi Andami a Tichým oceánem. Zeměpisná poloha Chile umožňuje klimatickou různorodost. Na severu země se rozkládají pouště a převládá subtropické klima, ve střední části je podnebí mírného pásu, které přechází na deštivém jihu až k antarktickým ledovým pláním. Roční období jsou v převráceném pořadí vůči severní polokouli.
Chile je země s největší demokratickou tradicí mezi latinskoamerickými zeměmi. V několika málo letech po získání nezávislosti se chilským politikům podařilo vytvořit systém ústavní vlády, jejíž stabilita byla vzorem téměř všem sousedům na kontinentu a mohla se dokonce srovnávat s vyspělými evropskými demokraciemi. Státní puč v roce 1973 ukončil spravování země demokratickou vládou prezidenta Allendeho. Po 17 let bylo Chile řízeno vojenskou diktaturou. V roce 1989 byla obnovena demokracie. Podle ústavy je dnes Chile prezidentskou demokracií. Prezident republiky je hlavou státu, řídí výkonnou moc pomocí kabinetu ministrů, je volen přímým lidovým hlasováním na šest let a nemá možnost být zvolen znovu. Legislativní mocí disponuje Národní kongres, který je dvoukomorový. Skládá se ze senátu a poslanecké sněmovny. Chile je nesvazová republika, administrativně rozdělená na 12 krajů a hlavní město Santiago s okolím. V čele krajů stojí intendanti jmenovaní prezidentem republiky.
Chilané se vyznačují dobrým vztahem k cizincům, především k Evropanům a Američanům. Všeobecně jsou za „nejlepší “ považovány rodiny původem francouzské či anglické. Členové těchto rodin se cítí být Evropany. Označení „gringo“, tj. přistěhovalec, je spíše výrazem úcty a zájmu než opovržení. Jen výjimečně se Chilané snaží cizince – návštěvníky za každou cenu podvést či přelstít. Zpravidla cizincům neodmítnou radu, informaci či pomoc.
 Historické centrum přístavního města Valparaiso je od roku 2003 zapsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO |
Chile není zemí se silnými tradicemi. Tento fakt je dán poměrně mladou historií země a vysokou mírou asimilace původního obyvatelstva. Životní úroveň je po Mexiku a Argentině třetí nejvyšší v Jižní Americe. Především díky ekonomické politice generála Pinocheta a později i sociální a vzdělávací politice demokratické vlády se podařilo snížit podíl obyvatelstva, jež žije pod hranicí chudoby, ze 40 % na 25 %, čímž se Chile dostalo na přední příčky v rámci kontinentu. Země se rovněž vyznačuje vysokým stupněm alfabetizace (92 %) a figuruje na jednom z předních míst v Latinské Americe v počtu vysokoškolsky vzdělaných odborníků, vědců a výzkumníků i vědeckotechnických objevů. Míra nezaměstnanosti dosahuje 6 %, kontrolovaná inflace asi 6 %.
Vzhledem k nedávné vojenské diktatuře a tradičnímu kastování společnosti se lze ještě setkat s pro nás poměrně vysokou mírou byrokracie. Byrokratické procedury jsou zde však jednodušší a podnikatelské prostředí průhlednější než ve většině ostatních zemí Latinské Ameriky. V Chile panuje svobodné podnikatelské prostředí a volný trh. Velká část firem je v soukromých rukou, zásahy státu do vývoje ekonomiky či regulující zahraniční obchod země nejsou tak výrazné jako v jiných latinskoamerických státech. Právní řád vychází ze španělského právního systému včetně institucí a soudních orgánů. Justiční moc je řízena Nejvyšším soudem společně s apelačními a správními soudy.
Přestože většina řídících pracovníků, obchodníků i techniků dnes hovoří anglicky, dávají vždy přednost obchodnímu jednání ve španělštině. Pokud český partner španělský jazyk dobře neovládá, vyplatí se alespoň při prvních a kontraktačních jednáních využít služeb tlumočníka. Nutno také počítat s tím, že veškeré propagační materiály, ceníky, nabídky apod. se předkládají ve španělštině.
