Je krize teprve za dveřmi, nebo už k nám vstoupila? Jak se projeví v cestovním ruchu? Jak bude dlouhá? Jakými prostředky se jí dá čelit? Tyto a další otázky si dnes klade prakticky každý. Leč uspokojivých odpovědí je jako šafránu ve vesnické samoobsluze. My jsme alespoň po některých pátrali spolu s analytikem cestovního ruchu a jednatelem společnosti Mag Consulting Ing. Jaromírem Beránkem.
Vše, co se v současnosti nedaří, bývá s oblibou spojováno s krizí. Je ale to, co v cestovním ruchu nyní zažíváme, skutečně krize?
Záleží samozřejmě na výkladu tohoto slova. Pokud bychom se striktně drželi ekonomických teorií, které za symptomy krize považují omezování výroby či růst nezaměstnanosti, o skutečné krizi se v cestovním ruchu zatím mluvit nedá. Osobně bych volil spíš termín recese. Ale přijmeme-li obecně zažitou představu, že krizí je jakýkoli pokles výkonu, můžeme na toto označení přistoupit.
Podle údajů UNWTO dosáhl loni počet mezinárodních příjezdů 924 milionů, což je asi o 16 milionů více oproti roku 2007. V prvním pololetí počet příjezdů asi o pět procent vzrostl, ve druhém naopak asi o procento meziročně poklesl. Celkový roční nárůst dosáhl něco kolem dvou procent, což je ve srovnání s rokem 2007 velmi nízká hodnota. Samozřejmě ne všechny světové regiony na tom byly stejně – zatímco například Střední a Jižní Amerika zaznamenaly nadprůměrný růst počtu příjezdů (7,9, resp. 5,9 procenta), stejně jako Střední východ (6 procent), počet příjezdů do Evropy stagnoval, Oceánie zaznamenala dokonce pokles příjezdů.
Jde-li o příjezdy do České republiky, ty podle aktuálních dat Českého statistického úřadu stagnovaly, respektive mírně – o 0,4 procenta – poklesly. To samozřejmě není dobře a bez ohledu na to, zda budeme o této situaci hovořit jako o krizi nebo jako o recesi, je třeba urychleně něco dělat.
V jakých barvách vidíte budoucnost cestovního ruchu v České republice v tomto roce?
Pokud jde o letošní rok, v souladu s naší prognózou ze začátku ledna předpokládáme pokles počtu zahraničních turistů v České republice o 8 až 10 procent. Celostátní výsledky nejen v tomto roce budou záviset především na schopnosti prodat mimopražské regiony. Praha se jako produkt cestovního ruchu v marketingovém pojetí dostala do pozice tzv. „dojné krávy“, její tržní podíl na celkových příjezdech dosahuje 60 procent, ovšem růstový potenciál je minimální. Z hlediska cestovního ruchu to znamená, že potenciál zdejší infrastruktury a atraktivit cestovního ruchu je již do značné míry vyčerpán. Podaří-li se organizacím cestovního ruchu a dalším kooperačním strukturám v následujících dvou letech nastartovat rozvoj v regionech, mohla by Česká republika v roce 2013 dosáhnout až 9 milionů zahraničních turistů v hromadných ubytovacích zařízeních. V každém případě budou ekonomické výsledky ČR v oblasti cestovního ruchu záviset především na aktivitě podnikatelů, managementu turistických oblastí a regionů a na marketingové prezentaci České republiky jako takové. Jednoduché to samozřejmě nebude, už proto, že podle odhadů světových institucí pro letošní rok bude Evropa nejvíce postiženým regionem. Celosvětově by měly příjezdy stagnovat, v horším případě o jedno až dvě procenta poklesnout.
Zastavme se ještě u Prahy. Jaký předvídáte vývoj zde?
Vyjděme opět ze statistik. Ubytovací kapacita v hlavním městě se v létě loňského roku pohybovala kolem 120 tisíc lůžek, pokud tedy počítáme i oněch asi 18 tisíc lůžek, která jsou turistům v letních měsících k dispozici ve vysokoškolských kolejích, a zhruba čtyři tisíce lůžek ve středoškolských internátech. Připočítat je třeba také místa v kempech, kterých bylo loni v Praze v provozu 26. Vezmeme-li v úvahu tato čísla, musíme konstatovat, že pražská ubytovací kapacita je nastavena na sedm a půl až osm milionů turistů. Za celý loňský rok však do Prahy přijelo „pouze“ něco málo přes 4 miliony osob. Meziročně šlo o 2,5procentní nárůst, přičemž zahraničních turistů se ubytovalo o 1,2 procenta a domácích turistů o 13,2 procenta více. Je tedy jasné, že ubytovací kapacita v Praze je značně předimenzovaná a musí prostřednictvím tržních mechanismů dojít k určité její redukci. Ta by ale v žádném případě neměla probíhat formou snižování cen, nebo dokonce kvality poskytovaných služeb. Zatím jsme však ještě stále svědky budování dalších ubytovacích kapacit
Jak se bude vyvíjet outgoing?
