Evropská komise v uplynulých týdnech vyslyšela nářky obchodníků a zaměřila se na praktiky karetních systémů. Zjistila, že tyto společnosti postupují nekorektně a nesoutěžně – v řadě zemí Evropy zneužívají svého postavení. Obchodníci nyní očekávají, jaký plán Komise připraví pro řešení tohoto problému.
|
Hádanka na úvod:
Je poklidné nedělní dopoledne a majitel penzionu sedí v recepci. V těsném závěsu se před ním najednou objeví dva hosté, kteří si přejí zaplatit za svůj pobyt. Jeden třímá v ruce svazek bankovek, druhému vykukuje z náprsní kapsy saka roh platební karty. Kterého obslouží majitel penzionu dříve a s úsměvem? A kterého zamračeně požádá, aby chvíli počkal?
Správná odpověď:
Jako první samozřejmě zaplatí svůj pobyt ten host, který přišel k recepci dříve. A jako správný profesionál věnuje majitel penzionu stejnou péči každému z odjíždějících hostů. Nikdo se ale nemůže divit onomu sotva znatelnému povzdechu, s kterým od dotyčného hosta přijme platební kartu. Platby kartou jsou totiž pro obchodníky v řadě zemí Evropy zlým snem.
Poplatky MIF: trn v obchodníkově oku
Dle názoru evropských obchodníků využívají karetní systémy jako Visa a MasterCard své dominantní pozice k újmě zejména obchodníků, potažmo spotřebitelů tím, že účtují vysoké poplatky za přeshraniční, tak i domácí transakce za platby prostřednictvím kreditních a debetních platebních karet. Tyto poplatky nevycházejí podle nich ani z reálných nákladů, ani nejsou transparentní.
Nedávné šetření Evropské komise jednoznačně ukázalo, že podnikatelé ani jejich zákazníci nemohou dosud naplno využívat konkurence platebních karet na společném trhu. Spotřebitelé platí za MasterCard a Visa v některých zemích o 100 % více než v jiných zemích. Poplatky, které platí podnikatelé, se dokonce liší až o 500 % v zemích EU, 25 u Visa a o 650 % u MasterCard. Rozsah těchto rozdílů naznačuje, že poplatky v některých EU zemích mohou být podstatně sníženy.
EuroCommerce, evropský svaz a reprezentant obchodu vůči EU, výše uvedené závěry šetření uvítal, neboť již řadu let usiluje o zvýšení konkurence a korektní účtování poplatků na trhu platebních karet. Generální tajemník EuroCommerce Xavier R. Durieu k tomu prohlásil: „Nálezy Komise potvrdily to, čím jsme argumentovali po mnoho let – trh platebních karet je zcela nekonkurenční a naprosto neprůhledný. Komise se správně zaměřila na zájmy spotřebitelů a obchodníků a došla k závěru, že karetní systémy jako MasterCard a Visa si účtují nadměrně vysoké poplatky.“
Komise rovněž poukázala na to, že poplatky za akceptování platby kartou jsou užívány jako „daň“ z prodeje v obchodním zařízení, jelikož banky účtují obchodníkům poplatek za každé použití platební karty. To způsobuje nárůst maloobchodní ceny až o 2,5 % z celkových nákupů a zhoršuje výsledky tržních struktur.
Visa a MasterCard coby rozhodující karetní systémy často vysvětlují poplatky MIF jako způsob, kterým zúčtovací místo platí vydavatelům karet za náklady spojené se službami, jež poskytují. V této souvislosti je podle EuroCommerce nutné poukázat na to, že služby poskytované vydavateli karet jsou především k užitku držitele karty, a nikoliv ve prospěch obchodníka. Stejně tak nelze pochopit, proč má zúčtovací místo subvencovat vydavatele karet, když ten má očividně zisk z uskutečňované operace jako takové.
Karetní systémy argumentují tím, že systém platebních karet je ve prospěch držitele karty i obchodníka. Při vstupu do systému kupuje obchodník řadu služeb doprovázených zaručenou a okamžitou platbou. Tomuto tvrzení však obchodníci oponují, i když uznávají, že karetní systém usnadňuje platby zákazníkům i obchodníkům. Při vstupu do systému obchodník totiž nekupuje balíček služeb svobodně, dle svého uvážení. Naopak, obchodník musí zaplatit za tento balíček služeb v kompozici položek, do které nemůže mluvit. Obchodníci jsou samozřejmě ochotni zaplatit za jim prospěšné služby, ale měli by mít právo rozhodnout zda (a od koho) tyto služby v konkurenčním prostředí nakoupí s tím, že budou zpřístupněny informace o jejich nákladech a poskytovaných výhodách. To není v současné době možné.
Zásadní připomínky obchodníků k poplatkům MIF se týkají toho, že pokud poplatky nejsou transparentní a nelze o nich jednat, jsou obchodníci nuceni platit za služby bez možnosti kontroly, co tyto služby skutečně znamenají, zda byly vůbec uskutečněny, a mimo to, zda náklady na tyto služby jsou přiměřené. Rovněž lze podle nich zpochybnit i tvrzení, že tyto služby jsou pro obchodníka výhodné. Obchodníci proto požadují „demontáž“ různých nákladových komponentů obsažených v balíčku služeb, ze kterých je tvořen poplatek MIF. Pokud budou známy náklady za různé služby, bude moci obchodník svobodně rozhodnout, zda tyto služby koupí, nebo nikoliv a od koho. Princip „demontáže“ již byl akceptován evropským zákonem pro jiné obory.