Chilané se při obchodním jednání vyznačují relativní vstřícností a optimismem. Může se však jednat až o nereálné cíle. Každou dohodu či jednání je proto nutno řádně stvrdit velmi podrobným písemným dokumentem, protokolem či memorandem. Velký důraz je kladen také na formální stránku těchto dokumentů. Při vyjednávání jsou spíše kooperativní, nesnaží se nikdy získat maximum za každou cenu. Jsou ochotni ke kompromisu. Stejný přístup však očekávají i od svých obchodních partnerů. Rychlost rozhodování záleží především na typu jednání a na podmínkách projednávaného obchodního případu. Pokud je to možné, rozhodují se Chilané obvykle rychle. Pomalejší rozhodování je charakteristické pro státní podniky, kdy reprezentant nemá zpravidla dost pravomocí a musí si vyžádat posouzení, případně souhlas od svých nadřízených. Obecně můžeme říci, že Chilané preferují spíše individuální než týmová jednání. Záleží však samozřejmě na typu kontraktu, na komoditě a dalších podmínkách obchodu. Je ovšem neobvyklé, aby na jednání přišel tým, kde by byli zastoupeni všichni odborníci jenom pro případ, kdyby byli náhodou potřeba. Pokud je to nutné, jsou odborníci k jednání dodatečně přizváni, případně se s nimi problém konzultuje později. Autorita je zde skutečnou autoritou a mezi jednotlivými funkcemi existují značné bariery. Z toho plyne i určitá formálnost komunikace, projevy úcty, ale při zachování přátelské atmosféry. Potrpí si na přisuzovaný status, zakládají si na svém postavení, vzdělání, původu apod.
Uvažují spíše intuitivně, především generace mladých řídících pracovníků se již při jednání chová více neformálně, při dalších jednáních až přátelsky. Jednání zpravidla zahajuje hlavní domácí představitel, který druhou stranu vítá a navrhuje hlavní body jednání. Nejvhodnější dobou pro jednání bývá dopoledne. Není příliš vhodné plánovat si služební cesty na jednání do Chile na leden a únor, kdy – vrcholí letní prázdniny, a pokud je cesta kratší, je třeba přihlédnout i k celkem početným svátkům a dnům pracovního volna. Na jednání je třeba se dobře připravit. Většina obchodníků jsou lidé, kteří studovali na prestižních místních či zahraničních univerzitách. Jsou tedy vysokoškolsky vzdělaní s relativně širokým přehledem.
Vizitky mají podobnou úpravu jako u nás, bývají ve španělštině, často uvádějí i e-mail a mobilní telefony. V nouzi lze použít vizitky anglické, dvojjazyčné vizitky se nepoužívají. Tituly se neuvádějí a při rozhovorech nepoužívají, vždy se však uvádějí funkce, které daná osoba zastává. Chilané ocení velmi kvalitní provedení vizitek s raženým a ne příliš ozdobným písmem.
Chile je země s nejnižším stupněm korupce v Latinské Americe, není tedy vhodné nabízet úplatky, nejsou ani očekávány.
Ačkoliv společenské akce jen zřídkakdy začínají přesně, obchodní jednání je téměř vždy zahájeno ve sjednanou dobu. Stejně jako v celé Latinské Americe ani v Chile dochvilnost není silnou zbraní. Ve srovnání s jinými Latinoameričany jsou však Chilané v tomto směru ukázněnější a především v poslední době se jejich přístup k času pozvolna mění. Zejména mladší generace začíná chápat, že „čas jsou peníze“. Obvyklá délka zpoždění bývá v rozsahu 10 – 20 minut. Pokud by zpoždění bylo delší, snaží se telefonicky spojit, omluvit a informovat o svém zpoždění.
Běžný latinskoamerický postoj maňana je v Chile mnohem méně častý. Přesto však je užitečné vyžadovat při jednáních stanovení přesných termínů a jejich důsledné plnění kontrolovat např. několika telefonáty či faxy. Chilané, i přesto, že se snaží termíny plnit, si vždy nechávají vše až na poslední chvíli. S tím je třeba počítat i při plnění povinností a závazků vyplývajících ze zahraničněobchodních smluv (např. koncem měsíce se vytváří obrovské fronty v bankách, na poštách apod.). Role a význam času však neustále roste i v Chile. Svědčí o tom také zvyšující se produktivita práce a její efektivnost.
