S majitelkou cestovní agentury ORIANA Tours JUDr. Janou Smrčkovou jsem se sešel jen pár dní poté, co Parlament schválil zachování 5% sazby DPH na ubytovací služby. Přestože tak fakticky došlo k tomu, po čem Jana Smrčková vždy tak hlasitě volala, štěstím zrovna nezářila. Důvody? Legislativní změny znamenající vysokou daňovou zátěž pro cestovní agentury. A také cenová politika pražských hotelů, kterou nelze popsat jinak než „ode zdi ke zdi“.
Říkáte, že vás ničí DPH. Můžete to vysvětlit?
Po vstupu do Evropské unie se české incomingové agentury staly nově plátci DPH v tzv. běžném režimu. Odváděli jsme 5 % DPH z prodaných služeb včetně naší marže, 19% sazba se týkala dopravy a stravování. Již to bylo pro nás znatelným zatížením. Ale od letošního ledna jsme byli zařazeni do tzv. zvláštního režimu, což znamená, že musíme odvádět 19 % DPH z veškeré naší obchodní marže u prodaných služeb bez ohledu na jejich složení. Často tak dochází k situaci, kdy odvedeme daň z naší obchodní činnosti i v případě, že náš zisk je nižší než ostatní náklady firmy. Tedy i když jsme v příslušném zdaňovacím období ve ztrátě, musíme zaplatit DPH z obchodní přirážky bez ohledu na celkovou finanční situaci a výsledek firmy. Prakticky nám tak zbývá stále méně. Situace v cestovním ruchu je den ode dne horší.
Na druhou stranu ale zůstala zachována snížená sazba DPH na ubytování, nemusíte se tedy bát, že vám hotely zvednou ceny…
Je fajn, že si hotely vybojovaly pětiprocentní sazbu daně, ale už od loňského roku byly ceny nastavené na sazbu devatenáctiprocentní. Takže fakt, že letos hotely houfně nezvedají ceny, není žádná výhra. Co je ale horší, že tady není ani stopy po nějaké cenové politice. Ceny ubytování létají ode zdi ke zdi. V době, kdy se tvoří ceny na další sezonu, přicházejí pražské hotely s nehoráznými cenami, za které jsou pobyty v Praze prakticky neprodejné, což se rychle ukazuje. Navíc v současné mezinárodní situaci se velmi lehko stává, že některý důležitý trh vypadne, a průšvih je na světě. Hoteliéři za pár měsíců zjistí, že mají problém, přijdou za námi, naříkají a nabízejí naopak tak nízké lastminutové ceny, za které se vůbec nevyplatí pobyty v Praze prodávat! Je normální prodávat pobyty italským studentům v tříhvězdičkových hotelech s polopenzí za 10 euro? Proč se, proboha, takto podbízíme? Vždyť i oni sami říkají, že za stejnou službu jsou v Německu ochotni zaplatit 40 euro!
Obávám se ale, že z této situace nevede jednoznačná cesta. Hotelům přeci nikdo nemůže nařídit, za kolik mají pobyty prodávat.
Je mi jasné, že teď střílím do vlastních řad, ale jednání hotelů mi přijde strašně krátkozraké. I když ono se to netýká jen hotelů, ale třeba i průvodců a dalších oblastí, takže jde asi o projev naší povahy. Mrzí mě, že si nevážíme vlastní ceny a neumíme udržet niveau. Je to asi tím, že trh je do značné míry rozdělen a hotely a cestovky jako jedinou šanci na úspěch vidí podbízení se cenou. Ve finále na tom ale tratí všichni! Já bych třeba ráda investovala či věnovala prostředky na charitu, ale stále víc nabývám dojmu, že incomingem si na žádné větší investice nevyděláte. A to už vůbec nemluvím o tom, že stát, kterému nyní odvádíme devatenáctiprocentní daň, na cestovním ruchu neskutečně vydělává, ale prakticky nic do tohoto oboru nevrací.
Jak byste ale tuto situaci řešila? A jak na vaše argumenty reagují hoteliéři?
Máte pravdu, že řešení asi není, pokud se profesní svazy nejsou schopny či ochotny zasadit o nastolení stavu běžného všude ve světě. Pokud jde o naše partnery z hotelů, řada jich paradoxně vnímá situaci mým pohledem, ale nemohou zvrátit rozhodnutí svých zahraničních majitelů či manažerů. A jinde nám říkají, že na jejich ceny nemusím přistupovat a mohu shánět ubytování pro své klienty jinde. To je sice logické, ale strašně krátkozraké. A nejhorší je, že mám pocit, jako bych byla jediná, komu tato situace vadí. Asi je nejvyšší čas, abych se přestala věnovat incomingu a zkusila štěstí jinde.
A nebo místo na italské studenty zkusila vsadit třeba na incentivní klientelu. Koneckonců – kdo chce pouze ubytování, ten si ho v době internetu zajišťuje stále častěji sám…
To máte pochopitelně pravdu a je jasné, že incomingu založenému na pouhém prodeji ubytování zvoní hrana. Budoucnost je v poskytování servisu, incentivách a podobných aktivitách. To je mi jasné, a proto se jim věnujeme stále víc. Jenže já do Prahy italské studenty vozím už patnáct let a nechci tento segment jen tak opustit. Naštěstí je ale ještě stále mnoho hotelů, které nechtějí vstoupit do přímých jednání s partnery, u kterých je tradičně velké riziko pozdních plateb a druhotné platební neschopnosti, a rádi jej přenechají nám.
Pokud jde o incentivy, věnujeme se jim dlouho, především ze Španělska. Velký prostor pro rozšiřování těchto aktivit ale nevidím, protože i tento trh je v podstatě rozdělen. Možná víc než trh turistický. Především velké pražské hotely byly aktivní a podařilo se jim na zahraničních specializovaných veletrzích navázat spoustu důležitých kontaktů, takže mnoho incentiv se dnes domlouvá napřímo. Přiznám se, že v tuto chvíli se ale spíš orientuji na outgoing, respektive na incentivní pobyty v zahraničí. Náš obrat je sice pořád větší na incomingu, ale třeba v letenkách už máme obrat srovnatelný. Stranou ponechme otázku, kolik můžeme na letenkách při současných provizích vydělat.
Petr Manuel Ulrych