Ve výjezdech našich občanů do zahraničí očekáváme ještě výraznější propad než v incomingu – zhruba mezi 12 a 15 procenty. Jen pro srovnání – loni vyjelo prostřednictvím cestovních kanceláří do zahraničí asi 2,4 milionu našich občanů. Tržby cestovních kanceláří, kterých bylo loni pojištěno 944, dosáhly rekordní souhrnné výše 35,5 miliardy korun. Jen pro dokreslení uvedu, že největší část tržeb směřovala do pokladen středně velkých cestovních kanceláří. Oproti předchozím letům došlo k výraznému nárůstu tržeb internetových prodejců.
Jak se podle vás onen poměrně dramatický pokles poptávky po zájezdech projeví na trhu? Budou cestovní kanceláře krachovat?
Úpadky v pravém slova smyslu bych ve větší míře nečekal. Předpovědi hovoří spíše o tom, že řada cestovních kanceláří neobnoví pojistné smlouvy pro případ úpadku a tím ukončí svoji činnost. Osobně se domnívám, že oproti loňsku se tímto způsobem počet cestovních kanceláří v České republice může snížit až o stovku.
Troufnete si předpovědět, ve kterých regionech zasáhne krize podnikatele v cestovním ruchu nejvíc?
Nejsilněji bude postižena Praha, a to zejména na poli příjezdového cestovního ruchu, kde dojde k dalšímu snížení využití ubytovacích kapacit. Již nyní jsme koneckonců svědky dalšího snižování cen za ubytování v metropoli. Naopak méně postiženy podle mne budou některé příhraniční regiony, kde bude i nadále velmi příznivý index příjezdů z Polska a částečně i z Německa, ale i ze Slovenska a Rakouska, a to díky meziročně oslabující koruně.
A jak tomu bude v outgoingu?
V současné době se zaměřujeme na sledování podniků, které omezují výrobu, či dokonce ukončují svoji činnost a propouštějí zaměstnance. V listopadu a prosinci šlo zejména o takové organizace, z jejichž řad se nerekrutují zákazníci cestovních kanceláří. V těchto týdnech se však ekonomické potíže dotkly i automobilového průmyslu, oblasti informačních technologií a dalších významných oborů, jejichž zaměstnanci naopak generovali poměrně velkou část poptávky po zájezdech. To se na činnosti cestovních kanceláří v příslušných regionech jistě projeví.
S ohledem na působení důchodového a substitučního efektu lze na druhou stranu očekávat mírné oživení v oblasti domácího cestovního ruchu, kdy řada českých rezidentů dá přednost levnější tuzemské dovolené před zájezdem do zahraničí. Toto oživení se však bude týkat převážně tradičních destinací domácího cestovního ruchu, například jižních Čech, případně málo a středně navštěvovaných destinací menšího významu. Praha, západočeské lázně a další hojně navštěvované turistické cíle s převahou zahraniční klientely mohou naopak očekávat zpomalení či pokles zájmu tuzemských a částečně i zahraničních turistů, pravděpodobně s výjimkou těch z Ruské federace, kde ovšem již neočekáváme 30procentní nárůst jako v minulých letech, ale jen zhruba dvou- až pětiprocentní. Cenová hladina je v těchto oblastech mnohdy srovnatelná, ne-li dokonce vyšší než v zahraničí, a domácímu turistovi se zde pobyt nevyplatí.
Dá se očekávat, že budou mít na oblast cestovního ruchu nějaký vliv opatření, která ke zmírnění projevů krize navrhla Národní ekonomická rada vlády?
Návrhy Národní ekonomické rady vlády jsou podle mého názoru velmi vhodně voleny. V současné době je velmi těžké hovořit o jejich dopadu do cestovního ruchu. Přesto se podle doposud zveřejněných informací domnívám, že celá řada podniků cestovního ruchu využije zvýhodněné odpisové sazby a školení a rekvalifikace svých pracovníků i některá další opatření. Je velmi důležité, aby tato opatření byla uváděna v život co nejrychleji. Jedině tak mohou účinně napomoci cestovnímu ruchu, ve kterém bylo v závěru loňského roku zaměstnáno 240 tisíc zaměstnanců, což je dvakrát více než v automobilovém průmyslu. Podle mého názoru je cestovní ruch stejně citlivý na hospodářskou krizi jako automobilový průmysl.
To, co jsme si řekli, nebylo vesměs příliš optimistické. Na závěr tedy otázka, která svrbí na jazyku asi každého – kdy bude lépe?
Krize, aby měla určitý ozdravný účinek, musí trvat alespoň dva roky, zpravidla ovšem i déle. Osobně se domnívám, že v cestovním ruchu se současná krize bude projevovat minimálně ony dva roky. Pak by ale mělo dojít k poměrně rychlému oživení. Východisko z krize bude v cestovním ruchu prostřednictvím kvality, tedy certifikovaných systémů kvality ISO, a rovněž inovací. Stále bude hrát velmi významnou roli bezpečnost a cena v cílových destinacích.
Text a foto: Petr Manuel Ulrych