Obchodní jednání dnes již často mívají podobu, na jakou jsme zvyklí v Evropě. Úvod už nebývá tak dlouhý, i když je potřeba pro různé zdvořilosti a nezbytnou kávu a minerálku počítat s pro nás delší orientační fází (nejméně 30 minut). Vlastní jednání dle závažnosti tématu trvá jednu až dvě hodiny. Delší, několikahodinová jednání mohou pokračovat i během pracovního oběda či po krátké pauze na občerstvení. Jednání bývají při dojednávání smluv přítomni právníci, kteří si mohou také vyžádat čas k prostudování návrhů.
Obchodní známosti a dobré reference jsou nesmírně důležité. Chilané dávají přednost obchodování s již známými partnery. Neznamená to, že v Chile dosud neznámé firmy nemají vůbec šanci na úspěch. Musí však nabídnout lepší, výhodnější podmínky.
Postoj k práci je v chilské společnosti na latinsko– americké poměry více než svědomitý. Každý pracovník má ve firmě velice přesně vymezenou pracovní náplň a své místo v podnikové hierarchii a struktuře. Odměňování je dáno přesně stanoveným pracovním a organizačním řádem. Obecně lze říci, že je velice úsporné, se snahou o dosažení co nejvyšší produktivity a efektivnosti práce. Firemní prémie jsou vypláceny dle zákona dvakrát ročně a jejich výše bývá v souladu s výsledky podniku nebo stanovena v kolektivní smlouvě. Obvyklým termínem výplaty odměn je první polovina září (u příležitosti státního svátku Dne nezávislosti, tzv. „Fiestas Patrias“) a před vánočními svátky. Kromě odměn je vysokou motivací k vyšším pracovním výkonům i snaha o postup ve firemní hierarchii. Pokud je však v rámci firmy příležitost k růstu malá či omezená, projeví se v plné míře labilní chilská loajalita k mateřskému podniku. Dnes velice častým jevem je totiž fluktuace za lepšími podmínkami. Příslušnost k firmě již není prvořadou hodnotou.
Lze konstatovat, že přes složitou hierarchickou strukturovanost firemního prostředí mají Chilané dobře vyvinutý smysl pro týmovou práci, jenž je dán přebíráním vzorů od velkých amerických firem. Často lze vidět typické kancelářské prostory dle amerického modelu, kde jsou jednotlivá pracovní místa oddělena pouze přepážkou, či dokonce jen chodbičkou. Tento jev však není proti jejich přirozenosti, smysl pro kolektiv je Chilanům, jako všem Latinoameričanům, velice blízký.
Běžná pracovní doba ve firmách je pondělí až pátek 9.00 – 13.00 a 15.00 – 18.00, v sektoru služeb je otevřeno prakticky nepřetržitě od 9.00 do 22.00 hodin, ve větších obchodních domech pak včetně sobot i nedělí od 10.00 do 21.00 hodin, maloobchod pouze od 10.00 asi do 20.00 hodin s polední přestávkou. Poměrně nepraktická je pracovní doba bank, jež jsou otevřeny pro veřejnost pouze od 9.00 do 14.00 hodin v pondělí až pátek. Firmy po dojednání schůzky mohou jednat i odpoledne, transakce však lze provádět pouze do 14.00 hodin. Občas bývá problém sehnat partnera během dlouhé polední pauzy (tzv. colación). Pokud se však partneři dohodnou, lze tento čas vyhradit pracovnímu obědu.
Ve většině firem se považuje za samozřejmost často pracovat i po pracovní době (do 20.00 až 21.00 hod.), a to bez nároku na odměnu za přesčasové hodiny. Platí totiž, že první vždy odchází nejvyšší šéf. České obchodníky tedy také příjemně překvapí, že v případě časové tísně jejich chilský partner ochotně jedná i večer.