Podle Xaviera R. Durieu je transparentnost a soutěž, pokud jsou správně uplatněny, klíčovým faktorem k donucení karetních systémů účtovat obchodníkům korektní, nákladově zdůvodněné poplatky. „Jak Komise správně posoudila, je to spotřebitel, na koho dopadá výsledný podíl na úhradu drahých bankovních zisků. Nálezy Komise jsou důležitým krokem vpřed, ale očekáváme, že Komise podnikne nutná opatření k ukončení nesoutěžních praktik.“
EuroCommerce plně podporuje další dvě evropské iniciativy v oblasti platebních systémů: návrh Komise na Směrnici k platebním systémům na společném trhu a iniciativu bankovního sektoru k zavedení Jednotné Euro platební oblasti (SEPA). Po Komisi však chce zajistit, aby tyto iniciativy vedly na trhu platebních karet k soutěži, transparentnosti a k tomu, že jde o platby pouze za skutečně poskytnuté služby.
Komisařka pro hospodářskou soutěž Neelie Kroes uvedla, že je na čase, aby v bankovním sektoru došlo k uvolnění. Firmy, spotřebitelé a další zainteresované strany dostaly do 21. června čas na podání svých názorů a komentářů k předběžným závěrům zprávy Komise. Tato podání jsou nyní zkoumána. Ukáže-li se, že názory a komentáře potvrdí zjištění uvedená ve zprávě, Komise zváží, zda v jednotlivých případech zasáhne proti porušování pravidel hospodářské soutěže. Komise navíc posoudí, je-li zapotřebí přikročit k úpravě pravidel na trhu s platebními kartami.
Možné řešení: jednání, příplatky či slevy
Nežli Evropská komise dojde k jednoznačnému závěru a než budou případně zavedena nová opatření upravující tuto oblast, uplyne nějaký čas. Jak mohou do té doby postupovat obchodníci? Možnosti jsou omezené a do určité míry souvisejí s velikostí a vyjednávacím potenciálem toho kterého obchodníka. Budeme-li dále hovořit pouze o hoteliérech coby specifické skupině obchodníků, musíme konstatovat, že v nejlepší situaci jsou hotely začleněné do nadnárodních řetězců. Ty mají s ohledem na svoji velikost a realizované obraty šanci dosáhnout při jednání s finančními ústavy výrazně výhodnějších podmínek než malí podnikatelé. Těm prakticky zbývají dvě možnosti, jak na platbách kartami netratit.
Určitá část podnikatelů se rozhodla účtovat zákazníkům platícím prostřednictvím karty zvláštní poplatek. Dobrou zprávou pro tuto skupinu budiž to, že podle Nejvyššího správního soudu nejde o poplatek diskriminační. Podnikatelé tak mohou tento poplatek účtovat a není to v rozporu se zákonem o ochraně spotřebitele. Tuto cestu, byť legální, ovšem většina obchodníků odmítá. Zcela správně namítají, že nehledě na konkurenci ani zákazníci by na tuto hru nepřistoupili. Podobného efektu, ovšem „zákaznicky přátelštější“ cestou, se proto rozhodla jít jiná skupina obchodníků. Ti místo účtování příplatku za platbu kartou naopak zvýhodňují zákazníky platící hotově a poskytují jim slevu ze svých obecně o něco vyšších cen.
Mnoho obchodníků (i hoteliérů) se ovšem řešení tohoto problému zcela vyhnulo. Neúčtují příplatky, neposkytují slevy, dokonce ani nejednají s bankami. Jen každý měsíc dál skřípou zuby při pohledu na výpis z bankovního účtu. Určitou kuriózní skupinu pak představují ti, kteří se rozhodli platební karty neakceptovat.
-pmu-
Foto: © isifa/Ablestock
K čemu slouží poplatky z platebních karet
Jedná se o poplatky placené obchodníky bankám za příjem platebních karet. Obchodník odvádí částku danou procentuálně z celkové sumy. „Dle informací EuroCommerce až kolem osmdesáti procent tohoto poplatku putuje jako tzv. Mutlilateral interchange fee (MIF), neboli výměnný poplatek, vydavateli karty na úhradu jeho nákladů a rizik souvisejících s platební transakcí,“ vysvětlujeIng. Hana Michovská, manažerka pro obchod a vztahy s EU Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, a doplňuje: „Tento poplatek je stejný bez rozdílu typu platební karty. Je stanoven procentuálně z objemu prodeje. Náklady se ovšem různí právě podle typu karty resp. souvisejících služeb, které ovšem nejsou jednotlivě zohledňovány. Vzhledem k tomu, že společnosti MasterCard a VISA card zaujímají naprostou většinu trhu platebních karet, je zde velmi malá šance pro obchodníky vybrat si produkt jiné společnosti či úspěšně vyjednávat o cenách.“