Údaje z posledního sčítání obyvatel hovoří o tom, že v Chile žije asi 15,5 milionu obyvatel. Dnešní Chilané jsou potomky původního domorodého obyvatelstva, španělských dobyvatelů a přistěhovalců osídlujících Chile v četných imigračních vlnách v 19. a 20. století většinou z Evropy (Němci, Anglosasové, Jihoslované). Hodnotou 20,4 obyv./km2 patří Chile k zemím Latinské Ameriky s nejmenší hustotou osídlení. 37,7 % obyvatele je ekonomicky činných. Chile je velice „mladá“ země. Více než dvě třetiny obyvatel jsou mladší 40 let, téměř 40 % dokonce mladší 20 let. 85 % obyvatelstva žije ve městech, z toho asi 35 % v hlavním městě Santiago. Z uvedeného vyplývá, že věk není rozhodujícím faktorem v mezinárodním obchodním jednání. Navíc v Santiagu, jež je obchodním a průmyslovým centrem země, je průměrný věk ještě nižší, neboť starší obyvatelé žijí více na venkově či v jiných regionech. I když zkušenosti starší generace jsou samozřejmě oceňovány, v poslední době se v mnoha chilských firmách velmi razantně prosazuje na významné posty řada mladých manažerů. Rovněž např. chilská vláda je relativně mladá. Řada těchto mladých manažerů je totiž na svých místech díky vysokému společenskému postavení rodičů, kteří jim poskytli vzdělání na nejprestižnějších, mnohdy i amerických či evropských univerzitách. Hovoří se o několika rodinných klanech, jež ovládají rozhodující odvětví ekonomiky země (např. GRUPO LUKSIC – nej– mocnější průmyslová skupina země, jež podniká v těžebním průmyslu, financích a jiných oborech, není nic jiného než otec a jeho čtyři synové, kteří vedou jednotlivé společnosti). Není neobvyklé, že tito mladí topmanažeři pak do významných postů ve firmách prosazují své kolegy ze studií, známé či příbuzné. Nedá se však říci, že pouhé osobní kontakty, přátelství, či dokonce příbuzenské vztahy jsou zaručenou vstupenkou na vrchol moci. Úspěch by měl být podložen i vzděláním a tvrdou prací.
Ze společenského hlediska je však osobní bohatství v mezilidských vztazích velmi důležitým faktorem. Chilská společnost je velice silně stratifikována od nejvyšších až po nejnižší skupiny právě z pohledu finančního, tedy výše příjmů. S těmito klasifikacemi naprosto seriózně pracují nejrůznější marketingové spotřebitelské studie. Uvádí se, že Chile je jednou ze zemí Latinské Ameriky s nejméně spravedlivým rozdělením společenského produktu. Poměrně malá, i když stále se rozšiřující střední třída a asi 25 % obyvatelstva na hranici chudoby a pod ní se na spotřebě podílí asi jednou třetinou, zatímco nepočetná nejvyšší vrstva spotřebovává téměř 70 % důchodu země. Chilská společenská kultura je tvrdě založena na hierarchii, mocenských a finančních elitách, často spojených až s projevy snobství. Tento jev není v Chile odsuzován. Naopak bohatství a moc je důvodem obdivu, uznání a metou vyzývající k dosažení stejných cílů. Pro mnohé představitele střední třídy je však snaha o její dosažení bohužel spíše celoživotní frustrací. Český obchodník pozvaný např. na oběd do domu partnera by tedy neměl být překvapen mnohdy až feudálními projevy ve vztahu k místním zaměstnancům v domácnostech, tzv. empleados. I střední vrstvy běžně využívají laciných pracovních sil, např. ilegálně zaměstnávaných Peruánek či Filipínek, k pomoci ve svých domácnostech.
Hierarchie ve firmách se dodržuje daleko více, než jsme zvyklí v českých firmách a v Evropě vůbec. Vztahy mezi podřízenými a nadřízenými jsou daleko více formální. Ve většině chilských firem převládá velmi autoritativní a neosobní vztah podřízeného a nadřízeného.
Samostatnou kapitolou sociální a společenské diskriminace v Chile jsou stále i ženy. Jejich postavení je zatím tradičně nerovnocenné, i když především v posledních letech došlo k výrazným pozitivním změnám. Tzv. machismus (mužská nadřazenost) však dosud přetrvává ve většině latinskoamerických zemí.
Na žebříčku hodnot průměrného Chilana stojí vysoko především hmotný majetek, kvalitní vzdělání, dobré zaměstnání a rodina. Mnohem menší význam ve srovnání se západními kulturami má pro Chilany volný čas, vztah k přírodě, ekologii, kultura, sport, zdraví a duševní hygiena.
Významnými vzory v chování jsou v Chile představitelé společenské elity a církevní osobnosti, kde se dodržuje velmi formální, až obřadné oslovování a titulování. Mladší generace se nechává silně ovlivňovat také populárními osobnostmi např. z oblasti moderní hudby, módy či vrcholového sportu. Základní zvyklosti, konvence, rituály či zákazy jsou dnes již v Chile obdobné jako v kterékoli jiné demokratické společnosti se silným vlivem katolické církve.
Pojmy jako čestnost, morálka, dobré způsoby jsou sice nahlas proklamovány, mnohdy však účelově obcházeny. Celkově však lze říci, že vzhledem k vyšší míře konzervativismu, úctě a respektu k autoritám (církev, armáda, policie) je společenská zodpovědnost, jež se projevuje např. i v platební morálce, relativně vysoká.
Španělština je jazykem květnatým, plným synonym, zdrobnělin, citoslovcí a zvolání. Stejně tak Chilané jsou velmi komunikativní, expresivní. Španělština je navíc velice rychlý jazyk. Její chilská verze (v Chile zvaná kastilština) se od kontinentální španělštiny mírně liší. Při jednání s cizincem se Chilané vždy snaží hovořit spisovně, čistě a pomaleji.
Obchodní jednání je zahajováno nezávaznou zdvořilostní konverzací. Úvodní fáze jednání je velmi důležitá. Chilský obchodník chce svého partnera lépe poznat a musí k němu získat určitou důvěru. Považuje se za normální, že se spolu partneři baví i na jiná témata než striktně pracovní. Vhodné je mluvit zejména o rodině, a to především o dětech, neboť v celé Latinské Americe je velký „kult“ dětí. Rozprava bývá často obšírná a květnatá, někdy až s určitou dávkou patosu a póz. Častěji, než jsme zvyklí, se používají zvolání. Vzhledem k temperamentu Chilanů není běžné, že by rozhovor vázl, či dokonce docházelo k delším odmlkám. Pauzy se snaží zaplnit neutrální společenskou konverzací. Společenská i pracovní komunikace bývá delší.
Dalším jevem v komunikaci je častější používání křestních jmen při oslovování, což vychází ze starých španělských a italských zvyků. Jako projev úcty starší vážené muže, majitele firem apod. odedávna i Chilané oslovují „don“ ve spojení s křestním jménem. Chilané však dnes poměrně brzy přecházejí na tykání, a to i v situacích, kdy se vidí poprvé. Je to obvyklé u mladší generace, zejména pokud mezi partnery není velký věkový rozdíl, pracují přibližně ve stejné funkci či zaujímají stejné či podobné postavení ve firmě a pokud jsou to lidé z jednoho oboru. V obchodním styku s cizinci si však Chilané na jejich poměry relativně dlouho vykají. K oslovování se používá seňor ve spojení s příjmením, případně již zmíněné don ve spojení s křestním jménem. Teprve po vzájemném poznání a získání důvěry v partnera přechází na tykání. Vykání jako výraz úcty se používá také na nejvyšší úrovni (vládní činitelé, soudci, diplomaté, akademické prostředí, poslanci apod.).
Sekretářky, asistentky, učitelky, prodavačky a mladší ženy se oslovují slečno bez jména. Pokud však známe jejich křestní jméno, pak použijeme spojení slečno s křestním jménem. U výše postavených mladších žen (asi do 35 let) používáme oslovení slečno s příjmením. Provdané ženy oslovujeme paní s příjmením jejich vlastním za svobodna. Pokud je přítomna žena s manželem, lze použít příjmení její i manželovo. Pouze v ústním styku mezi neznámými osobami na ulici, v obchodech apod. se hodně používá oslovení „dama“. V písemném styku je běžné oslovení slečna, paní nebo paní ve spojení s příjmením manžela s předložkou „de“ (např. Sra. Dagmar Veškrnová de Havel nebo výjimečně jen Sra. De Havel, pokud je na stejném řádku či pozvánce nebo přání citován i manžel). Ženě také Chilané projevují úctu oslovením „doňa“ ve spojení s křestním jménem. Při větším sblížení se při oslovení žena klade před jméno člen, např. „la María“. Použití pouze křestního jména při oslovení ženy v Chile je výrazem familiárnosti.
Neverbální komunikace je velmi bohatá. Chilané ovládají celou škálu mimických výrazů a gestikulací. Obdivuhodná je práce rukou. Pokud se diskuse rozproudí, jsou schopni snad každé slovo doprovodit nějakým pohybem, často i oběma rukama zároveň. Různá vědecká zkoumání prokázala, že Latinoameričané gestikulují při řeči až s pětkrát větší frekvencí než průměrný Evropan. Rozhodně se nemusí jednat o prudký záchvat emocí, Chilané gestikulují prakticky automaticky, jedná se o jev snad již geneticky zakódovaný.
 Jedním z hlavních turistických lákadel Chile je Velikonoční ostrov se sochami moai |
Chilané se snaží při hovoru působit příjemně a pozitivně, nemají však příliš vyvinutý smysl pro humor. Humoru, se kterým se zde můžeme setkat, my Evropané příliš nerozumíme. Jeho úroveň se nám nezdá být moc vysoká, často nám připadá až nevkusný či infantilní.
V konverzaci neexistují vyložená tabu, neboť chilská kultura je již značně poevropštěná či zamerikanizovaná. Přesto je však lepší se vyhnout např. ožehavějším náboženským tématům, sexuálním motivům, kde může partner překvapit značnou konzervativností. Je dobré také příliš nevtipkovat na téma homosexuality, jejíž výskyt je v latinskoamerickém světě častější než v Evropě, bývá však mnohem více zakrývána. Vzhledem k politickému vývoji Chile v posledních letech jsou rovněž velice riskantní a ožehavá politická témata, vztah k armádě, k otázkám lidských práv atp. Také se nedoporučuje hodnotit či vyjadřovat se blíže ke vztahům se sousedními zeměmi, které jsou často problematické. Chilané, kteří jsou díky své poloze trochu izolovaní, např. nemají příliš v oblibě Argentince, na Peruánce a Bolivijce hledí s despektem. Pozor také na zmínky o Indiánech – jsou považováni Chilany evropského původu za méně kulturní etnikum. Tak jako se v Česku říká, že někomu „kouká sláma z bot“, v Chile mu „kouká péro z vlasů“. Nehodí se také příliš se vyjadřovat k jakýmkoliv rozdílům mezi Evropou a Latinskou Amerikou, zdůrazňovat, že vše evropské je lepší než latinskoamerické, a už vůbec ne, byť i žertovně či ve vtipech, pohrdavě hovořit o Latinoameričanech.
Chilané jsou národem společenským, velmi komunikativním. Oproti jiným latinskoamerickým národům jsou však v důsledku geografické a historické izolovanosti poněkud uzavřenější a otevřený projev bývá často spíše předstírán. S trochou nadsázky by bylo možné Chilany označit za Skandinávce Latinské Ameriky. Přesto však během jednání i při setkáních jsou velice milí, projevují zájem o osobu partnera. Součástí pozdravu je např. dotaz: „Jak se daří?“, na který ovšem nečekají jinou odpověď než prostou frázi: „Dobře, děkuji, a Vám?“ Velkým obřadem bývá zdravení, které zahrnuje stisk ruky (běžně i oběma rukama), bývá doprovázeno někdy i poklepáním na rameno či až obřadným objetím. Běžný je rovněž polibek na tvář (muž – žena, žena – žena). Právě vzhledem k tomuto velice blízkému osobnímu kontaktu při jednání je třeba dbát pečlivě o osobní i ústní hygienu.
Při prvním kontaktu s cizincem však Chilané celkem taktně zachovávají určitý odstup a vystačí si se stiskem ruky. Nejen při zdravení, ale i v průběhu jednání se Chilané rádi partnera dotýkají, což je projevem někdy i těžce získaného přátelství a důvěry. Nikdy však nenaruší partnerovu osobní zónu. Výjimkou může být pracovní vztah muž – žena, kdy Chilané mnohem více než Evropané dávají najevo, že kromě obchodní partnerky je také ženou, a snaží se ve vztahu k ní projevit úctu, zdvořilost a galantnost.
Image obchodníka je v Chile velice důležité a tvoří nedílnou součást možného úspěchu v negociaci s chilskými obchodníky. Pracovním oblečením v obchodním, finančním a řídícím sektoru je oblek pro muže a kostým pro ženy. Preferují oblečení klasické, konzervativní, nenápadné, přesto vždy velice vkusné, barevně sladěné. Oblíbené jsou tmavé barvy. I v letních měsících si Chilané obléknou klasický, odlehčený oblek spíše tmavší barvy.
V Chile je velice silný vliv uniformity. Zaměstnanci bank, obchodů, soukromých klinik, hotelů, dealeři atd. reprezentují často svoji firmu v uniformním oblečení (obleky, kostýmy). Kromě vytvoření korporativního image je zde nemalým důvodem snaha o odstranění přílišných rozdílů mezi pracovníky, jež by mohly být důvodem k frustraci, závisti, nezdravé kompetitivnosti v oblasti, jež není pro danou firemní filozofii prvořadá.
Kvalita oblečení určuje společenské zařazení. – Úspěch je reprezentován kvalitním, dobře ušitým, avšak nenápadným, decentním oblekem. Předražené, nápadné a za každou cenu „značkové” oblečení je naopak chybou začínajících asistentů a může svědčit o nejistotě. Při oficiálních nebo společenských příležitostech muži večer často nosí smoking, ženy dlouhé šaty.
Důležitou roli hrají doplňky, hezké kravaty s moderními vzory, a především vysoce kvalitní kožené boty klasického stylu, vždy vzorně naleštěné. Z našeho českého pohledu se může zdát trochu výstřední obliba růžových košilí u mužů.
Žena je vždy pečlivě nalíčená. Naprostou nutností je depilace, samozřejmostí manikúra, pedikúra a používání kvalitních parfémů či deodorantů. Ženy upřednostňují klasickou, elegantní, avšak decentní módu. Nesetkáme se zde ani s větší kreativitou, sexy-symbolikou, odvážností. Nedoporučuje se proto žádné extravagantní či ležérní oblečení. Dovršením upraveného vzhledu je hezký účes. V tomto směru mají Chilané nemalou výhodu geneticky daných kvalitních vlasů. Ženy příliš neexperimentují, z velké části nosí polodlouhé či dlouhé, většinou hladké vlasy přírodní barvy.
Součástí dobré prezentace je i ubytování v kvalitním, dobře lokalizovaném hotelu. Není přípustné ubytovat se u známých, či dokonce obchodních partnerů. Chilský obchodní partner při návštěvě v České republice ocení umístění kanceláře na „dobré” adrese, nejlépe v centru města. Samotná kancelář by měla být zařízena reprezentativně, ale v žádném případě by neměla překypovat luxusem.
Chilané, jako většina Latinoameričanů, kladou na pohostinnost velký důraz. Proto je třeba při přípravě společenského podniku dbát na pečlivý výběr vhodného menu, kvalitní přípravu a servírování. Běžně zvou své obchodní partnery do restaurací. K pozvání obchodního partnera do vlastního domu dochází až po delší známosti a je známkou zvláštního ocenění.
Chilská kuchyně není příliš exotická, většina jídel je pro Čecha běžně stravitelných. Vzhledem k tomu, že Chile je přímořskou zemí, bývají v menu často nabízeny různé předkrmy z měkkýšů, korýšů a jako hlavní jídlo ryby na mnoho způsobů. Po aperitivu, jímž v Chile bývá většinou místní míchaný nápoj z vínovice a citronů „pisco sour”, následuje studený nebo teplý předkrm. Jako hlavní jídlo bývá podáváno maso či ryby s velmi malou přílohou. Častěji se podávají zeleninové saláty. Po jídle se podává dezert, zmrzlina či ovocný kompot, káva a večer digestiv. Během jídla se nabízí světoznámé chilské bílé a červené víno, pivo, minerální vody. Kouřit je možno na požádání i mezi jednotlivými chody. Oběd a večeře se příliš neliší. Během pracovního oběda se však výrazně omezuje podávání alkoholických nápojů.
 Nedílnou součástí chilské gastronomie jsou místní vína |
V rámci pracovních jednání ve firmách bývá nabízena káva, čaj a minerální voda. Větší občerstvení není obvyklé. Nepodávají se alkoholické nápoje. Chilané prosazují známé přísloví „Gentleman nepije před západem slunce“. Pokud se jedná o významnější kontrakt, známého partnera, případně úspěšnou finální část jednání, jsou obvyklé pracovní obědy, snídaně a výjimečně dnes velmi málo časté večeře.
Pro své přátele a dobře známé obchodní partnery mohou pořádat Chilané i neformální setkání, která probíhají formou grilování masa a uzenin na speciálních roštech na dřevěném uhlí (tzv. „parilla“), většinou na zahradě domu hostitele či na terasách bytů. Tato setkání se obvykle uskutečňují v sobotu či v neděli tj. ve dnech pracovního klidu. Na oběd se zve na 13. až 14. hodinu, večeře bývá pozdní, nejčastější bývá pozvání na 20. až 21. hodinu. Pozvaný přináší květiny všem ženám v rodině a pro hostitele drobný dárek (CD, láhev vybraného vína či reprezentativní knihu).
V Chile je církev oddělena od státu. Převládá zde náboženství římskokatolické s velmi silným vlivem ve společnosti. V nejvyšších podnikatelských kruzích jsou u moci představitelé ultrakonzervativní katolické organizace OPUS DEI. Druhým nejpočetnějším vyznáním je protestantské. Existují i méně početné komunity židovská a muslimská. Málokdo se v Chile otevřeně hlásí k ateismu. Římskokatolické náboženství je velmi silným determinujícím faktorem v otázkách společenské morálky. V posledním desetiletí v souvislosti s demokratizací společnosti a nástupem konzumního způsobu života však můžeme pozorovat určité uvolnění. Především část mladé generace v současnosti již navštěvuje mše a účastní se církevního života více méně z povinnosti. V soukromí často jako přesvědčení věřící již nejednají. Český obchodník přijíždějící do Chile již nemusí mít strach, že vzbudí rozhořčení, když si během pátečního obchodního oběda objedná masový pokrm.
K otázkám víry a s ní souvisejícími tématy a problémy, jako např. sexualita, potraty, rozvody aj., nutno v Chile přistupovat velice obezřetně a taktně. Mohlo by dojít ke zbytečným faux pas a porušení konvencí, jež by mohly vyvolat nepříznivou reakci u obchodního partnera. I v podnikové strategii, především v propagaci, kde jsou u nás zcela běžné sexuální motivy, je nutno se podobných námětů vyvarovat. V Chile jsou považovány za nevhodné a nevkusné.
Při plánování obchodních cest je dobré si ověřit, zda plánovaný termín nepřipadá na svátek, dokonce i zda svátek nepřipadá na úterý či čtvrtek, neboť v Chile je běžné, že řada firem pak nepracuje již v pondělí, resp. v pátek. Pro takto prodloužený víkend bývá v místním slangu používán výraz „sandwich“.
Více informací o Chile získáte např. na www.chile.travel nebo www.sernatur.cl.
Text: Ing. Soňa Gullová,
Vysoká škola ekonomická v Praze
Foto: Corporación de Promoción Turistica Chile CPT
Spíše než rodné Anglii slouží legendární agent 007 svými novými eskapádami Jamajce. Pětadvacátá bondovka s názvem Není čas zemřít, která byla do kin uvedena na konci září, totiž stimuluje příjezdy turistů právě na tento karibský ostrov....
Pokud jste si v duchu malovali, jak se během příštích týdnů vypravíte poznat sochy moai a další krásy Velikonočního ostrova, nepotěšíme vás. Tento exotický ráj v Tichém oceánu zůstane pro zahraniční turisty i nadále uzavřen. V referendu to minulý týden...
Ostrov svobody se chystá od poloviny listopadu otevřít své hranice zahraničním turistům. Uvedl to v úterý ministr pro turistiku Juan Carlos García. Kuba zavedla omezení v cestovním ruchu v dubnu loňského roku, aby zamezila šíření koronaviru ze zahraničí....
